109 C 323/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 98 840 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně za dobu od 5. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 52 640 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 757,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 903,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 56 000 Kč od 16. 1. 2021 do 4. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 9 800 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení, úrok 20,74 % ročně z částky 56 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 98 840 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 757,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 903,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 56 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 20,74 % ročně z částky 56 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 7. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 56 000 Kč, tento se zavázal vrátit částku spolu s úrokem ve výši 9 520 Kč, odměnou za administrativní činnost 11 200 Kč a částkou 31 920 Kč za hotovostní inkaso splátek, žalovaný uhradil pouze 9 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 903,47 Kč je vypočten jako úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 56 000 Kč od 18. 11. 2020 do 15. 1. 2021 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 757,17 Kč jako zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 000 Kč od 18. 11. 2020 do 15. 1. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla také pohledávka za žalovaným.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 56 000 Kč, tento se s dlužnou částkou zavázal uhradit úrok ve výši 9 525 Kč, 11 200 Kč administrativní poplatek a 31 920 Kč odměnu za hotovostí inkaso splátek. Žalovaný se zavázal hradit dluh v 80 týdenních splátkách po 1 358 Kč.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že v domácnosti žije s manželkou, je zaměstnán, jeho příjem činí 42 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, osobní výdaje 12 500 Kč, vyživovací povinnost činí 1 200 Kč, další výdaje 500 Kč.

6. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřenou mezi společnosti [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a seznamem postoupených pohledávek, kde bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne 7. 5. 2019, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný, tuto soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno nejen tvrdit, ale i prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Prověřování solventnosti rozhodně neprokazuje karta zákazníka, jelikož poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat a nelze se spokojit s pouhým předložením ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, jak vyplývá ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015. Z evidenčního systému soudu navíc soud zjistil, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení, což pokud by solventnost žalovaného byla řádně prověřována, právní předchůdkyně žalobkyně toto mohla zjistit. Soud tak smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil jako neplatnou pro řádně neprověření solventnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Nárok žalobkyně byl však posouzen dle ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 56 000 Kč, z tvrzení pak vyplývá, že žalovaný uhradil částku 9 800 Kč, soud tak žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 46 200 Kč (56 000 Kč mínus 9 800 Kč). Jelikož nelze vycházet z žádných ujednání smlouvy ani ujednání o splatnosti, splatnost závazku byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2021 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, dle podacího lístku tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Nejpozději 4. 3. 2021 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly žádné prokazatelné náklady řízení.