108 C 242/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Zavázalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 38 880 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 20 780 Kč spolu s :</b> <b>-) kapitalizovaným úrokem ve výši 3 027,92 Kč, spolu s úrokem ve výši 25,35 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 985,42 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022 a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 1 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení,</b> <b>-) kapitalizovaným úrokem ve výši 5 365,16 Kč, spolu s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 784,06 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022 a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 900 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 38 880 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 13. 6. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve sjednané výši. Dne 5. 9. 2019 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky a úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy, jejichž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovanou uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 5 900 Kč na úhradu v pořadí prvé smlouvy a nadále dluží částku 21 640 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Dále pak zaplatila na úhradu v pořadí druhé smlouvy částku 1 000 Kč a nadále tak dluží částku 17 240 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni.

2. Žalovaná připustila, že obě smlouvy se předchůdcem žalobkyně uzavřela. Pokud měla k dispozici výpis z účtu, doložila jej, nikdy nedokládala nájemní smlouvu ani účty za elektřinu apod. Splátky přestala platit, protože na to neměla finanční prostředky.

3. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 13. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 12 540 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 15 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 12. 6. 2019 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je evidována na úřadu práce, má příjmy pouze z dávek poskytovaných státem ve výši 28 537 Kč, výdaje na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 11 000 Kč, osobní výdaje ve výši 12 000 Kč, má dvě nezaopatřené děti. V kartě zákazníka je uvedeno, že předložila nájemní smlouvu. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 5. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 8 240 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou částku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 4. 9. 2019 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je evidována na úřadu práce, má příjmy pouze z dávek poskytovaných státem ve výši 23 206 Kč, výdaje na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 7 300 Kč, osobní výdaje ve výši 11 000 Kč, v kolonce nezaopatřených dětí je uvedeno nečitelné číslo. V kartě zákazníka je uvedeno, že předložila nájemní smlouvu, bankovní výpisy a faktury za elektřinu, vodu a plyn. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 3. 2. 2022. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalované odesláno dne 4. 2. 2022 doporučenou poštovní zásilkou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku.

4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 13. 6. 2019 ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Dále byla mezi týmiž smluvními stranami dne 5. 9. 2019 uzavřena ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Také tato smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel., Při uzavření obou smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Nepřiléhavý je odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byly předloženy karty zákazníka, z nichž je zřejmé, že jediným příjmem žalované byly dávky poskytované státem, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. V kartách zákazníka je uvedeno, že věřitel si vyžádal některé doklady o výdajích, což však žalovaná popřela s tím, že doklady o svých výdajích před uzavřením smluv nedokládala. Tvrzené listiny prokazující příjmy a výdaje žalované, nebyly soudu předloženy. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou obě smlouvy neplatné podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se v obou případech jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z v pořadí prvé neplatné smlouvy žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 5 900 Kč. Plnil-li pak původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované rovněž bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 1 000 Kč Tyto částky je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatných smluv není potřeba provádět, mají-li si strany neplatných smluv ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 9 100 Kč v případě v pořadí prvé smlouvy a co do částky 9 00 Kč v případě v pořadí druhé smlouvy, neboť žalovaná částky 5 900 Kč a 1 000 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatných právních jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částek 9 100 Kč a 9 000 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatných smlouvách. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 18. 2. 2022, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

5. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila zásadou procesní ekonomie, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění.

6. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti pouze pro případ, že její žalobě bude vyhověno, není možný.

7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.