108 C 319/2019

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Zavázalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 10 001 Kč s příslušenstvím <b>I. Co do částky 1 Kč se řízení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 851 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Co do částky 1 149 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 20 802 Kč.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.</b> 1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 10 001 Kč s odůvodněním, že dne 12. 1. 2018 v době kolem 15:10 hodin v prostorách mateřské školy [anonymizováno] na adrese [ulice a číslo] v [obec] [část obce] žalovaný žalobce fyzicky napadl tak, že jej na chodbě zezadu uchopil jednou rukou za zadní část krku a silněji sevřel, což opakoval celkem 2x, přičemž se žalobce vždy po útoku vysmekl. Tímto napadením žalovaný žalobci způsobil pohmoždění a podvrtnutí krční páteře. Žalobci je známo, že se žalovaný brání tvrzením, že k žádnému napadení žalobce z jeho strany nedošlo, že se naopak snaží přímému kontaktu se žalobcem a jeho rodinou vyhýbat, avšak žalobce je přesvědčen, že pokud by žalovaný skutečně nechtěl přijít do jakéhokoliv kontaktu se žalobcem, měl možnost opustit mateřskou školku tak, aby se účastníci vůbec nepotkali. Osobně se domnívá, že původní příčina, proč k napadení došlo, vyplývala z nedorozumění, neboť žalovaný si mylně na sebe vztáhl větu„ počkej tady, já pro ty boty zajdu“, která nepatřila žalovanému, ale vnukovi žalobce. Tato věta jej zřejmě rozčílila a následně vedla k vyvrcholení situace v podobě napadení žalobce. Pokud žalovaný pořídil audiozáznam svého pobytu v mateřské škole, který nabídl soudu k důkazu, domnívá se žalobce, že tento záznam byl účelově sestříhán, neboť předloženy byly dva zvukové záznamy, jeden je více nežli hodinový a najednou končí a následuje další velmi krátký záznam, který má představovat odchod žalovaného ze školky. Není žádný logický důvod pro to, aby žalovaný nepořídil souvislý plynulý audiozáznam namísto těchto dvou. Navíc žalobce by pochopil, pokud by si žalovaný pořizoval zvukový záznam situace, kdy je v kontaktu se žalobcem a předpokládá, že může dojít ke konfliktům. Jedná se totiž o situace, které jsou pro žalovaného potencionálně rizikové. Avšak nic takového z pořízeného audiozáznamu neplyne, naopak ty rizikové úseky nejsou zaznamenány vůbec. Žalobce byl bezprostředně po napadení ošetřen MUDr. [jméno] [příjmení], další kontrolní ošetření pak proběhla ve dnech 19. 1. 2018, 25. 1. 2018, 8. 2. 2018, 29. 3. 2018 a 21. 3. 2018. Poranění žalobce bylo znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] hodnoceno podle položky S134-30 a stanoveno na 30 bodů, což odpovídá odškodnění bolesti ve výši 8 851 Kč. Stejný znalec ve svém znaleckém posudku z 11. 4. 2018 konstatoval mechanizmus vzniku poranění způsobem výše popsaným. Věc byla projednávána nejprve v trestní řízení u Vojenské policie v [obec], kde bylo rozhodnuto o postoupení věci služebnímu orgánu k projednání přestupku a ve správním řízení pak byla projednávána u [anonymizováno 6 slov] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a usnesením ze dne 15. 10. 2018 bylo řízení zastaveno. Toto rozhodnutí žalobce nepovažuje za správné, avšak proti usnesení o zastavení řízení neměl k dispozici opravný prostředek. Kromě částky 8 851 Kč se žalobce dále domáhá zaplacení částky 1 150 Kč představující zvýšení přiměřeného zadostiučinění v důsledku okolností zvláštního zřetele hodných, neboť žalovaný žalobci fyzickou újmu způsobil úmyslně a v prostorách mateřské školy. V důsledku útoku žalovaného žalobce utrpěl také protrahovanou depresivní poruchu s rysy posttraumatické stresové poruchy, kterou však dosud nemá bodově ohodnocenu. K náhradě vzniklé újmy žalobce žalovaného vyzval kvalifikovanou výzvou, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pravomocně bylo již rozhodnuto o tom, že nebylo prokázáno, že by se žalovaný dne 12. 1. 2018 dopustil vůči žalobci jakéhokoliv protiprávního jednání. Tvrzení žalobce označuje žalovaný za lživé. Poukázal také na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4145/18, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti usnesení velitele Vojenského útvaru z 15. 10. 2018. Také v rámci tohoto rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že nebylo prokázáno, že by žalovaný přestupek spáchal. Vztahy mezi účastníky jsou fakticky narušené, žalovaný si pořídil audiozáznam zachycující průběh jeho návštěvy mateřské školy a také si vyfotografoval žalobce v okamžiku, kdy žalobce i s dětmi byli již v autě na cestě před školkou. Vyfotil si ho proto, aby bylo zřejmé, že žalobce odjíždí od školky naprosto v pohodě. Žalovaný vyloučil, že by s ohledem na to, jak byl žalobce oblečen, jej mohl žalovaný uchopit tak, jak žalobce tvrdí za krk a způsobit mu zranění. Žalobce měl totiž na sobě modrý svetr s vysokým límcem ohrnutým nahoru a koženou bundu, která měla na vnitřní straně límce kožešinu. Límec bundy měl ohrnutý. Pořizování záznamů žalovaný označil za normální, neboť je konfliktními vztahy v rodině a okolnostmi dohnán k tomu, že potřebuje nějakým způsobem dokázat průběh jednotlivých situací a audiozáznamy pořizuje i na doporučení mediační služby a vojenského útvaru, protože jsou jediným důkazem o tom, jak situace fakticky probíhá. V opatrovnickém řízení pak prokazuje, jaký je jeho skutečný vztah k dětem a dětí k němu. Připustil, že první audiozáznam vypnul, udělal to v okamžiku, kdy děti už s ním nebyly v místnosti, a žalovaný plánoval, že počká, až žalobce s dětmi opustí školku a pak odejde také. Nečekal nějaký další průběh a setkání se žalobcem. Znovu audiozáznam zapnul, když odcházel ze školky, protože má zkušenost s tím, že u auta venku před školkou může někdo z rodiny žalobce být a pokřikovat, že tam žalovaný nemá co dělat.

