107 C 432/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Polčákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 16. 1. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 1. 2018 do 15. 1. 2024 a úroku 21 % ročně z částky 25 000 Kč od 27. 9. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 6. 2025, ve znění upřesnění z 28. 1. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, uzavřela s žalovaným dne 27. 9. 2016 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 21 000 Kč, tj. celkem 46 000 Kč v pravidelných 16měsíčních splátkách (první splátka byla splatná do 1 měsíce od podpisu smlouvy, poslední dne 20. 1. 2018). Následně pohledávku za žalovaným nabyla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, dle Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018. Společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným postoupila společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. Smlouvou o postoupení pohledávek z 9. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalovaný od uzavření smlouvy s původní věřitelkou do podání žaloby na tuto smlouvu neuhradil právním předchůdkyním žalobkyně ani žalobkyni ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 24. 2. 2026, se žalovaný nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 9. 2016, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, souhlasu se zpracováním osobních údajů, rozhodčí smlouvy, žádosti o poskytnutí úvěru, podkladů pro posouzení bonity klienta bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, (dále jen „společnost“) jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitelka se zavázala poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tento splatit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 46 000 Kč, v 16měsíčních splátkách po 2 875 Kč, přičemž první splátka je splatná 30. den po uzavření smlouvy a další vždy 30. den od splatnosti předcházející splátky do úplného splacení, první splátka byla splatná 27. 10. 2016. Smluvní strany si dohodly, že v případě splatnosti v rozsahu 16měsíčních splátek činí úroková sazba 21 % ročně, tj. RPSN 163,38 % (při poskytnutí slevy 149,99 %). Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie žalovaného, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Z rozhodčí smlouvy ze dne 27. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný se s původní věřitelkou dohodl, že veškeré majetkové spory ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, budou řešeny rozhodčí smlouvou a dle zákona č. 216/1994 Sb., dle odst. IV jsou strany oprávněny podat žalobu i před obecný soud. Žalovaný poskytl původní věřitelce souhlas se zpracováním osobních údajů. Dle žádosti o poskytnutí úvěru a podkladů pro posouzení bonity klienta soud zjistil, že žalovaný původní věřitelce dne 27. 9. 2016 sdělil, že bydlí v nájemním bydlení je zaměstnán u , právnická osoba, na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč (toto měl doložit výplatními páskami), průměrné měsíční výdaje uvedl 3 000 Kč, další mimořádné očekávané příjmy 3 000 Kč, ostatní závazky 0, počet vyživovaných osob 0, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 5 000 Kč, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti 18 000 Kč a dále vyplnil, že neuvažuje o insolvenci. Ke kontrole předložil občanský průkaz. Dle scoringové karty měl žalovaný celkem 40 bodů – tj. bodový limit pro poskytnutí úvěru 0-70 000 Kč.

5. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o prodeji části závodu, jako organizovaného souboru jmění, jehož součástí byly mj. veškeré úvěrové smlouvy specifikované v příloze č. , hodnota, , i úvěrová smlouva uzavřená dne 27. 9. 2016 (na 25 000 Kč) mezi původní věřitelkou a žalovaným.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila specifikované pohledávky na společnost , právnická osoba, , mj. pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -4502 (jistina 25 000 Kč a dále specifikované příslušenství).

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyhotovila oznámení žalovanému o tom, že došlo k postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 27. 9. 2016 na společnost , právnická osoba8. Z potvrzení o expedici obyčejných zásilek z 13. 2. 2020 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . předala k poštovní přepravě 5 113 ks obyčejných zásilek s datem odeslání 12. 2. 2020, tyto nebyly blíže specifikovány.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že zástupkyně společnosti , právnická osoba, vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě částky 35 438,41 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2016 č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a původní věřitelkou , právnická osoba, , výzva byla žalovanému zaslána doporučeně.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila specifikované pohledávky na žalobkyni, mj. pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (jistina 25 000 Kč a dále specifikované příslušenství).

11. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2024 včetně podacího lístku z 8. 1. 2024 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 81 433,33 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2016 č. , hodnota, -4502 uzavřené mezi žalovaným a původní věřitelkou , právnická osoba, do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 8. 1. 2024.

12. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne 27. 9. 2016 smlouvu o úvěru na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti, které se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem a úroky ve výši 21 000 Kč v 16měsíčních splátkách po 2 875 Kč. První splátka byla splatná 30. dne po podpisu smlouvy, další vždy k 30. dni po splatnosti předcházející splátky, současně byla mezi účastníky uzavřena rozhodčí smlouva. Smlouva o úvěru č. , hodnota, mezi původní věřitelkou a žalovaným byla jako součást organizované části jmění prodána společnosti , právnická osoba, dle smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018. Dále byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 z této společnosti na žalobkyni a toto bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k zaplacení také předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně, která mu byla zaslána dne 8. 1. 2024, do 7 dnů od odeslání výzvy.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu byla dána, neboť jí pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu § 1 879 a násl. o. z. a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno, nejpozději v předžalobní upomínce). Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru dle § 2 395 a násl. o. z. v postavení spotřebitele. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně k procesu posuzování úvěruschopnosti nepřednesla žádná tvrzení, a kromě žádosti o poskytnutí úvěru a podkladů pro posouzení bonity klienta a scoringové karty (jež byly součástí smlouvy), neoznačila žádný důkaz. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že původní věřitelka dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Soud proto dle § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť byla sjednána v rozporu § 9. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Plnila-li proto původní věřitelka (právní předchůdkyně žalobkyně) z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 25 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru dle § 2 991 a násl. o. z., jiné povinnosti spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni byl přiznán dle § 1 970 o. z. rovněž úrok z prodlení z částky 25 000 Kč, a to ode dne 16. 1. 2024 do zaplacení (když žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě až v rámci předžalobní výzvy). Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 8,50 % ročně, tj. ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Požadavek na zákonný úrok z prodlení předcházející 16. 1. 2024 byl zamítnut, z důvodu, že žalovaný nebyl v prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

14. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení negativně, když procesní úspěch žalovaného byl ve vyšší části než žalobkyně (předmět řízení včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí činil 91 607,57 Kč srov. závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady řízení.