109 C 301/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 15 321,82 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 278 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 043,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 12 278 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 2. 3. 2020, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 351 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 15 321,82 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že původní věřitel [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 12. 6. 2018 smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 14 387 Kč, tento se zavázal hradit měsíční splátky po 1 509 Kč. Žalovaný dluh řádně neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá odkoupené pohledávky ve výši 13 181,30 Kč za jistinu, 863,12 Kč úrok, 600 Kč poplatky, 272,40 Kč smluvní pokuta, 50 Kč náklady na vymáhání, 355 Kč dlužné pojistné.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žádosti smlouvy o klasický úvěr [číslo] ze dne 12. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 14 387 Kč s tím, že úroková sazba má činit 19,38 %, výše měsíční splátky 1 509 Kč, počet měsíčních splátek 11. V žádosti o úvěr bylo uvedeno, že na adrese [adresa žalovaného], je nájemce, svobodný, má jedno vyživované dítě, u současného zaměstnavatele [anonymizováno] pracuje od července 2017, jeho čistý příjem činí 19 000 Kč. Jediný výdaj, který uvedl, jsou náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč Smlouva je podepsána pouze žalovaným. Z platební bilance k výše uvedené smlouvě soud zjistil, že 12. 6. 2019 bylo ve prospěch žalovaného zasláno 14 387 Kč, tento do 16. 12. 2019 uhradil 2 109 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž předmětem postoupení byla také pohledávka za žalovaným.

5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto bylo prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 12. 6. 2019, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 14 387 Kč. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby ze strany soudu byla poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně pouze předložila listinu - smlouvu o úvěru, ze které vyplývá, že žalovaný měl vyplnit informace o svých příjmech a výdajích v žádosti o úvěr. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 AS 30/2015, zejména bodu 26. však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytoval je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem, že toto nebylo tvrzeno ani prokázáno, je smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 14 387 Kč, z platební bilance bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 2 109 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 12 278 Kč (14 387 Kč mínus 2 109 Kč). Jelikož smlouva je neplatná, nemůže soud vycházet z žádného ujednání o splatnosti. Proto soud vycházel z výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 2. 2020, která byla dána k poštovní přepravě dle podacího archu 21. 2. 2020. Dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., je žalovaný povinen plnit 2. 3. 2020, dnem následujícím se dostává do prodlení. Žalobkyně se domáhala zákonných úroků z prodlení, které ke dni 3. 3. 2020 dle ustanovení § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 10 %. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1879 o. z. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, úroků z prodlení za delší období, byla žaloba v této části zamítnuta.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 1 351 Kč. Celé náklady řízení by činily 2 252 Kč Tyto sestávají z částky 900 Kč za 3 úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). Na nákladech řízení byly přiznány 3 režijní paušály à 100 Kč, částka 252 Kč jako 21 % DPH z výše uvedených částek a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci 80 %, 20 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 60 % z celkových nákladů řízení.