3. V průběhu řízení u jednání dne 7. 12. 2020 vzal žalobce žalobu co do částky 1 Kč zpět se souhlasem žalovaného. V souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce soud řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 12. 1. 2018 v 19:45 hodin podal žalobce vysvětlení na Policii České republiky, obvodní oddělení [obec], kam se dostavil proto, aby oznámil, že byl fyzicky napaden žalovaným. Oznámil, že téhož dne v 14:55 hodin přijel pro své vnuky [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] do Mateřské školy [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec] [část obce]. Nejdříve šel do střídy staršího vnuka [jméno], kde mu paní učitelka sdělila, že vnuk je ve třídě [anonymizováno] u mladšího vnuka [jméno]. Šel proto pro oba vnuky do třídy [anonymizováno], která se nachází v přízemí na opačné straně budovy. Ve třídě byl v té době s vnuky jejich otec, žalovaný, který, když viděl žalobce, řekl chlapcům„ děda už je tady, tak běžte za ním“. Oba chlapci za žalobcem přišli do šatny [anonymizováno], kde začal převlékat mladšího vnuka [jméno], starší vnuk odběhl na chodbu za žalovaným, který jej vzal do šatny staršího chlapce, kam po chvíli dorazil také žalobce s mladším vnukem. Načež zjistil, že v šatně mladšího vnuka zapomněl jeho boty, proto vnukovi řekl, ať počká, že pro boty zajde a ze šatny odešel. Ihned za ním vyběhl žalovaný a sdělil mu, že on se o děti starat nebude, ať se stará žalobce. Žalobce mu odpověděl, že nemluvil na něj, ale na vnuka. Žalovaný se začal ohrazovat, rázně žalobci sdělil, že mu nebude tykat a začal zvyšovat hlas. Začal na žalobce křičet a uváděl slova„ já jsem s vámi krávy nepásl“, žalobce mu odpověděl„ já jsem s tebou taky krávy nepásl a neřvi, jsi ve školce“. Dále pak už žalovaného ignoroval a pokračoval úzkou tmavou chodbou k šatně mladšího vnuka. Žalovaný šel za ním, oba vnuci zůstali v šatně staršího vnuka. Najednou žalobce ucítil prudký náraz ruky do oblasti krku a silné sevření, žalovaný jej prudce silou chytil zezadu za krk a silně stiskl. Žalobce se vysmekl, otočil a řekl mu„ co děláš“, na což žalovaný odpověděl, že nic nedělá a že žalobce je herec, stejně jako jeho dcera. Žalobce pak pokračoval chodbou a útok ze strany žalovaného se stejným způsobem opakoval, žalobce opět silně sevřel v oblasti krku zezadu. Když se žalobce po opětovném útoku snažil žalovanému vymknout ze sevření, ten jej pustil a odcházel směrem k zadnímu východu školky. Žalobce po útoku začala silně bolet hlava a už nevnímal, co žalovaný křičí. K útoku došlo v době okolo 15:10 hodin. Žalobce se potom vrátil pro vnuky, oblékl je a šli společně k vozu, který měl žalobce zaparkovaný z boku školky. Děti posadil do autosedaček, zapnul jim pásy, usedl za volant a chtěl odjíždět, kdy v tu chvíli přistoupil k vozidlu žalovaný a to přímo ze strany řidiče a přes čelní sklo začal žalobce fotit mobilním telefonem. Po fyzickém napadení ze strany žalovaného žalobce cítil bolesti krční páteře a silněji ho začala bolet hlava. Jel se proto ošetřit do Nemocnice s poliklinikou [obec], na traumatologickou ambulanci. V nemocnici dostal injekci proti bolesti a bylo mu sděleno, že nemá dělat žádné prudké pohyby s krkem a pokud by mu dále nebylo dobře, má okamžitě přijít do nemocnice. Lékař mu naordinoval klidový režim a nasadil krční límec. Zranění, které mu žalovaný způsobil, jej omezovalo v běžném životě a to při řízení vozidla, při manipulaci s vnuky, při práci u počítače a práci kolem rodinného domu. Byl schopen si normálně připravit jídlo a provádět základní hygienické potřeby. Dne 1. 3. 2018 žalobce opětovně podával Policii České republiky vysvětlení, kde opakoval svou výpověď z 12. 1. 2018 a doplnil, že když za ním žalovaný vyšel ze šatny pro starší děti a už na něj mluvil zvýšeným hlasem a později křičel, tak na chodbě stála paní učitelka, která se jmenuje [jméno]. Napadení ze strany žalovaného prostřednictvím dvojího silného uchopení a stisku v oblasti krku bylo pro žalobce šokující a překvapivé, úchop byl razantní, ale krátký. Znovu byl pak žalobce vyslechnut dne 4. září 2018 při projednání přestupku [anonymizováno 6 slov], obsah jeho výpovědi byl totožný s výpověďmi předcházejícími. V rámci tohoto řízení byl žalobce soudem vyslechnut dne 23. 7. 2020, kdy upřesnil, že když odešel ze šatny staršího vnuka a žalovaný šel za ním a už na něj začal křičet, potkali na chodbě učitelku [jméno] [příjmení]. V rámci všech svých výpovědí žalobce setrval také na tom, že když společně s chlapci opouštěl mateřskou školu, žalovaného nikde neviděl, až když oba chlapce usadil do autosedaček, připoutal je pásy a sám si sedl za volant, objevil se před jeho autem žalovaný, který si jej fotil, nebo natáčel. Uvedl také, že roláky, ani vysoké límce nenosí.

5. Dne 23. 3. 2018 podal před Vojenskou policií vysvětlení také žalovaný, který uvedl, že se 12. 1. 2018 kolem 14:00 hodiny dostavil do předmětné mateřské školky, kde se chtěl vidět se svými syny [jméno] a [jméno]. Kolem 15:00 hodiny, kdy se do mateřské školky dostavil žalobce, se žalovaný s oběma chlapci nacházel ve třídě [anonymizováno], žalobce spolu s oběma chlapci ze třídy odešel, žalovaný tam ještě zůstal. Starší chlapec [jméno] se pak za žalovaným vracel s pláčem. Když takhle přišel už po několikáté, žalovaný s ním šel do šatny starších dětí, kde ho oblékl. V tu chvíli tam přišel také žalobce s mladším chlapcem, žalovaný se rozloučil s dětmi a chtěl se vrátit do šatny pro své boty, když šel ze šatny po chodbě, tak s ním šel žalobce a něco mu říkal. Děti zůstaly samotné v šatně. Žalovaný uvedl, že si již nepamatuje, zda šel žalobce před ním, či za ním, šli prostě spolu. Během chůze po chodbě na něj začal žalobce mluvit, žalovaný si nepamatuje, co mu říkal, sám pouze řekl žalobci, ať mu přestane tykat, že spolu husy nepásli. Žalovaný prošel šatnou [anonymizováno], u vchodu si obul boty a ze školky odešel. Popřel, že by žalobce jakkoliv napadl, uvedl, že se žalobce ani nedotkl. Když žalobci říkal, ať mu netyká, že spolu husy nepásli, mluvil hlasitě, ale v žádném případě nekřičel. Když školku opustil, zůstal stát u hlavní cesty, pak si všiml, že žalobce spolu s dětmi už sedí v autě, vracel se do školky, aby se setkal s učitelkou, a když procházel kolem vozidla žalobce, pouze dětem řekl„ ahoj“ a pozdravil je pouze přes boční sklo zadních dveří. Při projednání přestupku před [anonymizováno 6 slov] žalovaný uvedl, že spolu se starším synem, který se za ním vracel do herny, čekal v šatně na příchod žalobce a mladšího syna. Když žalobce s mladším synem přišel, žalovaný odešel, pozdravil paní učitelku [příjmení] a upozornil žalobce, že zodpovědnost o děti má teď on. Jelikož na vyjádření žalovaného v tomto směru nereagoval, žalovaný mu důrazně sdělil, ať mu přestane tykat a uvedl, že s ním husy nepásl. Následně pak procházeli kolem ředitelny, která se nachází blízko učebny [anonymizováno], kde byla po celou dobu přítomna paní učitelka [příjmení] s ostatními dětmi. Pokud bylo vyjádření žalovaného vůči žalobci nevhodné a byla u toho přítomna pracovnice dané školky, měla jakožto osoba zodpovědná zasáhnout a žalovaný si není vědom toho, že by tak paní učitelka [jméno] učinila. Mezi žalobcem a žalovaným proběhl slovní obrat„ co děláš“ a to v prostoru chodby u ředitelny. Žalovaný odpověděl„ přestaňte tady hrát divadlo“ následně si obul boty a odešel ze školky. Nepoužil urážky ani nadávky vůči žalobci, nedošlo mezi nimi k fyzickému kontaktu. Při opuštění školky potkal učitelku [příjmení] a řekl ji„ na shledanou“. Jelikož je neustále napadán a posléze řešen na podnět rodiny žalobce, počkal u hlavní cesty u školky, aby se přesvědčil, co je s dětmi a zda žalobce v poklidu, bez řešení s učitelkami školku opouští. Následně pozdravil děti, které byly ve vozidle žalobce před školkou, a vrátil se do školky, kde hovořil s paní [příjmení]. K dotazu vznesenému v průběhu projednání žalovaný uvedl, že si vzpomíná, že spolu se žalobcem procházeli na stejné úrovni a není však schopen říci, zda takto šli celou dobu. Na upřesňující dotaz, proč čekal před školkou, když věděl, že děti jsou v pořádku a převzal si je dědeček, žalovaný uvedl, že žalobce děti opustil a mohlo se tak stát, že se mohly ve školce zranit.

6. V průběhu prošetřování činu žalovaného byla také opakovaně vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení]. Dne 26. 1. 2018 byl pořízen policií úřední záznam o tom, že s ní bylo hovořeno a že uvedla, že byla na chodbě mezi třídami, kde si odepisovala docházku. Kolem ní procházel žalobce bez dětí směrem ke třídě [anonymizováno], za ním šel žalovaný, který na žalobce dost razantně křičel. V té době si paní [příjmení] nevybavovala obsah jeho slov. Podle ní byl žalobce v tu chvíli v klidu, v době, kdy je viděla spolu, křičel pouze žalovaný. Následně oba zabočili do další chodbičky, která je za dveřmi směrem ke třídě [příjmení], tato je bez oken a od chodby, ve které stála [jméno] [příjmení], je oddělena dveřmi. Fyzický konflikt mezi oběma muži neviděla. Dne 13. 3. 2018 tatáž osoba podala vysvětlení Policii České republiky s tím, že pracuje v mateřské školce jako učitelka a 12. 1. 2018 po 15 hodině byla na odchodu z mateřské školky a stála u botníku ve vstupní chodbě do školky. Za jejími zády procházeli po chodbě, která spojuje dětské šatny, žalobce a žalovaný, žalobce šel první, za ním šel žalovaný. Děti u sebe neměli. Svědkyně slyšela, jak žalovaný křičel na žalobce, a domnívám se, že to bylo„ co ty tady zase chceš, tebe nemusím“ přesně si však text nepamatovala. Pouze věděla, že křičel a bylo to něco takového. Na to žalobce klidně řekl„ nekřič na mě, já tě slyším“ a během toho oba pořád šli a nakonec zašli za roh do chodby vedoucí k šatně [anonymizováno]. Také při projednání věci před [anonymizováno 6 slov] byla svědkyně slyšena, kde uvedla, že ten den odcházela z práce a kolem ní na chodbě prošel žalobce a za ním žalovaný. Slyšela žalovaného, jak křičel na žalobce a žalobce mu řekl„ nekřič na mě, já tě slyším“, uvedla také, že poté společně odešli chodbou, dál už je neviděla a téhož dne už nepotkala žádného z nich. Svědkyně byla vyslechnuta také v rámci tohoto řízení, kde zopakovala, že když odcházela z práce a ještě byla ve školce, podepisovala záznam docházky a za jejími zády prošel nejdříve žalobce a hned za ním žalovaný. Žalovaný na žalobce něco křičel. Nevzpomíná si, co přesně žalovaný křičel, slyšela žalobce, jak říká„ nekřič na mě“. Není schopna rozlišit, jestli by projev žalovaného označila za křik, řev, nebo jenom zvýšený hlas či důrazné ohrazení. Podle ní se ale jednalo o hlasitý projev. Nenapadlo ji, aby nějakým způsobem mezi oba muže zasáhla, nic takového nikdy s příbuznými dětí neřešila.

7. Fyzický stav žalobce je dokumentován lékařskými zprávami z 25. 1. 2018 a 8. 2. 2018, kde je uvedeno, že dle svého tvrzení, byl napaden bývalým zetěm, byl stlačen jednou rukou v zadní části krku, bez kontuze hlavy a od té doby má bolesti více vpravo. Byl vyšetřen na traumatologii dne 12. 1. 2018, v té době byla objektivizována poklepová a palpační bolestivost paravert svalů a omezení hybnosti o jednu třetinu. Žalobce byl medikován a dostal fixační límec. Ke dni 25. 1. 2018 charakterizováno, že žalobce dále uvádí přetrvávající bolesti, také stresové reakce, zhoršený spánek. 8. 2. 2018 je lékařem konstatováno, že žalobce lépe spí, odeznívá trnutí konečků prstů horní končetiny, stále se objevuje třes horní končetiny např. při držení sklenice, bolesti v oblasti C oblasti. Doplněna ještě zdravotní dokumentace z 12. 1. a 19. 1., 21. 3. a 29. 3., kde se objevují přetrvávající potíže, nadále obtíže při otáčení krkem, třes pravé horní končetiny, o něco se zlepšil spánek. Znaleckým posudkem, který byl vypracován v rámci řízení před Vojenskou policií MUDr. [jméno] [příjmení], bylo konstatováno, že dne 12. 1. 2018 žalobce utrpěl pohmoždění krku v oblasti krční páteře, možný i podíl podvrtnutí krční páteře projevující se poruchou funkce krční páteře svalovým stahem svalů krční páteře, bolestivostí, omezenou hybností, bolestmi hlavy, vyzařováním brnění do konečků prstů rukou. Z lékařského hlediska se jedná o pohmoždění krku a podvrtnutí krční páteře představující lehké poranění. Krční límec byl přiložen trvale asi tři týdny, byly podávány léky tlumicí bolest, poté byla zahájena rehabilitace a krční límec přikládán střídavě. Pro zhoršení psychického stavu byly podávány léky snižující úzkost. Pohmožděniny tohoto typu vznikají tupým zevním mechanickým násilím působícím na poraněnou oblast, přičemž výsledná působící síla je malá, maximálně střední. Podvrtnutí krční páteře vzniká v důsledku rychlého pohybu hlavy a následné deceleraci, kdy dojde k natažení vazů a svalů krční páteře. K pohmoždění oblasti krční páteře může vzniknout úderem do zadní strany krku, silným stiskem krku zezadu. Podvrtnutí krční páteře může vzniknout při úderu do hlavy při pádu na hlavu, také v důsledku prudkého pohybu hlavy. Pohmoždění oblasti krční páteře u žalobce mohlo vzniknout opakovaným silným stiskem krku zezadu, podvrtnutí krční páteře mohlo vzniknout v důsledku rychlého vysmeknutí se z úchopu, poranění mohlo vzniknout tak, jak poškozený uvedl. MUDr. [jméno] [příjmení] pak následně doplnil znalecký posudek o určení výše bolestného dle metodiky Nejvyššího soudu při podvrtnutí krční páteře dle položky S 134 a to 30 body při hodnotě bodů 295,04 Kč pro rok 2018, čili výši bolestného vyčíslil částkou 8 851 Kč.

