106 C 438/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Hermannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 28 322,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 878 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 12 878 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, -) co do částky 14 559,63 Kč -) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 27 137,63 Kč od 1. 6. 2019 do 15. 11. 2019, -) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 14 259,63 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, -) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 80,79 Kč od 16. 1. 2019 do 25. 4. 2019, -) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26,82 Kč od 16. 2. 2019 do 25. 4. 2019, -) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,94 Kč od 16. 3. 2019 do 25. 4. 2019, -) částky 884,43 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 4. 2020 spolu s doplněným podáním ze dne 24. 1. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 27 437,63 Kč s příslušenstvím a částky 884,43 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo dne 6. 5. 2016 na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové/kreditní karty a uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Žalobkyně přijala žádost. Aktivací karty ze strany žalobkyně došlo k potvrzení, že smlouva nabyla účinnosti s tím, že uskutečněním prvního čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce projevuje souhlas s tímto postupem a s přidělením úvěrového rámce. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. První čerpání žalovaný učinil dne 29. 7. 2017 útratou částky 30 000 Kč ve formě nákupu. Žalovaný byl povinen hradit splátky, maximální splátka byla stanovena ve výši 1 400 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž porušil smluvní povinnost. Žalobkyně pozastavila žalovanému čerpání úvěru. Přípisem označeným jako zesplatnění pohledávky ze dne 28. 4. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky, která činila k datu zesplatnění částku 28 488,69 Kč a sestávala z dlužných splátek 10 155,35 Kč, poplatku za odeslání upomínek 300 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 126,63 Kč, smluvní pokuty 884,43 Kč. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového rámce vyčerpal v souhrnné výši částku 88 700 Kč. Současně žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 75 822 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného. Žalobkyně vycházela z registrů a databází. Současně žalovaný uvedl svého zaměstnavatele anonymizováno obec, kdy žalobkyně telefonicky ověřila zaměstnavatele, a zaměstnavatel potvrdil průměrný příjem žalovaného ve výši 14 500 Kč. Dále byly posouzeny výplatní pásky od ledna do března 2016, kdy žalovaný měl průměrnou mzdu 15 109 Kč. Dále uvedl žalovaný měsíční výdaje – náklady na bydlení 0, splátky dalších úvěrů 0, ostatní výdaje 0, platby spoření 0. Ve vztahu k bydlení žalovaný uvedl, že bydlí u známých či příbuzných, z toho důvodu žalobkyně započetla částku na bydlení 1 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný. Z toho důvodu do ostatních výdajů byla započtena částka 3 400 Kč jako životní minimum. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěrovém rámci spolu s úvěrovou smlouvu na koupi zboží, z toho důvodu mu byla započtena měsíční splátka z úvěrové smlouvy ve výši 6 098 Kč. Při výpočtu disponibilního příjmu byla zvažována rezerva 10 % z uvedeného čistého příjmu žalovaného. Po zohlednění všech výdajů byl dostatečný disponibilní zůstatek pro schválení úvěru se splátkou 1 445 Kč. Po zaplacení této splátky zůstalo žalovanému k dispozici 1 077 Kč. Žalovanému byla zaslána dne 31. 10. 2019 předžalobní upomínka, ovšem bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 10. 3. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dle ustanovení § 49 odst. 1, 4 o. s. ř. dne 8. 2. 2021, svou neúčast neomluvil. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: ze smlouvy o úvěru číslo že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 5. 2016, a to prostřednictvím prodejce právnická osoba, smlouvu o úvěru s předmětem financování Fiat PUNTO registrační značka se sjednanou splátkou 6 098 Kč Součástí smlouvy je i smlouva o poskytnutí úvěrového rámce, kdy žalovaný žádá o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3 000 Kč a vydání kreditní karty. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že žalovanému byl poskytnut neúčelový a obnovitelný úvěr, který bude možno čerpat prostřednictvím kreditní karty, kdy minimální výše splátky se řídí dle výše čerpané částky, splatnost splátek je vždy k 15. dni v měsíci. Dále byl sjednán měsíční poplatek za vedení účtu 50 Kč, poplatek za odeslání SMS 5 Kč, jednorázový poplatek za výběr z bankomatu 60 Kč. Z obchodních podmínek smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce vzal soud za prokázáno, že tyto jsou účinné od 1. 1. 2015. Z výpisu čerpání vzal soud za prokázáno, že celkem bylo vyčerpáno na úvěrový rámec 88 700 Kč a uhrazeno bylo 75 822 Kč. Ze sazebníku poplatků vzal soud za prokázáno, že tento je nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Z výpisu č. smlouvy číslo ke dni 5. 11. 2018 vzal soud za prokázáno, že úvěrový rámec byl 30 000 Kč, čerpáno bylo 26 402,91 Kč, ke dni 5. 12. 2018 úvěrový rámec činil 30 000 Kč, čerpáno 22 715,73 Kč, disponibilní částka 7 284,27 Kč, ke dni 5. 1. 2019 činí úvěrový rámec 30 000 Kč, čerpáno bylo 22 715,73 Kč, disponibilní částka činí 0 Kč. Ke dni 5. 2. 2019 činí úvěrový rámec 30 000 Kč, čerpáno bylo 22 715,73 Kč, disponibilní částka činí 0 Kč. Ke dni 5. 3. 2019 činí úvěrový rámec 30 000 Kč, čerpáno bylo 22 715,73 Kč, disponibilní částka činí 0 Kč. Ke dni 5. 4. 2019 činí úvěrový rámec 30 000 Kč, čerpáno bylo 22 715,73 Kč, disponibilní částka činí 0 Kč. Ze zesplatnění pohledávky ze dne 28. 4. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně sděluje žalovanému, že v důsledku prodlení došlo k zesplatnění dosud nesplatných dlužnách částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě 28 448,69 Kč. Žalovaný je vyzýván k úhradě do 20 kalendářních dnů. Z dodejky vzal soud za prokázáno, že žalobkyně odesílala žalovanému dne 29. 4. 2019 korespondenci a zásilka byla dne 7. 5. 2019 doručena. Z upomínky před zesplatněním pohledávky ze dne 25. 10. 2018 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně upozornila žalovaného na neuhrazené splátky a žádala o úhradu dlužné částky 6 484,65 Kč. Z upomínky před zesplatněním pohledávky ze dne 25. 1. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně upozornila žalovaného na neuhrazené splátky a žádala o úhradu dlužné částky 5 077,22 Kč. Z upomínky před zesplatněním pohledávky ze dne 25. 2. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně upozornila žalovaného na neuhrazené splátky a žádala o úhradu dlužné částky 6 861,34 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2019 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě neuhrazené pohledávky z titulu smlouvy o úvěru číslo ve lhůtě nejpozději do 15. 11. 2019. Z podacího archu vzal soud za prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odesílána dne 31. 1. 2019 na adresu adresa žalovaného. Ze mzdových lístků žalovaného vzal soud za prokázáno, že mzda žalovaného za březen 2016 činila 14 735 Kč, za únor 2016 činila 16 564 Kč, za leden 2016 činila 14 028 Kč, zaměstnavatelem žalovaného je anonymizováno obec. Z výpisu z interních rejstříků žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný nebyl nalezen v databázi MVČR, insolvenčním rejstříku, KB Black list, Solus. Z telefonické nahrávky vzal soud za prokázáno, že žalobkyně telefonicky ověřovala zaměstnavatele žalovaného příjmení jméno s tím, že pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 6. 5. 2016 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí je poskytnutí úvěrového rámce 30 0000 Kč žalovanému a vydání úvěrové karty na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo která umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku řádně a včas formou pravidelných splátek ve výši stanovené dle sazebníku vždy ke každému 15. dni v měsíci v maximální výši splátky 1 400 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem z úvěrového rámce částku 88 700 Kč a uhradil na úhradu úvěru částku 75 822 Kč. Dopisem ze dne 28. 4. 2019 žalobkyně zesplatnila pohledávku a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 28 448,69 Kč. Dopis byl žalovanému doručen dne 7. 5. 2019. Žalobkyně ověřila žalovaného v registrech Solus, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, kde žalovaný nebyl evidován. Dále žalobkyně ověřila zaměstnavatele žalovaného příjmení jméno, kdy pracovní poměr měl uzavřen na dobu neurčitou a jeho výdělek za období měsíců leden až březen 2016 činil v průměru 15 109 Kč. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 10. 2019 odesílanou dne 31. 10. 2019 byl žalovaný vyzýván k úhradě pohledávky z titulu smlouvy o úvěru číslo ve lhůtě do 15. 11. 2019. Po právní stránce byla věc posouzena ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.) jako smlouva o úvěru. Zároveň na daný právní případ soud aplikoval zákon č. 145/2010 Sb. Podle ust. § 1 zák. č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdoba finanční služby poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění do 1. 12. 2016 (o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve kterém sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Bylo vycházeno z informací od žalovaného, dále byl žalovaný prověřován v databázích, byl telefonicky ověřován zaměstnavatel žalovaného a posouzeny výplatní pásky za leden až březen 2016, kdy žalovaný sám potvrdil průměrný příjem 14 500 Kč a dle výplatních pásků průměrný příjem za uvedené období činil 15 109 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uvedl, že bydlí u známých či příbuzných, z toho důvodu mu započetla částku na bydlení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dále uváděl, že je svobodný, bezdětný, proto v ostatních výdajích žalovaného byla započtena částka 3 400 Kč představující životní minimum. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěrovém rámci spolu s úvěrovou smlouvou na koupi zboží, byla mu započtena splátka z úvěrové smlouvy na koupi zboží ve výši 6 098 Kč. Dále byla žalovanému připočtena 10% rezerva z příjmu. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečný disponibilní zůstatek a po zaplacení splátky mu zůstává k dispozici částka 1 097 Kč. Žalobkyně doložila soudu telefonickou nahrávku ověření zaměstnavatele, výplatní pásky za období leden až březen 2016, rovněž doložila soudu prověření žalovaného v databázích. Žalobkyně ovšem nedoložila soudu, jakým způsobem byla prověřována výdajová stránka u žalovaného. K těmto tvrzením žalobkyně nedoložila žádné důkazy. Soud proto ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni k označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti, zejména k výdajové stránce. Žalobkyně po poučení soudu nepředložila soudu žádné důkazy, odkazovala pouze na žalobní tvrzení. Soud má za to, že při zkoumání úvěruschopnosti nelze vyjít pouze z informací od žalovaného, které nejsou žádným způsobem podloženy. Rovněž nelze ve vztahu k výdajové stránce vycházet z životního minima 3 400 Kč a ani nelze vycházet z nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč. V tomto směru byla žalobkyně povinna řádným způsobem ověřit tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů, ke kterým žalovaný žalobkyni ničeho relevantního neuvedl. Nebylo tedy řádně postupováno při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tedy nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěrovém rámci poskytnutém na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 6. 5. 2016 jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.) Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Při výkladu ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně žalovaný vyčerpal v rámci úvěrového rámce částku 88 700 Kč, je možno posoudit nárok žalobkyně z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto plnění ve výši 88 700 Kč, zároveň žalovaný již poskytl plnění ve výši 75 822 Kč, má soud za to, že žalobkyni vznikl nárok na přiznání pohledávky ve výši 12 878 Kč. Splatnost pohledávky soud odvíjí od předžalobní výzvy k plnění, ve které byla lhůta poskytnuta k plnění do 15. 11. 2019. Od 16. 11. 2019 je pak žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vznikl ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. nárok na příslušenství. Výše příslušenství se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení od 16. 11. 2019 ve výši 9,75 %. Vzhledem k tomu, že došlo k zřejmé matematické nesprávnosti při výpočtu dlužné částky, byla matematická chyba opravena ve smyslu ust. § 164 o. s. ř. tak, že žalobkyni vznikl nárok na přiznání pohledávky ve výši 12 878 Kč (88 700 - 75 822) a ne jak byla nesprávně vypočtena částka 12 818 Kč. Tak, jak je uvedeno ve výroku II., byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta s ohledem na právní názor soudu o přiznání nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.