108 C 430/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Zavázalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 9 300 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 7 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 882,92 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 162,19 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 701,89 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 162,19 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019 a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 562,19 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 9 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] uzavřel se žalovanou dne 15. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Zákazník také potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 8 100 Kč, nadále dluží částku 9 300 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 2 600 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou byla dne 15. 9. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 7 400 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaná je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Dne 15. 9. 2017 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je v invalidním důchodu, má k dispozici důchod ve výši 4 400 Kč a příjmy ze státní podpory ve výši 7 500 Kč. Její výdaje na bydlení jako spoluvlastníka činí 2 000 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč. Prohlásila, že proti ní nejsou vedeny exekuce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni.

3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 8 100 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 1 900 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná bezdůvodné obohacení v rozsahu částky 8 100 Kč již vrátila. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť v této části jsou uplatněny nároky plynoucí z neplatného právního jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu byla dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

4. Soud žalobkyni, jejíž zástupce byl u jednání přítomen, poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nemá za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy vynaložil odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zároveň soud žalobkyni poučil o tom, že pokud nesplní v tomto směru svou povinnost důkazu, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve sporu. Lhůta pro doplnění důkazních návrhů, případně skutkových tvrzení žalobkyni skončila okamžikem skončení prvního jednání a do tohoto okamžiku žalobkyně žádné další důkazy k prokázání skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku nenavrhla. Žalobkyně proto přes poučení ze strany soudu neunesla břemeno důkazu o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího žalobního nároku, čímž je způsoben její převážný neúspěch ve sporu.

5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.