108 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Zavázalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19 908 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 237 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 9 671 Kč spolu s :</b> <b>-) kapitalizovaným úrokem ve výši 5 105,13 Kč, spolu s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 946,31 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 8 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2020 a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 950 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 472,55 Kč, spolu s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 6 487,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 705,96 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 487,35 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2020 a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 300,35 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 19 908 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 728 Kč a dále se zavázal platit pojištění. Dne [datum] pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 728 Kč. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky a úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy, jejímž podpisem žalovaný stvrdil, že úvěrující s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Zákazník také potvrdil, že je schopen posoudit, zda smlouvy odpovídají jeho potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovaným uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze částku 4 813 Kč na úhradu v pořadí prvé smlouvy a nadále dluží částku 8 130 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Dále pak zaplatil na úhradu v pořadí druhé smlouvy částku 950 Kč a nadále tak dluží částku 11 778 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni.

2. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 4 728 Kč a pojistným ve výši 215 Kč a to v 43 týdenních splátkách po 301 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 8 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne [datum] je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na částečný pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 19 850 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 10 000 Kč, výdaji domácnosti ve výši 5 500 Kč, výdaji na telefon ve výši 400 Kč. Předložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklad SIPO. V roce 2015 se mu narodilo nezletilé dítě. Prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 4 728 Kč a to v 43 týdenních splátkách po 296 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 8 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne [datum] je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na částečný pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 19 000 Kč, s dalšími nespecifikovanými příjmy ve výši 7 600 Kč, příjmy ze sociálních dávek ve výši 12 355 Kč a přídavky na děti ve výši 1 000 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 8 310 Kč, výdaji domácnosti ve výši 16 000 Kč a splátkami úvěrů ve výši 2 000 Kč měsíčně. Uvedl, že žije od května 2014 s partnerkou a má dvě nezletilé nezaopatřené děti Předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklad SIPO, výměr dávek a mateřské. Prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 [právnická osoba], [IČO], postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku.

3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřeny smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě původní věřitel půjčil žalovanému celkem částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření obou smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smluv, tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byly předloženy karty zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. V případě v pořadí prvé smlouvy nejsou zjevně uvedeny všechny údaje týkající se žalovaného, neboť již v té době žil s partnerkou a měl nezletilé dítě (čemuž neodpovídá výše jeho výdajů 5 000 Kč), výše jeho příjmu je pak pouze tvrzením žalovaného, neboť v pracovní smlouvě je pouze uvedena hodinová mzda a při částečném pracovním úvazku žalovaného je výše jeho příjmu pouze věcí jeho tvrzení. V případě v pořadí druhé smlouvy jsou pak zjevně do příjmů žalovaného zahrnuty také příjmy jeho partnerky, např. v podobě rodičovského příspěvku. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce neplatné ve smyslu § 9 zákona č. 145/2000 Sb., přičemž se v obou případech jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z v pořadí prvé neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 4 813 Kč. Plnil-li pak původní věřitel z neplatné v pořadí druhé smlouvy žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného rovněž bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 950 Kč Tyto částky je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatných smluv není potřeba provádět, mají-li si strany neplatných smluv ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 3 187 Kč v případě v pořadí prvé smlouvy a co do částky 7 050 Kč v případě v pořadí druhé smlouvy, neboť žalovaný částky 4 813 Kč a 950 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatných právních jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částek 3 187 Kč a 7 050 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatných smlouvách. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 19. 1. 2020, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

4. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila zásadou procesní ekonomie, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění.

5. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti pouze pro případ, že její žalobě bude vyhověno, není možný.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 51 %, náhradu nákladů v rozsahu 2 %. Žalobkyně vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tři předžalobní úkony právní služby po 3000 Kč, tři předžalobní režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Z celkové částky 2 252 Kč má žalobkyně právo na 2 %, tj. 45 Kč.