8. V řízení byl proveden důkaz také fotografiemi, z nichž první část fotografií byla pořízena orgány Policie ČR, a zachycuje žalobce a to jednak pohled na celou postavu žalobce, dále na horní polovinu postavy, dále detailní záběr na oblast hlavy a krku žalobce a to zepředu a zezadu. Na fotografiích je patrno, že žalobce má na sobě tmavé kalhoty, zřejmě džíny, v horní části zřejmě nějaké tričko tmavé barvy a přes něj mikinu modré barvy s možností zapnutí vyššího límce na zip. Na detailních fotografiích je patrno, že žalobce má na krku zapnutý fixační límec a při pohledu na zadní část krku bez límce je patrno začervenání pokožky a také bělavá linie ve spodní části krku. Předloženy byly také fotografie pořízené žalovaným, na nichž je patrný pohled přes čelní sklo, procesními stranami bylo konstatováno, že se jedná o fotografie žalobce při odjezdu od mateřské školy předmětného dne, na fotografiích, byť nejsou zřetelné, je patrno, že žalobce sedí na místě řidiče, je připoután bezpečnostním pásem, na sobě má mikinu modré nebo tyrkysové barvy s rozepnutým vyšším límcem a dále ještě svrchní část oděvu, zřejmě bundu s vnitřní vrstvou bílé barvy.

9. Usnesením velitele Vojenského útvaru [číslo] [obec] ze dne 15. října 2018 bylo řízení vedené proti žalovanému ve věci podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kterého se fyzická osoba měla dopustit tím, že jinému ublížila na zdraví a kterého se měl žalovaný dopustit tím, že měl 12. 1. 2018 v 15 hodin na místě veřejnosti přístupném v prostorách Mateřské školy [anonymizováno] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce] po předchozí slovní rozepři fyzicky napadnout poškozeného a to tak, že měl poškozeného během chůze na chodbě zezadu uchopit jednou rukou za zadní část krku a následně jej sevřít, což se mělo opakovat celkem 2x a poškozený se po útoku vždy vysmekl, kdy tímto měl obviněný poškozenému způsobit pohmoždění a podvrtnutí krční páteře, bylo zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž bylo vedeno řízení, nebylo obviněnému prokázáno. Velitel vojenského útvaru dospěl k závěru, že spáchání přestupku nelze prokázat bez důvodných pochybností, služební orgán nezpochybnil, že zde existuje ucelený řetězec důkazů, který by mohl nasvědčovat tomu, že se situace odehrála tak, jak popisuje žalobce a že k napadení tedy došlo, nicméně věc je podle jeho názoru nutno posuzovat v širším kontextu, je nutné přihlédnout k tomu, že mezi obviněným a poškozeným panují narušené, možná až nepřátelské vztahy, existuje zde tedy možnost a služební orgán neříká, že tomu tak muselo být v tomto případě, že jeden ze zúčastněných může chtít nepravdivě očernit druhého. Více zarážející je poté skutečnost, že pokud by k napadení došlo tak, jak jej popisuje poškozený, kdy navíc poškozený sám uvedl, že má z obviněného strach, postupoval by poškozený po prvním chycení zezadu za krk obviněným tak, že by dále pokračoval s obviněným za zády a neobával by se dalšího, třeba i tvrdšího útoku. Služební orgán je přesvědčen, že běžně smýšlející člověk poté, co by byl napaden, by se k útočníkovi neotočil zády, jako by se nic nestalo. Dále služební orgán při znalosti poměrů mezi obviněným a poškozeným považuje přinejmenším za zvláštní to, že by poškozený buďto okamžitě na místo volal policii, nebo že by minimálně o napadení aspoň neinformoval někoho z přítomných pracovníků školky. Služební orgán by tedy při znalosti vzájemných poměrů obou účastníků a jejich vzájemné antipatii na jednu stranu mohl předpokládat, že k napadení poškozeného ze strany obviněného mohlo dojít, na druhou stranu zde za dané situace existuje i možnost, že by poškozený vypověděl nepravdu za účelem poškození obviněného. Služební orgán v žádném případě nevyloučil, že k napadení mohlo skutečně dojít, čemuž by svědčily znalecké posudky a výpověď přítomné učitelky o chování obviněného chvíli před tím, než mělo k útoku dojít, nicméně, jak již bylo výše popsáno, zde existují další skutečnosti, v důsledku kterých zde není nastolen stav, kdy by byla vina obviněného prokázána bez důvodných pochybností. Za této situace nezbylo služebnímu orgánu, než řízení v souladu se zákonem zastavit. Proti rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, o níž rozhodl Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 4145/18 ze dne 15. 1. 2019 a ústavní stížnost odmítl. Konstatoval, že pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestní řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a jaký trest lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek nezakládá v ústavní rovině žádné základní právo, aby proti jinému byla taková trestněprávní satisfakce uplatněna. Neexistuje subjektivní právo na to, aby bylo proti jiné osobě vedeno trestní řízení, natož pak přestupkové řízení. Ústavní soud přiznává osobě poškozené trestný činem tzv. právo na účinné vyšetřování, ale pouze výjimečně u závažných trestný činů. V posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by inkriminované vyšetřování přestupku trpělo jakýmikoliv zjevnými vadami.

