109 C 110/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. číslo druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova s adresa, rodinný dům, to vše zapsáno a evidováno na list vlastnictví, pro katastrální uzemí anonymizováno, územní celek, u stát. instituce, stát. instituce, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se svou žalobou domáhali, aby bylo určeno, že mají ve společném jmění manželů pozemek parc. číslo jehož součástí je stavba budova adresa v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že na základě darovací smlouvy ze dne 16. 5. 2000 darovali žalobci jako rodiče žalovanému svému synovi výše uvedené nemovité věci. Přílohami žádosti na vklad do katastru nemovitostí ze dne 16. 5. 2020 byly kromě darovacích smluv také kolaudační rozhodnutí a dohoda o zřízení práva osobního užívání, která byla mezi účastníky uzavřena před podpisem darovací smlouvy. Tato dohoda byla uzavřena za účelem doživotního užívání předmětných nemovitých věcí ve prospěch žalobců. Uzavření dohody o užívání bylo podmínkou pro uzavření darovací smlouvy. V roce 1999 žalobci zapůjčili žalovanému částku 500 000 Kč na opravy domu, který mu dříve darovali. Následně v roce 2002 zapůjčili částku 200 000 Kč, v roce 2003 částku 100 000 Kč a v roce 2004 až 2005 částku 200 000 Kč. Žalobci tak žalovanému v podstatě darovali veškerých svůj hodnotnější majetek, avšak žalovaný poté s nimi přestal řádně komunikovat a sdělovat jim podstatné věci týkajících se jejich bydliště. Žalovaný bez souhlasu žalobců se zadlužil a nemovité věci byly zatíženy množstvím zástavním práv, ať už exekutorských, smluvních, soudcovských nebo z rozhodnutí správních orgánů a jiných zápisů. Přestože si byl žalovaný vědom své finanční situace, množství dluhů a prodlení s velkým množstvím splácením pohledávek, nic svým rodičům nesdělil a v nevědomosti je úmyslně nechával po dobu několika let. Nesdělil žalobcům také, že je na něj vedeno několik exekučních řízení. Žalovaný musel tedy vědět, že reálně existuje riziko, že bude zbaven vlastnického práva k nemovitým věcem a že existuje riziko ohrožení výkonu práva žalobců na užívání nemovitých věcí, ničeho jim však nesdělil, neinformoval je o probíhajících exekučních řízeních, ani o způsobu, jakým hodlá situaci do budoucna řešit. Žalovaný odmítá kontakt s žalobci jako rodiči, nenavštěvuje je, nemluvě o pomoci, kterou by vzhledem k jejich věku potřebovali. To, že je takto pomíjí a přehlíží, považují žalobci za velké příkoří. Vzhledem k tomu, jaký majetek žalovanému darovali, toto jeho jednání porušuje veškeré dobré mravy. S ohledem na shora uvedené byli žalobci nuceni odvolat svůj dar v podobě darování nemovitých věcí vůči žalovanému a vyzvali ho k navrácení výzvou ze dne 20. 1. 2020, kterou si žalovaný převzal 22. 1. 2020. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z darovaní smlouva ze dne 16. 5. 2000 soud zjistil, že žalobci jako dárci a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli darovací smlouvu s tím, že předmětem smlouvy byly nemovité věci v SJM dárců a to pozemek parc. číslo jehož součástí je budova adresa v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek. Ve smlouvě dárci deklarovali, že na darovaných nemovitostech váznou zástavní práva na základě smlouvy ze dne 14. 1. 1997 ve prospěch právnická osoba ve výši 1 300 000 Kč a ze dne 31. 8. 1999 ve prospěch právnická osoba ve výši 1 700 000 Kč Darovací smlouva neobsahuje žádnou dohodu o užívání nemovitých věcí dárci.

4. Z žádosti o vklad do katastru nemovitostí ze dne 16. 5. 2000, jež byla doručena Katastrálnímu úřadu obec 26. 5. 2020, soud zjistil, že všichni účastníci darovací smlouvy žádají o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k výše uvedeným nemovitostem ve prospěch žalovaného s tím, že k této žádosti je přiložen prvopis darovací smlouvy, stejnopisy darovací smlouvy, kolaudační rozhodnutí, dohoda o zřízení práva osobního užívání a kolek ve výši 500 Kč. Listina však žádné přílohy neobsahuje.

5. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu v obec, detašovaného pracoviště obec ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. anonymizována dvě slova číslo, soud zjistil, že katastrální úřad ve smyslu ustanovení § 29 zákona č. 71/1967 Sb. řízení ve věci návrhu na povolení vkladu dle smlouvy darovací ze dne 16. 5. 2000 přerušil, jelikož katastrálnímu úřadu byla předložena smlouva ze dne 16. 5. 2000, která obsahuje nedostatečnou doložku advokáta, neboť advokát tuto doložku nepodepsal, když darovací smlouva byla sepsána advokátem, kterým měl výslovně potvrdit, že smluvní strany, jehož totožnost zjistil předním, tuto smlouvu podepsali.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 9. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. číslo jehož součástí je budova adresa v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek. Z tohoto výpisu vyplývá, že k výše uvedeným nemovitostem jsou zapsána zástavní práva smluvní, exekutorská, soudcovská, je zapsán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti a to v několika exekučních řízeních.

7. Z dopisu ze dne 20. 1. 2020, jež podepsali oba žalobci, soud zjistil, že žalobci uvádí, že žalovanému darovali sporné nemovité věci, zároveň uzavřeli dohodu o zřízení práva osobního užívání, žalovanému zapůjčili různé finanční částky a v podstatě v této výzvě jsou uvedena tvrzení, která jsou i tvrzení žalobními s tím, že je zde navíc uvedeno, že se žalobci dozvěděli, že dohoda o zřízení práva osobního užívání není v katastru nemovitosti evidována a mají podezření se domnívat, že tato dohoda nebyla opomenutím nebo záměrným nekonáním žalovaného do katastru nikdy zanesena, případně byl záznam o její existenci z katastru zapříčiněním žalovaného vymazán. Žalovaný vůči žalobcům vykazuje jednání, které je nemorální a naprosto se vymykající dobrým mravům, jelikož se zadlužil, věděl, jaké to bude mít následky, které se pojí s exekučním řízením, o tomto žalobce neinformoval a nechal by je bez střechy nad hlavou. Žalovaný s žalobci odmítá kontakt, nenavštěvuje je, nepomáhá jim, tak jak by k jejich věku potřebovali. Jeho jednání je mimořádně nemorální a je v rozporu s dobrými mravy. Proto žalobci požadují dle ustanovení § 630 zákona č. 40/1994 Sb. dar vrátit do 14 dnů od převzetí výzvy. Dole na výzvě je uvedeno, že žalovaný převzal tuto výzvu 22. 1. 2020.

8. Ze spisu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 115 C 82/2010 soud zjistil, že ve věci žalobce celé jméno žalobce proti žalovanému jméno celé jméno žalovaného bylo vedeno řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, kdy řízení bylo zahájeno dne 26. 5. 2010. Žalobce se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí anonymizováno a to rodinného domu adresa, na parcele anonymizováno a parcely číslo. Žaloba byla odůvodněna tvrzení, že žalobce darovací smlouvou ze dne 16. 5. 2000 převedl vlastnické právo k nemovitým věcem na žalovaného, následně žalovaný uzavřel dne 30. 12. 2002 se právnická osoba anonymizováno smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, zastavil je k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 1 500 000 Kč vč. příslušenstvím dle smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 12. 2002. Poté žalovaný uzavřel dne 3. 1. 2003 s touto společností smlouvu o zajišťovacím převodu práva k nemovité věci, kterou žalovaný převedl na tuto společnost vlastnické právo k nemovitostem. Následně byla mezi žalobcem a společností právnická osoba uzavřena dne 24. 10. 2005 smlouva o postoupení pohledávky, kdy žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru neplnil a na základě této smlouvy o postoupení pohledávky byl žalobce zapsán jako vlastník nemovitostí, když zároveň došlo ke změně v subjektu smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Žalovaný s postupem vyslovil souhlas. Žalobce tvrdil, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, poukazoval na řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č.j. 110 C 66/2007. Řízení bylo dle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. zastaveno, rozhodnutí nabylo právní moci 19. 10. 2011.

9. Ze spisu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 110 C 66/2007 ve věci žalobce jméno příjmení proti žalovaným celé jméno žalovaného a jméno celé jméno žalovaného soud zjistil, že se žalobce domáhal určení, že celé jméno žalovaného je vlastníkem nemovitostí a to domu adresa ležícího na parc. číslo parc. číslo v katastru území obec u obec, územní celek. Dále se domáhal určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, zapsaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 7. 1. 2003, s právními účinky vkladu práva ke dni 13. 1. 2003. Řízení bylo zahájeno dne 20. 3. 2007. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 15. 10. 2008 č.j. 110 C 66/2007 - 156 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2009 č.j. 8 Co 58/2009-191 soud zjistil, že bylo určeno, že žalovaný celé jméno žalovaného je vlastníkem sporných nemovitostí a zároveň žaloba na určení, že sporné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem byla zamítnuta. V zamítávání výroku nabylo rozhodnutí právní moci 18. 3. 2009, ve vyhovujícím 18. 3. 2009.

10. Soud u jednání dne 1. 12. 2020 poučil žalobce ve smyslu ustanovení § 118a 1 a 3 o.s.ř. s tím, že je nutno předložit výpis z katastru nemovitostí ke sporným nemovitostem, který v celém svém obsahu není čitelný, dále byli žalobci vyzváni k předložení dohody o zřízení práva osobního užívání uzavřené mezi účastníky v rámci darovací smlouvy. Žalobci také měli doplnit tvrzení, jakým způsobem se žalovaný chová vůči žalobcům tak, aby toto jeho jednání bylo v rozporu s dobrými mravy a kdy se žalovaný vůči žalobcům takto začal chovat. Tvrzení mělo být doplněno také v tom směru, kdy se žalobci dozvěděli o tom, že žalovanému začínaly vznikat dluhy, že nemovitost je zatížena zástavními právy, exekučními příkazy k prodeji, kdy byla stanovena splatnost půjček, jak je tvrzeno v žalobě, tedy půjček, které jsou tvrzeny žalobci, jež měli poskytnout žalovanému, zda žalovaný z těchto něco uhradil, na co měly být poskytnuty finanční prostředky a k výše uvedeným tvrzením navrhnout důkazy. Žalobci také měli doplnit tvrzení, zda všichni účastníci obývají sporné nemovitosti, popř. jak je rozděleno užívání nemovitých věcí, zda žalobci za užívání žalovanému něco hradí a k těmto tvrzením navrhnout důkazy.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobci jako dárci a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli dne 16. 5. 2000 darovací smlouvu dle ust. § 628 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb., předmětem smlouvy byly nemovité věci a to pozemek parc. číslo jehož součástí je budova adresa v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek. Dále žalobci prokázali, že tyto nemovité věci jsou zatíženy zástavními právy, exekutorskými zástavními právy, byly vydány exekuční příkazy k prodeji nemovitosti. Žalobci také prokázali, že dopisem ze dne 20. 1. 2020 vyzvali žalovaného k vrácení daru, tento výzvu dne 22. 1. 2020 převzal. Žalobci však neprokázali svá tvrzení, že se žalovaný k žalobcům nechová tak, jak by se k nim potomek chovat měl, že jim neposkytuje pomoc vzhledem k jejich věku. Toto své tvrzení na výzvu soudu ani blíže nespecifikovali. Žalobci také neprokázali, že by uzavřeli s žalovaným dohodu o užívání předmětných nemovitostí, když dle tvrzení měli dohodu uzavřít s tím, aby měli žalobci na stáří zajištěno bydlení a dohoda byla podmínkou darovací smlouvy. Toto tvrzení nebylo prokázáno darovací smlouvu, když darovací smlouva žádnou takovouto podmínku ani dohodu o užívání nemovitých věcí ze strany žalobců neobsahuje. Žalobci tvrdili, že žalovanému poskytli půjčky, ovšem už z žalobních tvrzení vyplývá rozpor, kdy darovací smlouva měla být uzavřena 16. 5. 2020 a žalobci uvádějí, že v roce 1999 žalovanému půjčili částku 500 000 Kč na opravu domu, který mu dříve darovali. Pokud měla být smlouva o půjčce uzavřena v roce 1999, jedná se o datum, které předchází smlouvě darovací, nikoli naopak. Tvrzení o dalších půjčkách nebyla doplněna a ani prokázána. Pokud se týká zadlužování žalovaného tak výzva k vrácení daru, jak bylo prokázáno, je ze dne 20. 1. 2020, nicméně ze spisů vedených u zdejšího soudu sp. zn. 110 C 66/2007, 115 C 82/2010, vyplývá, že bylo žalobcům známo minimálně v roce 2007 a 2010, že žalovanému vznikají dluhy, které není schopen splácet, nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy, nejednalo se tedy o skutečnosti, které by žalobci zjistili až v roce 2020. Jelikož žalobní tvrzení jsou nedostatečná, svá tvrzení žalobci neprokázali, když byli ve sporu po poučení soudu nečinní, soud žalobu v celém rozsahu zamítl dle ust. § 630 zák. č. 40/1964 Sb., když žalobci neprokázali, že by se žalovaný k žalobcům jako dárcům choval takovým způsobem, že by svým chováním porušoval dobré mravy.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení 142 odst. 1 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě písemně, trojmo.