109 C 297/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 7 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 25. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 1 300 Kč od 2. 7. 2015 do 24. 5. 2021 se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 7 940 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný dne 17. 8. 2006 se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit celkem 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, uhradil pouze 8 700 Kč. Dne 19. 6. 2015 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek a pohledávka za žalovaným byla postoupena na právnická osoba anonymizováno, dne 28. 4. 2018 pak byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud činí tento závěr o skutkovém stavu: Dne 17. 8. 2006 společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, celková částka 16 640 Kč měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, dle smluvních podmínek RPSN činilo 199,4 % Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena společností právnická osoba jako postupitelem na právnická osoba S.á.r.l jako postupníka. Tato společnost dne 13. 9. 2018 oznámila žalovanému, že dále postoupila pohledávku za jeho osobou na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Žalovaný celkově uhradil 8 700 Kč.

4. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z., § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to společnost právnická osoba a žalovaný tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalovanému byla půjčena částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 10 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč (ve smlouvě je uváděno RPSN ve výši 199,4%). Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčku, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 17. 8. 2006 (předána částka 10 000 Kč) žalovaný již zaplatil částku 6 140 Kč, jak vyplývá z žalobních tvreních, žalovaný tak dluží 8 860 Kč Částku 8 700 Kč je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 1 300 Kč (10 000 Kč – 8 700 Kč), k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Žalobkyně ve smyslu ust. § 1879 o. z. prokázala postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dne 17. 5. 2021 byla žalovanému doručena výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 5. 2021, když nebylo prokázáno dřívější doručení výzvy k úhradě a žalobkyně se k jednání u soudu nedostavila, aby mohla výt ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena. Žalovaný je tak povinen plnit 24. 5. 2021 dnem následujícím se teprve dostává do prodlení (§ 1959 písm. e) o. z.). Výše úroku z prodlení, tak jak byla přiznána, je v souladu s stanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž byla přiznána částka nižší, než na jakou by měla žalobkyně dle výše uvedeného ustanovení nárok, jelikož žalobní návrh nelze překročit a žalobkyně se domáhala úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů (dle výše uvedených ustanovení se repo sazba zvyšuje o procentních bodů osm). Pokud se žalobkyně domáhala ve zbytku žalobního návrhu částek vyšších, úroků z prodlení za dřívější období, byla žaloba v této části specifikovaná ve výroku II. rozhodnutí zamítnuta.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.