108 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Jitkou Zavázalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 9 238 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 1. 2020 do zaplacení a částku 454 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do zaplacení částek:</b> <b>- 5 920 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 567,06 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 944,06 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 202,83 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 444,06 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 500 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2020,</b> <b>- 2 364 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 503,22 Kč, spolu s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2 286,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 573,20 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 1 832,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 454 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2020, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 9 238 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovanou dne 20. 10. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem. Dne 7. 1. 2016 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovanou další smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla v případě obou smluv dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy, jejichž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Zákazník také potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovanou uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas. V případě v pořadí prvé smlouvy zaplatila pouze částku 7 500 Kč, nadále dluží částku 6 420 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. V případě v pořadí druhé smlouvy zaplatila pouze částku 3 546 Kč, nadále dluží částku 2 818 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly žalované pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 9 238 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 20. 10. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 920 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 8 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Dne 20. 10. 2015 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je na mateřské, má k dispozici mateřskou ve výši 7 600 Kč, přídavky na děti ve výši 500 Kč, alimenty 3 500, výdaje na nájem a inkaso v podnájemním bydlení ve výši 2 500 Kč, výdaji domácnosti ve výši 6 000 Kč, výdaji na telefon ve výši 200 Kč. Předložila výpis z účtu, doklad SIPO, výměr podpory. Prohlásila, že proti ní nejsou vedeny exekuce. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 7. 1. 2016 uzavřena další smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 2 364 Kč v 43 týdenních splátkách po 148 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 4 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Dne 7. 1. 2016 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, k dispozici mateřskou ve výši 8 100 Kč, přídavky na děti ve výši 700 Kč, alimenty 3 500 Kč, výdaje na nájem a inkaso v podnájemním bydlení ve výši 3 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 6 000 Kč, výdaje na telefon ve výši 200 Kč, výdaje na splátky ve výši 1 080 Kč. Předložila výpis z účtu, doklad SIPO, výměr podpory. Prohlásila, že proti ní nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z této smlouvy a karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni, a to do deseti dnů od doručení dopisu, který jí byl odeslán doporučenou poštou dne 7. 1. 2020.

3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalované částky 8 000 Kč a 4 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto částky vrátit během formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byly předloženy karty zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatných smluv o zápůjčce žalované částky 8 000 Kč a 4 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby na zaplacení závazku z v pořadí prvé smlouvy částku 7 500 Kč a na zaplacení závazku z v pořadí druhé smlouvy částku 3 546 Kč Tyto částky je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do částky 5 00 Kč z v pořadí prvé smlouvy a co do částky 454 Kč z v pořadí druhé smlouvy. Se zaplacením obou částek je žalovaná v prodlení ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v návaznosti na oznámení o postoupení pohledávek, jímž byla také vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu, který jí byl odeslán doporučenou poštou dne 7. 1. 2020, tj. od 19. 1. 2020. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu byla dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť zbývající část uplatněných nároků žalobkyně plyne z absolutně neplatných právních jednání.

4. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila zásadou procesní ekonomie, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění.

5. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti pouze pro případ, že její žalobě bude vyhověno, není možný.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.