108 C 44/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Zavázalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 86 695 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 850 Kč a částku 1 045 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 895 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 70 800 Kč spolu s :</b> <b>-) kapitalizovaným úrokem ve výši 9 204,20 Kč, spolu s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 22 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 090,54 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 22 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení,</b> <b>-) kapitalizovaným úrokem ve výši 8 555,25 Kč, spolu s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 27 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 403,13 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 27 000 Kč od 2. 11. 2022 do 5. 12. 2022 a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 150 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení,</b> <b>-) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 893,84 Kč, spolu s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 8 901,77 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 566,71 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 8 901,77 Kč od 2. 11. 2022 do 5. 12. 2022 a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 856,77 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 86 695 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 1. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve sjednané výši. Dne 18. 10. 2019 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu se sjednaným poplatkem. A konečně dne 3. 1. 2020 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěrů, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv. Žalovaná byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovanou uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 11 955 Kč na úhradu v pořadí prvé smlouvy, dále zaplatila na úhradu v pořadí druhé smlouvy částku 12 150 Kč na úhradu v pořadí třetí smlouvy částku 4 580 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 byly všechny pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni.

2. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 1. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 10 400 Kč ve sjednaných 60týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 13 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 1. 8. 2019 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, má příjmy pouze z dávek poskytovaných státem ve výši 8 900 Kč, výdaje na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 3 150 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč, výdaje na splátky úvěrů 2 040 Kč. Partner má příjem ve výši 8 000 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že předložila nájemní smlouvu a doklad o přiznání rodičovské. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka.

3. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 15 390 Kč ve sjednaných 80týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 27 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou částku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 18. 10. 2019 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je evidována na úřadu práce, má příjmy pouze z dávek poskytovaných státem ve výši 7 833 Kč, výdaje na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 4 500 Kč, osobní výdaje ve výši 7 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 600 Kč. Manžel má příjem 9 854 Kč a rodiče přispívají částkou 3 000 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že předložila nájemní smlouvu, výplatní pásky, doklad o přiznání rodičovské, pracovní smlouvu a složenky – příjmy. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 24. 11. 2022. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalované odesláno dne 24. 11. 2022 doporučenou poštovní zásilkou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku.

5. Soudu nebyly předloženy žádné listinné důkazy týkající se tvrzené smlouvy o úvěru ze dne 3. 1. 2020.

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 1.8.2019 ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Dále byla mezi týmiž smluvními stranami dne 18. 10. 2019 uzavřena ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 27 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Také tato smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel., Při uzavření obou smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Nepřiléhavý je odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byly předloženy karty zákazníka, z nichž je zřejmé, že jediným příjmem žalované byly dávky poskytované státem, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Přestože budoucím dlužníkem je žalovaná, uváděny jsou příjmy jejího manžela příspěvky od rodičů, což je zřejmě motivováno skutečností, že příjmy žalované byly v době vyhotovení karet zákazníka nízké. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou obě smlouvy neplatné podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se v obou případech jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z v pořadí prvé neplatné smlouvy žalované částku 13 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 11 955 Kč. Plnil-li pak původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 27 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované rovněž bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 12 150 Kč Tyto částky je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatných smluv není potřeba provádět, mají-li si strany neplatných smluv ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 1 045 Kč v případě v pořadí prvé smlouvy a co do částky 14 850 Kč v případě v pořadí druhé smlouvy, neboť žalovaná částky 11 955 Kč a 12 150 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatných právních jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila.

7. Ve vztahu k tvrzené smlouvě o úvěru ze dne 3. 1. 2020 soud konstatuje, že mu nebyly předloženy žádné důkazy, z nichž by bylo možné žalobní tvrzení ohledně existence této smlouvy prokázat. I v tomto případě platí, že svou neúčastí u ústního jednání se žalobkyně zbavila možnosti být poučena o potřebě dalšího dokazování o takto tvrzené smlouvě.

8. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částek 1 045 Kč a 14 850 Kč) byly zamítnuty, neboť buď mají původ v absolutně neplatných smlouvách nebo nebyla vůbec prokázána existence tvrzené smlouvy. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 16. 12. 2022, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

9. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila zásadou procesní ekonomie, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění.

10. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti pouze pro případ, že její žalobě bude vyhověno, není možný.

11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.