106 C 49/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Hermannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14 593,99 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 782 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 782 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 9 811,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % z částky 8 251,36 Kč od 21. 2. 2019 do 3. 3. 2020 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 3 470,36 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou, jenž byla doručena soudu dne 1. 10. 2020, spolu s doplněným podáním ze dne 12. 3. 2021, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 593,99 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 20. 12. 2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba] jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. celkem částku 21 812 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 21 812 Kč uhradit ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka do 20. 2. 2019. Žalovaný závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se v prodlení. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 8 252,36 Kč, dlužný úrok ve výši 545,06 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 740,92 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 611,18 Kč, dlužný inkasní poplatek ve výši 1 444,47 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného jako jsou například platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky. Při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný povinen pravdivě vyplnit veškeré údaje. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. V případě, že by soud nesouhlasil s uvedeným postupem, má žalobkyně za to, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil bez právního důvodu, čímž se žalovaný neoprávněně obohatil. Žalobkyně navrhuje, aby soud o nároku rozhodl in eventum podle bezdůvodného obohacení. Žalovaný uhradil ve splátkách původnímu věřiteli celkem částku 7 218 Kč. Dne 26. 2. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V daném případě soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným dne 20. 12. 2017, že uvedeného dne účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout dlužníku peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a dlužník se zavázal zaplatit úrok v celkové výši 1 155 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 5 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 097 Kč, náklady za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč. Celková dlužná činí 21 812 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 9 812 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru je 14 měsíců. Dlužník se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Dlužník podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaný smlouvu podepsal. Z žádosti o úvěr ze dne 20. 12. 2017 vzal soud za prokázáno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své osobní údaje včetně data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu. Jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále uvedl zaměstnavatele [právnická osoba], v zaměstnání je od 4. 9. 2017. Žalovaný uvedl měsíční příjmy – mzda 18 737 Kč, měsíční výdaje – bydlení 4 500 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 410 Kč, celkové měsíční výdaje 7 910 Kč. Použitelný příjem 10 827 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, předložil doklad totožnosti, pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu. Dále uvedl výši dluhu 9 086 Kč, kdy zbývá doplatit 4 437 Kč. Rovněž uvedl, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 30 000 Kč. Údaje stvrdil svým podpisem. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 12. 2017 vzal soud za prokázáno, že celková výše úvěru činí 12 000 Kč, tento je uzavírán na 14 měsíců, úvěr je splatný ve 14 splátkách po 1 558 Kč. Související náklady jsou úhrada za poskytnutí úvěru 5 400 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 097 Kč, inkasní poplatek 2 160 Kč. Celková částka, kterou je třeba zaplatit je 21 812 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem [právnická osoba] a žalovaným vzal soud za prokázáno, že pracovní poměr byl uzavřen dne 14. 9. 2017. Z evidenčního listu pro výpočet měsíčních úhrad z bytu a plnění za užívání bytu vzal soud za prokázáno, že s účinností od 1. 8. 2017 náklady za bydlení činí 9 490 Kč, přičemž nájemcem bytu je [jméno] [příjmení] a spoluuživatel [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Ze scanu OP vzal soud za prokázáno, že občanský průkaz na jméno [celé jméno žalovaného] [číslo] byl vydán 26. 9. 2016 Městským úřadem Orlová. Z historie transakcí osobního účtu [obec] spořitelny [číslo] za období od 20. 9. 2017 do 18. 12. 2017 vzal soud za prokázáno, že na účet byla připsána dne 13. 10. 2017 částka 19 517 Kč jako mzda, dne 15. 11. 2017 částka 20 028 Kč jako mzda a dne 15. 12. 2017 částka 16 668 Kč jako mzda. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 11. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že postupitel a postupník se dohodli, že postupitel postoupí pohledávky za dlužníky uvedené v příloze č. 1 smlouvy. Z přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že postoupena byla pohledávka za žalovaného. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 12. 2017. Z podacího lístku ze dne 26. 2. 2020 vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odesílal žalovanému korespondenci na adresu [adresa]. Z transakční historie vzal soud za prokázáno, že celkem byla uhrazena na smlouvu [číslo] částka 7 218 Kč. Na základě provedené dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 20. 12. 2017 uzavřel žalovaný a právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr, úrok ve výši 1 155 Kč a dále úhradu za poskytnutí úvěru 5 400 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 097 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 2 160 Kč. Celkovou částku ve výši 21 812 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal a stvrdil svým podpisem, že v místě svého bydliště převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Zároveň žalovaný dne 20. 12. 2017 sdělil skutečnosti v žádosti o úvěr, a to datum narození, bydliště, rodné číslo. Jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále byly sděleny údaje o zaměstnání, zaměstnavatel [právnická osoba], v zaměstnání je od 4. 9. 2017. Současně žalovaný doložil pracovní smlouvu. Žalovaný sdělil měsíční příjmy – mzda 18 739 Kč a měsíční výdaje – bydlení 4 500 Kč, doprava, jídlo a ostatní náklady 3 410 Kč. Celkové měsíční výdaje 7 910 Kč. Použitelný příjem 10 827 Kč. Zároveň sdělil, že bydlí v nájmu, je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, sdělil věřitele, a to EC FS s dluhem ve výši 9 086 Kč, kde zbývá doplatit 4 437 Kč. Výše exekučně vymáhaných dluhů činí 30 000 Kč. Zároveň byly předloženy doklady, a to občanský průkaz, pracovní smlouvu a výpis z bankovního účtu. Žalovaný celkem zaplatil právní předchůdci na zápůjčku částku 7 218 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 11. 12. 2019 byla postoupena pohledávka za žalovaného. Předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k plnění neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo]. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 20. 12. 2017 ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o úvěru. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného jako jsou například platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky. Při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný povinen pravdivě vyplnit veškeré údaje. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně doložila soudu žádost o úvěr, ve které žalovaný označil svého zaměstnavatele, dále výši svého příjmu ve výši 18 734 Kč, výši nákladů na bydlení 4 500 Kč, výši ostatních osobních nákladů 3 410 Kč, dále uvedl, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu. Sdělil i výši neuhrazených a exekučně vymáhaných dluhů. Zároveň byl doložen evidenční list pro výpočet měsíčních úhrad za užívání bytu, kdy náklady na bydlení činí 9 490 Kč, byla doložena pracovní smlouva žalovaného a historie transakcí ohledně výše mzdy žalovaného za říjen až prosinec 2017, kdy průměrný příjem činí 18 738 Kč. Soud má za to, že informace, které právní předchůdkyně žalobkyně získala od žalovaného, byly pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovaným nedostatečně vyhodnoceny a nedostatečně doloženy. Nebyly řádným způsobem vyhodnoceny zejména skutečnosti týkající se výdajů žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl náklady na bydlení, tyto byly ovšem jiné (o polovinu nižší) než náklady na bydlení dle evidenčního listu pro výpočet měsíčních úhrad z bytu. Nedostatečným způsobem pak byly vyhodnoceny náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady, když tyto výdaje nebyly konkretizovány a doloženy. Bylo rovněž nutno přihlížet výši nedoplacených i exekučně vymáhaných dluhů. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování k tomuto tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost se váže toliko na jednání. Další důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny a předloženy. Právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 20. 12. 2017 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.) Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Při výkladu ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytoval je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 12 000 Kč má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalované je možno posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto plnění ve výši 12 000 Kč, zároveň žalovaný již poskytl plnění ve výši 7 218 Kč, je na místě přiznat žalobkyni plnění v rozdílu těchto částek, tedy částku 4 782 Kč (12 000 – 7 218), výrok I. rozsudku. Splatnost pohledávky je odvíjena od předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně, která byla odesílána žalovanému odesílána dne 26. 2. 2020. V souladu s ust. § 573 o. z. má soud výzvu za doručenou dne 2. 3. 2020. Následující den má pak žalovaný na plnění a od 4. 3. 2020 je pak v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství. Soud je vázán žalobním požadavkem žalobkyně ohledně výše zákonného úroku z prodlení, když jehož výše nepřevyšuje sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně je dána dle ust. § 1879 a násl. o. z. Tak jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta s ohledem na právní názor soudu ohledně neplatnosti smlouvy a posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení. Zamítnuto bylo rovněž příslušenství. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady řízení nevznikly.