10. Z hlediska právního posouzení je především nutno konstatovat, že ve smyslu § 135 o. s. ř. je soud vázán pouze rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin či přestupek. Soud není vázán rozhodnutím orgánu, jímž bylo trestní či přestupkové řízení zastaveno. Stejně tak usnesení Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti rozhodnutí o zastavení přestupkového řízení, nepředstavuje pro zdejší soud překážku pro věcné posouzení nároku žalobce na náhradu škody.

11. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobní tvrzení žalobce o tom, že jej žalovaný dne 12. 1. 2018 fyzicky napadl a způsobil mu výše popsaná zranění, pro která byl téhož dne žalobce ošetřen na traumatologické ambulanci, byla v řízení prokázána. Neexistuje sice očitý svědek takového jednání žalovaného, avšak v řízení vyšel najevo ucelený řetězec důkazů svědčících o tom, že žalovaný žalobce skutečně fyzicky napadl. Za tyto důkazy považuje soud výpovědi žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení] ve všech stádiích projednávání věci, lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobce a znalecký posudek. Žalobce i svědkyně [jméno] [příjmení] vypovídali ve všech stádiích šetření věci konzistentně, ve svých jednotlivých výpovědích se kromě maličkostí neodlišovali a setrvali na obsahu svých výpovědí. Svědkyně [jméno] [příjmení] konzistentně vypovídala o tom, že viděla žalovaného jít po chodbě za žalobcem a slyšela velmi hlasitý projev žalovaného adresovaný žalobci. Žalobce popisoval průběh setkání se žalovaným stále stejným způsobem. Svědkyně [jméno] [příjmení] vždy uváděla, že si nepamatuje přesně, co žalovaný na žalobce křičel. V prvém případě si to nevybavila vůbec a ve druhém říkala, že neví přesně. Ani tato okolnost nečiní její výpověď nevěrohodnou. Svědkyně [jméno] [příjmení] je navíc svědkyní nestrannou, není nijak interesována ve vztazích v rodinách účastníků, soud neshledal jediný důvod, proč by usilovala o tom přitížit svou výpovědí žalovanému.

12. Je to naopak žalovaný, který na soud nepůsobí díky obsahu svých výpovědí věrohodně. Při první výpovědi uvedl, že si nevzpomíná, zda šli se žalobcem školkou za sebou či vedle sebe, prostě šli spolu, při další výpovědi si již vzpomíná, že šli vedle sebe, ale zřejmě ne celou dobu. V prvém případě uvedl, že pouze řekl žalobci, že spolu husy nepásli a odešel, ve druhém případě však již uvedl, že po předání dětí upozorňoval žalobce, že teď má děti na starosti on. Protože na toto sdělení žalovaného žalobce nereagoval, žalovaný mu důrazně sdělil, ať mu přestane tykat a uvedl, že s ním husy nepásl. Ve svých výpovědích před vojenskou policií a velitelem útvaru žalovaný vypovídal, že při odjezdu dětí se žalobcem od školky, žalovaný pouze pozdravil děti přes boční okno, avšak v průběhu soudního řízení již žalovaný připustil, že si přes čelní okno vozu fotografoval žalobce. Fotografii pak vysvětlil tím, že chtěl mít zdokumentováno, že žalobce odjíždí od školky v pohodě. Nabízí se otázka, proč by žalobce neodjížděl od školky v pohodě, pokud by mezi účastníky nedošlo k žádnému konfliktu, jak tvrdí žalovaný? Pokud by měl žalovaný obavu o stav dětí, bude fotografovat děti, nikoliv žalobce.

