108 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Jitkou Zavázalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 9 758,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 6 258,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 001,07 Kč, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 942,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 865,76 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 942,78 Kč od 21. 1. 2020 do 25. 2. 2020, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 2 442,78 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 9 758,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 4. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. půjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Zákazník rovněž potvrdil, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty. Ze Smluvních podmínek [právnická osoba] pak dále plyne, že zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, nadále dluží částku 9 758,60 Kč. Žalobkyně má dále právo také na zaplacení sjednaného úroku ve výši 29 % ročně a úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Od data postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 9 758,60 Kč s příslušenstvím.

2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 4. 10. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 233 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 254 Kč a poslední splátce ve výši 249 Kč s tím, že první splátka bude splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 8 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaná v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 29 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Součástí smluvních podmínek je také prohlášení žalované, že poskytla přesné, úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet zápůjčku a že je schopna tuto zápůjčku splatit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 [právnická osoba] postoupil pohledávku žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020, který byl žalované odeslán doporučenou poštou dne 14. 2. 2020 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky do 10 dnů od doručení dopisu.

3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel zapůjčil žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 4 500 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 3 500 Kč, neboť žalovaná částku 4 500 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak až od 26. 2. 2020, neboť k zaplacení byla žalobkyní vyzvána do 25. 2. 2020. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

4. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila kolizí spolupracujících advokátů, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Žalobkyně tvrdila soudu, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. K těmto svým tvrzením poskytla soudu pouze smluvní podmínky obsahující prohlášení žalovaného, že poskytl přesné, úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet zápůjčku a že je schopen tuto zápůjčku splatit. Avšak i v případě, že by žalobkyně dokladovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného formou jeho dotazování, nebyl by takový způsob zkoumání úvěruschopnosti považován za vynaložení odborné péče, jak zákon ukládá. Nadto případné poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti pouze pro případ, že její žalobě bude vyhověno, není možný.

5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.