108 C 273/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Jitkou Zavázalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a společného členství v bytovém družstvu rozvedených manželů <b>I. Zrušuje se právo společného nájmu a společného členství účastníků k družstevnímu bytu [číslo] sestávajícímu ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce].</b> <b>II. Předmětný družstevní byt bude nadále užívat žalobce jako výlučný nájemce a výlučný člen [ulice] bytového družstva [obec], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [obec] [část obce].</b> <b>III. Žalovaná nemá právo na bytovou náhradu.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 4 867 Kč.</b> <b>V. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se proti žalované domáhala zrušení práva společného nájmu účastníků k bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] – [část obce] a zrušení jejich společného členství ve [ulice] bytovém družstvu [obec]. Žalobu odůvodnil tvrzením, že účastníci byli od [datum] do [datum] manželé, avšak jejich soužití skončilo již v roce [rok], kdy se žalovaná spolu s tehdy nezletilou dcerou účastníků z předmětného bytu odstěhovala. Byt nabyli a společnými členy bytového družstva se účastníci stali za trvání jejich manželství v roce [rok]. V [anonymizováno] [rok] se společná dcera účastníků nastěhovala zpět do předmětného bytu a žila tam společně se žalobcem, kterému byla také svěřena do péče. V současné době je již zletilá a žije samostatně nedaleko žalobce. Žalovaná v bytě nebydlí od roku [rok]. Po jejím odchodu veškeré náklady spojené s bytem hradil žalobce, žalovaná se na nich nikdy nepodílela.

2. Žalovaná se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila.

3. Manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum], byla tehdy nezletilá dcera účastníků [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], svěřena do výchovy žalobci a žalovaná byla zavázána pro dceru platit výživné. V rozsudku je konstatováno, že účastníci nežijí ve společné domácnosti od roku [rok] a od [anonymizováno] [rok] bydlí nezletilá dcera se žalobcem. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z obou rozsudků. Dne [datum] stavební bytové družstvo odevzdalo žalobci družstevní byt [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce]. Tento zápis společně se žalobcem podepsala také žalovaná. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu ze stejného data. Dne [datum] žalobce požádal [anonymizováno] [obec] o změnu nájmu z důvodu změny v počtu osoba ze 3 na 2, jak má soud za prokázáno z vyhotovení této žádosti. [ulice] bytové družstvo [obec] sdělilo na dotaz soudu, že rozhodnutí o tom, kdo ze společných nájemců má být výlučným nájemcem a členem družstva, ponechávají na rozhodnutí soudu.

4. Kromě výše uvedeného provedl soud důkaz výpisem z centrální evidence exekucí, exekučním příkazem, vyúčtováním nákladů a záloh a rozpisem zůstatkové výše úvěrových zdrojů. Z těchto důkazů neučinil soudu žádná relevantní skutková zjištění.

5. S ohledem na to, že manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni [datum], aplikoval soud ve smyslu § 3028 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 příslušná ustanovení občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013, neboť právo na zrušení práva společného nájmu účastníků vzniklo před 1. 1. 2014 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015 sp. zn. 26 Cdo 2245/2015).

6. Podle § 705 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.

7. Účastníkům vzniklo ve smyslu §§ 703 a 705 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 právo společného nájmu k družstevnímu bytu, neboť za trvání svého manželství nabyli právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Dnem rozvodu jejich manželství vzniklo oběma účastníkům právo dohodnout se na dalším nájmu bytu, popř. v případě absence dohody žádat, aby o zrušení práva společného nájmu a společného členství rozhodl soud. Tohoto práva využil žalobce, který podal předmětnou žalobu. V důsledku rozvodu manželství účastníků jsou splněny hmotněprávní podmínky pro rozhodnutí soudu o tom, že se zrušuje jejich společné právo nájmu a společné členství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S tímto výrokem jsou spjaty výroky o tom, kdo bude nadále byt užívat jako výlučný nájemce a člen družstva a za jakých podmínek je druhý z bývalých manželů povinen byt vyklidit. S ohledem na skutečnost, že žalovaná předmětný byt opustila v roce [rok] a do bytu se již nevrátila, je to žalobce, který po celou dobu platí veškeré náklady spojené s bydlením, rozhodl soud tak, že právě žalobce se stává výlučným nájemcem a členem bytového družstva. Žalovaná od roku [rok] řeší svou bytovou otázku jiným způsobem, po celou dobu nevznesla žádné nároky na bydlení v předmětném bytě, z bytu se odstěhovala a své věci vyklidila již v roce [rok]. Soud proto rozhodl také o tom, že žalované nepřísluší žádná bytová náhrada, neboť jakékoliv jiné rozhodnutí soudu by žalované přiznávalo nepřiměřenou soudní ochranu a umožňovalo by výkon práva žalované, jež je ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit procesně úspěšnému žalobci náklady, které účelně vynaložil na ochranu svých práv v tomto řízení. Žalobce účelně vynaložil náklady v celkové výši 4 867 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ze dvou režijních paušálů po 300 Kč, z cestovného osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 222 Kč, náhrady za ztrátu času v rozsahu dvou započatých půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 845 Kč.

9. Žalobce byl v tomto řízení osvobozen od placení soudních poplatků a na procesně neúspěšnou žalovanou tak ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. přešla poplatková povinnost. Soudní poplatek v daném případě činí 2 000 Kč podle položky 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků a žalovaná byla k jeho zaplacení tímto rozsudkem zavázána.