107 C 18/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 568 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 7. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do zaplacení částky 568 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 000 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 139,56 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do 6. 2. 2020, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 766 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 568 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] nejprve rámcovou smlouvu o úvěru prostřednictvím webových stránek [webová adresa] a následně dne 22. 11. 2018 smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč, skládajícím se z poplatku za zpracování úvěru ve výši 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 500 Kč, do 20. 12. 2018, avšak svůj závazek nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 2 000 Kč, poplatku z úvěru ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 568 Kč, která byla sjednána pro případ porušení povinnosti hradit úvěr řádně a včas v částce 0,1 % denně z nesplacené jistiny a žalobkyně ji požaduje za dobu od 21. 12. 2018 do 1. 10. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 139,56 Kč za dobu od 21. 12. 2018 do 30. 9. 2019 a úroku z prodlení z dlužné jistiny 2 000 Kč od 13. 12. 2019 (ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky) do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 7. 7. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným byla dne 22. 11. 2018 uzavřena rámcová smlouva o úvěru, kdy se žalovaný v souladu se smluvními ujednáními registroval na internetových stránkách věřitele, zřídil si zde klientský účet a následně uhradil ze svého bankovního účtu registrační poplatek 1 Kč na účet věřitele. Téhož dne uzavřel s tímto věřitelem smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s poplatkem za úvěr ve výši 500 Kč (1 000 Kč před slevou 50 %) do 20. 12. 2018. [příjmení] 2 000 Kč byla věřitelem dne 22. 11. 2018 poukázána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], z něhož žalovaný téhož dne odeslal na účet věřitele registrační poplatek 1 Kč za účelem podepsání rámcové smlouvy a zřízení klientského účtu. Součástí této smlouvy bylo také ujednání, které v článku VI. stanoví, že sleva na poplatek za úvěr platí pouze do dne splatnosti, tedy do 20. 12. 2018, a pokud dlužník včas dlužnou částku nesplatí, ztrácí nárok na poskytnutou slevu a je povinen uhradit poplatek v plné výši 1 000 Kč. Dále byla pro případ pozdního splácení úvěru sjednána povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný k této smlouvě o úvěru v čestném prohlášení uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 22 200 Kč, jeho závazky 11 500 Kč a že nemá žádné nesplacené dluhy ani závazky po splatnosti vůči bankám či jiným věřitelům. [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne 4. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020 zaslaným žalovanému dne 22. 1. 2020 s tím, aby dlužnou částku z výše uvedené smlouvy [číslo] uhradil žalobkyni do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2020 odeslanou žalovanému dne 11. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

4. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že mezi její právní předchůdkyní spol. [právnická osoba] a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1824 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky. Předchůdkyně žalobkyně svou povinnost vyplývající z uvedeného smluvního vztahu splnila tak, že finanční prostředky poskytla na bankovní účet žalovaného, což nebylo v řízení zpochybněno. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr původnímu věřiteli, popř. žalobkyni, uhradil jakoukoli částku. S ohledem na postavení účastníků, kdy předchůdkyně žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V řízení však nebylo žádným způsobem tvrzeno ani prokázáno, že by původní věřitel tuto svou povinnost jakýmkoli způsobem splnil. Soud měl k dispozici toliko čestné prohlášení sepsané žalovaným o výši jeho příjmů (22 200 Kč) a závazků (11 500 Kč), které však nebyly nijak podloženy a původním věřitelem náležitě ověřeny. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 22. 11. 2018 je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 2 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně má nárok na vrácení jistiny úvěru, a protože žalovaný ničeho neuhradil, je povinen vrátit 2 000 Kč. Jelikož je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 2 000 Kč, a to ode dne 7. 2 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván oznámením o postoupení pohledávky odeslaným žalovanému dne 22. 1. 2020 se lhůtou k plnění do 10 dnů. Protože byla výzva zasílána žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 27. 1. 2020. Žalovaný měl 10 dnů na zaplacení dlužné částky, takže pokud svou povinnost do 6. 2. 2020 nesplnil, je od 7. 2. 2020 v prodlení a od tohoto dne přísluší žalobkyni úroky z prodlení, které byly přiznány v částce 9 % ročně dle žalobního návrhu, byť dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 56 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 22% uplatněného nároku (zamítnutí žaloby o 568 Kč) a úspěšná v rozsahu 78 % (vyhovění žaloby v částce 2 000 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za dva a půl úkonu právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, včetně tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 tarifu a 21% DPH ve výši 168 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 766 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku.