108 C 435/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Jitkou Zavázalovou ve věci navrhovatele: osobní údaje navrhovatele a osvojence: osobní údaje osvojence o osvojení zletilého <b>I. Počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku se [celé jméno žalované], [rodné číslo], jejíž narození je zapsáno v knize narození Městského úřadu ve Šternberku ve svazku [anonymizováno], ročník 1991, na straně 44, pod číslem řadovým [anonymizováno], která se narodila dne [datum] z matky [jméno] [celé jméno žalované], [rodné číslo], stává osvojencem navrhovatele [celé jméno žalobce], [rodné číslo].</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Navrhovatel se domáhal, výroku rozsudku soudu, jímž by bylo určeno, že [celé jméno žalované] se stává osvojencem navrhovatele. Návrh odůvodnil tvrzením, že dne [datum] uzavřel manželství s matkou [celé jméno žalované], paní [jméno] [příjmení]. [příjmení] [celé jméno žalované] byla v péči své matky a navrhovatel žil s její matkou ve společné domácnosti asi od 10 let věku [celé jméno žalované], vytvořil si k ní vztah jako ke své dceři. Se svým biologickým otcem se [celé jméno žalované] dlouhodobě nestýká a vyslovila přání, aby byla navrhovatelem jako zletilá osvojena. Tímto návrhem jí navrhovatel rád vychází vstříc, neboť je to i jeho přání. 2. [celé jméno žalované] s návrhem v plném rozsahu souhlasila. Potvrdila, že k nápadu na podání tohoto návrhu přivedla navrhovatele ona sama, neboť je za svého otce považuje, prakticky jím i je. Má také v úmyslu tímto projevit navrhovateli svou úctu.

3. Z rodného listu [celé jméno žalované] má soud za prokázáno, že se narodila dne [datum] z matky [jméno] [celé jméno žalované], [rodné číslo], bylo jí přiděleno [rodné číslo] a její narození je zapsáno v knize narození Městského úřadu ve Šternberku ve svazku 97, ročník 1991, na straně 44, pod číslem řadovým 599. Jako otec dítěte je v rodném listu zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození].

4. Z oddacího listu má soud za prokázáno, že navrhovatel uzavřel dne [datum] manželství s věrou [celé jméno žalované], rozenou [příjmení], matkou [celé jméno žalované].

5. Z výpovědi navrhovatele má soud za prokázáno, že před uzavřením sňatku se s matkou [celé jméno žalované] znal asi 4 roky a z toho asi 3 roky žili ve společné domácnosti. S [celé jméno žalované] vždy vycházeli dobře, jako otec s dcerou, vždycky se snažili, aby měla vše, co potřebovala. Navrhovatel ji vnímá jako svoji dceru. Pokud si pamatuje, tak se biologický otec s [celé jméno žalované] nevídal, když navrhovatel začal žít s [příjmení] matkou, měl jí biologický otec říct, že už nemá dceru. O osvojení [jméno] navrhovatel uvažoval už v době její nezletilosti, ale byl si vědom toho, že má biologického rodiče, a v podstatě čekal na to, až takový nápad vyjde i z její strany, což se nakonec skutečně stalo. Přišla s tím, že si chce nějak porovnat život, bylo to její přání, které navrhovatele potěšilo. Sám nechtěl ten první krok udělat, aniž by to tak cítila i ona. Manželka navrhovatele má s biologickým otcem [jméno] ještě staršího syna [jméno] [příjmení], vztahy s ním však nejsou dobré. Do jeho 22 let s navrhovatelem a rodinou žil v domácnosti, ale pak se odstěhoval. Problém byl v tom, že bral drogy, nepracoval. Nechtěl se léčit, rodina se snažila se mu pomoct, ale k ničemu to nevedlo. Z domácnosti navrhovatele odešel sám, navrhovatel s manželkou mu pak zrušili trvalý pobyt na jejich adrese, protože nepracoval a oni se báli exekucí. Nebydlí u nich asi 15 let. Dům, v němž rodina žije, vlastní manželka navrhovatele. Pokud je navrhovateli známo, tak manželka žádnou závěť nemá, je pravda, že v době, kdy vztahy s jejím synem byly kvůli drogám nejhorší, se bavili o tom, že by ho vydědila, ale pokud navrhovatel ví, tak zatím nic takového neudělala. Rodina se snaží o vstřícné kroky, hlavně manželka navrhovatele a [jméno], syn manželky se trochu uklidnil, když se osamostatnil, ale zatím se nepodařilo vztahy zcela urovnat. Navrhovatel má ze svého předchozího manželství dceru, které je 41 let, měl ještě syna, ale bohužel zemřel. Dcera navrhovatele se s jeho současnou rodinou moc nestýká, byla je navštívit asi jednou nebo dvakrát.

6. Z výpovědi [celé jméno žalované] má soud za prokázáno, že navrhovatele má ráda, vychoval ji, vnímá ho jako svého otce. Se svým biologickým otcem se nestýká, prakticky ho nezná. Pamatuje si na dobu, kdy její biologický otec žil ještě s matkou a má na to špatné vzpomínky. Pamatuje si, že její otec hodně pil, hrál automaty, což negativně ovlivňovalo rodinu. Ji sice nikdy nebil, ale její matku ano, hodně křičel. Vzpomíná si, že u toho sice nikdy nebyla, když matku bil, vždycky se schovala, ale když její matka začala žít s navrhovatelem, tak ještě nějakou dobu poté, když navrhovatel zvýšil hlas, tak se [jméno] rozbrečela. Už když spolu moji rodiče přestali žít, tak si uvědomila, že je jí lépe. Se svým biologickým otcem se stýkala asi do svých 10 let, ale necítila se u něj dobře. Byl silný kuřák, nebral vůbec ohled na to, že je tam dcera, takže když se večer vrátila domů, byla cítit kouřem a bylo jí zle od žaludku, zvracela. Později si přál, aby u něj dcera byla i přes noc, což ona nechtěla a slyšela ho, jak říká matce, že u něj dcera bude spát i kdyby řvala jako malá kráva, nebo něco takového. Matka se pokoušela dceru přesvědčit, aby k otci jezdila, že na to má otec právo a že se u něj má [jméno] dobře, ale [jméno] to stále odmítala a když jí bylo asi 10 let, tak mu napsala dopis, že tohle už dál nechce, že u něj nechce být přes noc. Biologický otec [jméno] tehdy přijel, zavolal si ji i jejího bratra a řekl jim, že už je nemá jako děti. Od té doby s ním [celé jméno žalované] není v žádném kontaktu. Pokud je jí známo, s jejím bratrem otec kontakty obnovil poté, co bratr odešel z domácnosti své matky. [celé jméno žalované] o kontakt se svým biologickým otcem nestojí. S nápadem na své osvojení přišla sama, poprvé ji to napadlo asi před dvěma lety, když měl navrhovatel zdravotní problémy, a ona si uvědomila, že mu některé věci neříká. Uvědomila si, že mu chce projevit svoji lásku a úctu. Nikdy mu neříkala„ táto“, protože roli otcem měla díky svému biologickému otci dost pokřivenou a zkaženou, od začátku mu říkala strejdo. Ať navrhovateli říká jakkoliv, on je pro ni její táta. Bratr se jí snažil přesvědčit k obnovení vztahů s otcem, ale ona k tomu není ochotna. [celé jméno žalované] je svobodná, bezdětná, má trvalý partnerský vztah a její partner ji v jejím rozhodnutí podporuje, zná se s její matkou a navrhovatelem. Má s nimi hezký vztah. Pokud jde o její matku, ta ji také podporuje, byla ráda, že se [jméno] takto rozhodla.

7. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že navrhovatel je její druhý manžel, osvojenec je její dcera. Jejich vztah je vztahem otce a dcery. Dcera říká odjakživa navrhovateli„ strejdo“, podle svědkyně proto, že pro ni slovo„ táta“ znamenalo něco nehezkého, něco na co neměla hezké vzpomínky. První manžel svědkyně, biologický otec jejích dětí ukončil jejich manželství, když odešel k jiné ženě, navíc dost pil, byl silný kuřák a občas hrál automaty. V době jejich manželství se vůči svědkyni choval hrubě, hodně křičel, stalo se, že jí držel nůž pod krkem a že ji přidusil peřinou. Hrubě se choval i k dětem. Ze začátku se s ním děti stýkaly, chodily k němu na jeden den, i když syn nechtěl ze začátku chodit vůbec. Stávalo se běžně, že v době, kdy je měl k styku, tak s nimi vlastně čas netrávil, posadil je do kina, nebo na střídačku na hřiště a šel hrát fotbal. Děti tam nechodily rády, [jméno] svědkyni říkala, že tam nechce, svědkyně se jí snažila ze začátku vysvětlit, že by tam měla chodit, že je to její otec, a že na to má podle soudu nárok. Když bylo [jméno] 11 let, řekla, že už k otci chodit nebude a napsala mu dopis. [příjmení] pak, když byla svědkyně v práci, přijel k nim domů, zavolal si obě děti, a řekl jim, že už je nezná. Od té doby se nesnažil nijak s nimi kontaktovat. Syn svědkyně začal brát drogy, užíval hlavně marihuanu a pak si jednou vzal nějakou drogu, po které byl úplně mimo. Když mu bylo 22, svědkyně mu, že buď bude doma, bude se chovat slušně a respektovat pravidla, nebo ať se zařídí po svém. Což udělal a z domu odešel. V poslední době se svědkyně snaží vztahy urovnat. Nikdy vůči synovi neučinila žádné kroky, které by ho měly připravit o nějaký majetek, finance, dědictví, jediné, co udělala, bylo, že mu zrušila trvalý pobyt v domě, protože bral drogy, nepracoval, půjčoval si peníze a svědkyně splácela dům a měla strach, že o něj přijde.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], biologického otce [celé jméno žalované], má soud za prokázáno, že s dcerou se neviděl 30 let, je přesvědčen, že bývalá manželka mu v tom bránila, když byla dcera malá, pořád hrála dceři na city. Vyhodila pak z domu jejich společného syna, bylo to v době, kdy syn měl své období, kouřil trávu. Svědek si však uvědomuje, že je [jméno] plnoletá a pokud si to ona tak přeje, tak s osvojením vlastně souhlasím.

9. Podle § 846 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle § 847 odst. 1 písm. c) a d) občanského zákoníku zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.

11. Podle § 847 odst. 2 občanského zákoníku zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro vyhovění návrhu a není žádná zákonná okolnost, která by naopak vyhovění návrhu bránila. Navrhovatel o [celé jméno žalované] pečoval již v době její nezletilosti a hodlá osvojit dceru své manželky. Soudu nejsou známy žádné okolnosti, pro které by bylo takové osvojení v rozporu s dobrými mravy. Mezi navrhovatelem a [celé jméno žalované] je dostatečný věkový rozdíl, navrhovatel o ni vždy pečoval a mají k sobě vytvořen upřímný a láskyplný vztah jako skutečný otec a dcera. Soudu také není znám žádný odůvodněný zájem pokrevních rodičů [celé jméno žalované], s kterým by bylo navrhované osvojení v rozporu. Oba pokrevní rodiče s osvojením souhlasili. Za těchto okolností soud po provedeném dokazování návrhu vyhověl a rozhodl, že se [celé jméno žalované] stává osvojencem navrhovatele [celé jméno žalobce].

13. Podle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.