108 C 347/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Zavázalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 24 804 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částek:</b> <b>- 19 944 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 553,12 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 966,81 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>- 4 860 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 842,16 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 742,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 619,33 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 742,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 24 804 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] uzavřel se žalovaným dne 2.10.2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 400 Kč. Dále předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] uzavřel se žalovaným dne 24.2.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 360 Kč. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], jako poskytovatel půjčky a úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy, jejichž podpisem žalovaný stvrdil, že úvěrující s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Zákazník také potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovaným uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, zaplatil na úhradu závazku z v pořadí prvé smlouvy pouze částku 5 580 Kč, nadále dluží částku 4 860 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení a na zaplacení závazku z v pořadí druhé smlouvy zaplatil pouze částku 4 416 Kč a nadále dluží částku 19 944 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 24 804, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 30.11.2019 do zaplacení.

2. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne 2.10.2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 4 400 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 6 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Dne 24.2.2017 pak byla mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tento úvěr vrátit spolu s poplatky ve výši 10 360 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Podpisem smlouvy i zde žalovaný potvrdil, že částku 14 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je také prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. V obou smlouvách je uvedena kontaktní adresa žalovaného [příjmení], [ulice a číslo] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smluv a smluvních podmínek. Dne 2.10.2016 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 12 540 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 3 750 Kč, výdaji domácnosti ve výši 4 150 Kč, splátkami úvěrů ve výši 960 Kč a ostatními náklady ve výši 1 000 Kč. Předložil výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu. Prohlásil, že proti němu je vedena jedna exekuce. Dne 24.2.2017 je datována další karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 11 898 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 3 800 Kč, výdaji domácnosti ve výši 4 200 Kč, splátkami úvěrů ve výši 1 680 Kč, vyživovací povinností ve výši 1 000 Kč. Předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu. Prohlásil, že proti němu je vedena jedna exekuce. V obou kartách je uvedena stejná kontaktní adresa žalovaného a adresa výběru [ulice a číslo], [obec] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karet zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29.11.2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13.12.2019 na adresu [adresa] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku.

3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalovanému částky 6 000 Kč a 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byly předloženy karty zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Jako nevěrohodný se navíc jeví údaj o výši měsíčních nákladů na nájemní bydlení ve výši 3 750 Kč až 3 800 Kč, proti žalovanému navíc byla již v době uzavření v pořadí prvé smlouvy vedena exekuce, což mělo u předchůdce žalobkyně (pokud by vynaložil skutečně odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného) vzbudit pochybnosti o schopnosti žalovaného dostát novým finančním závazkům. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce neplatné ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 2.10.2016 žalovanému částku 6 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 5 580 Kč. Plnil-li dále původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 24.2.2017 žalovanému částku 14 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby na úhradu tohoto závazku částku 4 416 Kč Tyto částky je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené by za jiných okolností bylo žalobě vyhověno co do částek 420 Kč a 9 584 Kč. Toto však nebylo možné, neboť soud dále nemá za prokázáno, že nastala splatnost obou částek představujících bezdůvodné obohacení žalovaného. Oznámení o postoupení pohledávek bylo totiž žalovanému odesíláno na adresu zcela odlišnou od korespondenční i výběrové adresy dle uzavřených smluv bez toho, že by bylo jakkoliv tvrzeno a prokázáno, že se žalovaný na této adrese zdržoval, či ji alespoň označil za svou korespondenční adresu. Nelze mít proto bez dalšího za to, že se oznámení o postoupení pohledávek, které zároveň plní funkci hmotněprávní výzvy k plnění, dostalo do sféry dispozice žalovaného a nastala splatnost žalovaných částek. V daném případě ani žaloba nemůže sloužit jako hmotněprávní výzva k plnění, neboť byla žalovanému doručována postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. vyvěšením na úřední desce soudu a ani zde proto nelze mít za to, že se dostala do sféry dispozice žalovaného. Z těchto důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když u jednání nepřítomné žalobkyni nemohlo být s ohledem na výše uvedené být ani v tomto směru poskytnuto procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

4. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila zásadou procesní ekonomie, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění.

5. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti pouze pro případ, že její žalobě bude vyhověno, není možný.

6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.