109 C 321/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 376,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 797 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 1. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 579,75 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 982,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 192,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 940 Kč od 15. 12. 2022 do 23. 1. 2023 ve výši 8,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 1 143 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 14 % ročně z částky 7 940 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 14 376,75 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 982,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 845,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 940 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrok 28,95 % ročně z částky 7 940 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, kdy řízení bylo částečně zastaveno co do kapitalizovaného úroku od 1. 3. 2022 do 14. 12. 2022 ve výši 652,87 Kč a úroku ve výši 14,95 % z částky 7 940 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 19. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit s částkou 10 000 Kč 4 354 Kč úrok, 1 500 Kč poplatek za zpracování zápůjčky a 2 151 Kč poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný uhradil však pouze 3 203 Kč, dále nehradil řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit úrok ve výši 4 354 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení 2 151 Kč.

4. Ze zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, má základní vzdělání, je zaměstnán jako operátor výroby, jeho čistý příjem činí 16 609 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17 000 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje měly činit 4 815 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely výše uvedenou smlouvu. Dle seznamu postoupených pohledávek součástí postoupení byla také pohledávka za žalovaným.

6. Pokud jde o aktivní legitimaci, tak tuto ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022, jež byla uzavřena dle ustanovení § 1879 o. z. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dle ust. § 2395 o.z. smlouvu o úvěru dne 19. 4. 2021, což prokazovala listinou nazvanou smlouva o úvěru. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pouze předložila zákaznickou kartu. Soud poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bod 26., ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zkoumat a prověřovat. Žalobkyně, ač poučena, neprokázala, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně řádně solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru prověřovala, když navíc u výdajů žalovaného se vychází pouze z odhadových výdajů, nikoliv faktických. Smlouva o úvěru je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 3 203 Kč, proto byl zavázán k vydání rozdílu, a to částky 6 797 Kč. Pokud jde o splatnost závazku, tato byla posouzena ve smyslu ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 16. 12. 2022 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 13. 1. 2023, 23. 1. 2023 je tak žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. při částečném zpětvzetí žaloby a s ohledem na to, že žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, avšak nevznikly mu prokazatelné náklady řízení.