107 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 12 844 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 9. 12. 2020 do 30. 12. 2020 ve výši 40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 4 844 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 467,11 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 540 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 844 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla elektronickými prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena dne 15. 3. 2020 smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 12. 4. 2020 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. Žalobkyně s žalovaným následně sjednali prodloužení doby splatnosti do 12. 5. 2020. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisy z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF a z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Žalovaný však na úvěr ve stanovené době neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Z důvodu jeho prodlení požaduje žalobkyně kromě zákonných úroků z prodlení, také úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 13. 5. 2018 do 30. 12. 2020 ve výši 1 856 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 12. 7. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jak úvěrovaným byla dne 15. 3. 2020 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč na jeho bankovní účet s roční úrokovou sazbou 0 % a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 793 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 9 793 Kč do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Smlouva byla žalovaným podepsána unikátním elektronickým kódem zaslaným pomocí SMS zprávy, přičemž totožnost žalovaného si žalobkyně ověřila zasláním fotografie žalovaného s jeho občanským průkazem. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby soud zjistil, že částka 8 000 Kč byla žalobkyní dne 15. 3. 2020 poukázána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného. Součástí úvěrové smlouvy bylo také ujednání, které v článku IX. 1 stanoví pro případ prodlení úvěrovaného se splněním jakékoli části dluhu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Žalobkyně disponuje souhrnem cash flow z účtu žalovaného za měsíc únor a březen 2020, dle něhož byly příchozí platby za měsíc únor 68 824,10 Kč a odchozí platby 68 488,60 Kč a za měsíc březen příchozí platby 1 000 Kč a odchozí platby 1 045,50 Kč. Z výpisu EUCB soud dále zjistil, že žalobce již v minulosti čerpal 2 zápůjčky a 15 žádosti o zápůjčku mu bylo zamítnuto. Předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému dne 1. 12. 2020 e-mailem právní zástupkyní žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy.

4. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku podle ust. § 1824 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., dle které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky ve výši 1 793 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Tuto svou povinnost dle názoru soudu žalobkyně nesplnila. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně disponovala toliko osobními doklady žalovaného a souhrnem cash flow bankovního účtu žalovaného za jeden měsíc přecházející uzavření smlouvy. Z těchto údajů nemohla náležitě vyhodnotit schopnost žalovaného úvěr splatit, když zejména neměla zjištěnu ani příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, především to, zda má stálý příjem a jaké má náklady na bydlení a další nezbytné potřeby. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného, což nebylo v řízení zpochybněno. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr uhradil jakoukoli částku. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a žalovaný je povinen poskytnuté plnění vrátit. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky, a to ode dne 9. 12. 2020, kdy se žalovaný dostal do prodlení na základě předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2020, kterou lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Lhůta k plnění byla v upomínce stanovena do 7 dní od doručení, tedy do 8. 12. 2020, proto se žalovaný ocitl v prodlení dne 9. 12. 2020. Ve zbývající části, tj. co do částky 4 844 Kč představující poplatky za úvěr a smluvní pokutu soud žalobu zamítl, neboť tyto nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Stejně tak byl zamítnut nárok na zákonné úroky z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu předcházející datu 9. 12. 2020, neboť v uvedeném období nebyl žalovaný s úhradou přiznané částky v prodlení.

5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 24 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 38 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby do 4 844 Kč) a úspěšná v rozsahu 62 % (vyhovění žaloby v částce 8 000 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a náhrady 21% DPH ve výši 252 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 540 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku.