106 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Hermannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 20 326,70 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 9 400 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 10 926,70 Kč</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 154,45 Kč,</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 550,92 Kč,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 13 216,47 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 7. 2020,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3 816,47 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) spolu s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 13 216,47 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž byl soudu doručen dne 30. 10. 2020, se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 20 326,70 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 6. 11. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 283 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného sjednání doby ve výši 3 275 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 925 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 083 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 589 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 1. 2017. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalovaná uhradila na pohledávku celkem 9 600 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: - dlužné částky půjčky ve výši 13 216,47 Kč, - dlužné částky poplatku ve výši 7 110,23 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 154,45 Kč ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 216,47 Kč od 26. 6. 2017 do 24. 6. 2019, - kapitalizovaných úroků ve výši 5 550,92 Kč ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 216,47 Kč od 1. 1. 2018 do 24. 6. 2019, - úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 13 216,47 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši ve výši 8,05 % z dlužné jistiny 13 216,47 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2020 Sb. když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalované uvedených v zákaznické kartě žalované. Žalovaná celkem uhradila na smlouvu [číslo] částku 9 600 Kč. Žalovaná po postoupení pohledávky neuhradila na dluh ničeho. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu, ovšem bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 8. 4. 2021, se nedostavila žalovaná, svou neúčast neomluvila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dle ust. § 49 odst. 1, 4 o. s. ř. dne 15. 3. 2021, zástupce žalobkyně se nedostavil, svou neúčast omluvil. V daném případě soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno] x [právnická osoba] a žalovanou dne 6. 11. 2016 [číslo] že uvedeného dne účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 19 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit spolu se zápůjčkou poplatek v celkové výši 16 283 Kč sestávající z úroku 3 275 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 925 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 11 083 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, činí 35 283 Kč. Zároveň si žalovaná zvolila hotovostní režim splátek, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách po 589 Kč a poslední splátku ve výši 532 Kč. Zároveň žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaná smlouvu o zápůjčce osobně podepsala, datovala. Součástí smlouvy o zápůjčce jsou i smluvní podmínky. Z tabulky umoření vzal soud za prokázáno, že na zápůjčku [číslo] bylo celkem čerpáno 19 000 Kč a ze strany žalované celkem uhrazeno 9 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 24. 6. 2019 vzal soud za prokázáno, že postupitel a postupník se dohodli, že postupitel postoupí nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce nebo o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek vzal soud za prokázáno, že byla postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalované, že postoupil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně příslušenství na žalobkyni. Z podacího lístku vzal soud za prokázáno, že žalobkyně odesílala žalované dne 17. 7. 2019 korespondenci. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 7. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě pohledávky ze smlouvy [číslo] nejpozději ve lhůtě do 29. 7. 2020. Z podacího lístku ze dne 15. 7. 2020 vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odesílal žalované korespondenci. Na základě provedené dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 6. 11. 2016 uzavřeli žalovaná a právní předchůdce žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 19 000 Kč v hotovosti, přičemž žalovaná si uvedenou částku osobně převzala. Žalovaná se zavázala zaplatit zápůjčku a za poskytnutou zápůjčku poplatek v celkové výši 16 283 Kč sestávající z úroku ve výši 3 275 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 925 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 11 083 Kč (když žalovaná si zároveň zvolila hotovostní režim splátek, což stvrdila svým podpisem na smlouvě). Celkem se žalovaná zavázala zaplatit jistinu zápůjčky a poplatek ve výši 35 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 589 Kč a poslední splátku ve výši 532 Kč Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Žalovaná smlouvu podepsala. Celkem žalovaná na smlouvu uhradila 9 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 24. 6. 2019 byla postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k plnění neuhrazené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] nejpozději ve lhůtě do 29. 7. 2020. Mezi právním předchůdcem žalobně a žalovanou byla uzavřena dne 6. 11. 2016 ve smyslu ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o zápůjčce. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 1 zák. č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdoba finanční služby poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění do 1. 12. 2016 (o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve kterém sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Bylo vycházeno z informací od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalované, současně byly tyto informace ověřovány oproti dokladům od žalované. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalované uvedených v zákaznické kartě žalované. Soudu nebyla doložena zákaznická karta ani žádný z dokladů, dle kterých měl právní předchůdce žalobkyně ověřovat informace od žalované ohledně jejích osobních a majetkových poměrů. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno poučení ze strany soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě dalších tvrzení a dokazování ohledně posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Poučovací povinnost soudu se váže pouze na jednání. Žalobkyně další důkazy ve věci neoznačila ani nepředložila. Soud má za to, že při zkoumání úvěruschopnosti nelze vyjít pouze z informací od žalované, které nejsou žádným způsobem podloženy (alespoň soudu nebyly v tomto směru žádné důkazy doloženy), ale ze strany žalobkyně bylo nutné, aby si opatřila takové informace, které by jí umožnily podrobně analyzovat veškeré příjmy žalované. Rovněž je nutno doložit veškeré výdaje a k těmto výdajům ověřené podklady tak, aby bylo možno objektivně posoudit celou majetkovou situaci žalované a bylo možno říci, že je zde schopnost splácet úvěr, jenž byl poskytnut ve výši jistiny 19 000 Kč a poplatků 16 283 Kč a měl být splácen splátkou ve výši 589 Kč týdně, což představuje měsíční splátku 2 356 Kč. Soudu nebyly předloženy žádné relevantní důkazy osvědčující tvrzení žalobkyně ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky. Právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. hodnotí soud smlouvu o zápůjčce ze dne 17. 11. 2015 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.) Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Při výkladu ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytoval je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně bylo žalované poskytnuto plnění ve výši 19 000 Kč, má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalované je možno posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalované bylo žalobkyní poskytnuto plnění ve výši 19 000 Kč, zároveň žalovaná již poskytla plnění ve výši 9 600 Kč, je na místě přiznat žalobkyni plnění v rozdílu těchto částek, tedy částku 9 400 Kč (19 000 – 9 600) – výrok I. rozsudku. Aktivní legitimace žalobkyně je dána dle ust. § 1879 a násl. o. z. Zároveň bylo žalobkyni přiznáno příslušenství. Splatnost pohledávky soud odvíjí od předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně, ve které byla uvedena lhůta k plnění do 29. 7. 2020. Od 30. 7. 2020 je pak žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství. Výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta s ohledem na právní názor soudu ohledně neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro neunesení břemene důkazního ohledně tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšné žalované objektivně žádné náklady řízení nevznikly.