109 C 245/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 19 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 9. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 1,5 % ročně od 20. 6. 2019 do 21. 9. 2020, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 19 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 6. 2019. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 25. 4. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy bylo žalovanému poskytnuto 15 000 Kč. Tento se zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok 11 550 Kč. Žalovaný uhradil dosud jen 7 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že účastníci dne 25. 4. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, tento se zavázal zaplatit 5 250 Kč úrok, poplatek za zpracování, doručení úvěru 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč. Dluh měl být uhrazen v 60 týdenních splátkách po 442,50 Kč.

4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že u žalovaného žalobkyně uvedla, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, není majitelem vozu, není vlastníkem nemovitosti, nebyl trestně stíhán ani soudně stíhán, měl úvěr u žalobkyně, pracuje na plný pracovní úvazek. Jeho mzda činí 18 000 Kč, nájem a inkaso 3 000 Kč. Je uvedeno, že má jiné výdaje 3 500 Kč a výdaje na jiné úvěry 2 000 Kč.

5. Z platební bilance soud zjistil, že žalovaný na úvěr celkově uhradil částku 7 000 Kč.

6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl avšak jen z části, když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Toto prokazovala smlouvou ze dne 25. 4. 2018 Touto listinou bylo prokázáno, že žalovanému bylo předáno 15 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá a z platební bilance je prokázáno, že žalovaný celkem uhradil 7 000 Kč. Žalobkyně však v řízení netvrdila ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. prověřovala solventnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně pouze předložila listinu nazvanou karta klienta. Z této však nemůže vyplynout, že žalobkyně splnila řádně výše uvedenou povinnost, v prvé řadě svou povinnosti tvrdit, že solventnost před uzavřením smlouvy prověřována byla. Soud také poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bodu 26.), ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nepodložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. S ohledem, že toto tvrzeno nebylo ani nebylo prokázáno, je smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, tento uhradil 7 000 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč. Pokud se týká úroků z prodlení, tak tyto jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož soud nemůže vycházet z žádných smluvních ujednáních, když smlouva je absolutně neplatná, je nutno tak tvrdit a prokázat doručení výzvy k úhradě dluh. Opět soud poukazuje na přítomnost žalobkyně u jednání, kdy by byla poučena, že přehled podané pošty ze dne 30. 1. 2020 nemůže prokazovat zaslání výzvy k úhradě dluhu, když zde není uvedeno, na jakou adresu výzva byla žalovanému zasílána a zda se tak mohla dostat do jeho dispozice. Soud proto vycházel z doručení žaloby, kdy žaloba byla doručena žalovanému 14. 9. 2020, 21. 9. 2020 je žalovaný povinen plnit (ustanovení § 1959 písm. e) o. z.) a dnem následujícím se dostává do prodlení. Žalovaný byl tak zavázán k úhradě úroků z prodlení od 22. 9. 2020. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, úroků z prodlení za delší období, byla žaloba v této části specifikována v bodě II. zamítnuta.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly žádné prokazatelné náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.