13. Pokud jde o audiozáznam pořízený žalovaným a předložený soudu, soud nebude spekulovat o tom, zda jde skutečně o dva nezávisle pořízené záznamy, či původně jeden, který byl následně upraven. Ze záznamů je patrno, že chlapci si se žalovaným hezky hráli, že žalovaný projevil před učitelkou školky úmysl vyhnout se žalobci. Na druhém záznamu je pouze patrno, že žalovaný někoho pozdravil. Není patrno, o koho se jedná a kdy to bylo.

14. Existenci uceleného řetězce důkazů ostatně ve svém rozhodnutí připustil také služební orgán při projednání přestupku žalovaného. Soud není oprávněn do uceleného řetězce důkazů zasahovat spekulacemi o tom, že jeden ze zúčastněných může chtít nepravdivě očernit druhého. Soud se neztotožňuje s názorem služebního orgánu, že je zarážející, že po prvním útoku zezadu se žalobce znovu otočil k žalovanému zády. Soud si netroufá bez podstatně širšího zkoumání příslušného vzorku populace hodnotit, jaké by bylo chování běžně smýšlejícího člověka v takové situaci, v úzké chodbě, kde ani nemohou jít dva lidé vedle sebe. Naopak soud považoval za pochopitelné, že žalobce nevolal policii či neinformoval zaměstnance školky za situace, kdy na něj čekala dvě již oblečená vnoučata a nemusel také dospět k závěru, že dvojí silné uchopení za krk a vyškubnutí je schopno přivodit mu poškození zdraví. Skutečnost, že byl žalobce ošetřen po hodině od události, považuje soud za naprosto přiměřenou.

15. S ohledem na vše výše uvedené má soud za to, že žalovaný porušil přirozené právo žalobce na zdraví ve smyslu § 81 odst. a1 a 2 občanského zákoníku a v důsledku toho mu vznikla ve smyslu § 2910 občanského zákoníku povinnost nahradit žalobci to, co tím způsobil. Ve smyslu § 2958 občanského zákoníku jde zejména o peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti. Výše bolestného byla znaleckým posudkem vyčíslena na částku 8 851 Kč, kterou soud žalobci tímto rozsudkem přiznal.

16. Žaloba byla naopak zamítnuta co do částky 1 149 Kč, neboť soud neshledává žádné okolnosti svědčící pro přiznání další náhrady, neboť k útoku žalovaného došlo bez přítomnosti dalších osob a nebyly shledány žádné okolnosti svědčící pro nutnost další náhrady.

17. Žalobce byl v tomto řízení úspěšný co do 88,5 % uplatněného nároku. Proto má ve smyslu §§ 142 odst. 2 a 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. právo na 77 % nákladů, které v souvislosti s tímto řízením účelně vynaložil. Náklady jsou představovány náklady na právní zastoupení žalobce v rozsahu 8 úkonů právní služby z punkta 10 001 Kč po 1 540 Kč (příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé z 24. 12. 2019, účast u jednání ve dnech 13. 5. 2020 a 23. 7. 2020 – jednání vždy přesáhlo dvě hodiny), v rozsahu 2 úkonů po 1 500 Kč z punkta 10 000 Kč (jednání ve dnech 7. 12. 2020 a 19. 1. 2021), účast u jednání dne 29. 1. 2021 (pouze vyhlášen rozsudek) ve výši 750 Kč, 11 režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za ztrátu času cestou k 5 jednáním v rozsahu dvou započatých půlhodin po 100 Kč, cestovného osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět k 5 jednáním, tj. vždy 30 km (vozem Škoda Superb při průměrné spotřebě 7,8 l benzinu Natural 95 na 100 km a cenách pohonné hmoty 32 Kč /1 l v roce 2020 a 27,80 Kč /1 l v roce 2021) ve výši 3 x 229 Kč a 2 x 222 Kč, 21 % DPH ve výši 4 515 Kč a náhrady za náklady spojené s vypracováním doplnění znaleckého posudku ve výši 1 000 Kč. Z celkové částky 27 106 Kč má žalobce právo na 77 %, tj. 20 802 Kč.

18. Žalobce byl v řízení o náhradu škody ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků a s ohledem na jeho úspěch v rozsahu částky 8 851 Kč, přešla na žalovaného povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. dle položky č. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.