109 C 40/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro 13 850 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 12. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 8. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 6 150 Kč od 22. 8. 2019 do 11. 5. 2020, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 13 850 Kč, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 27. 6. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, když žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok byl sjednán na 7 700 Kč. Žalovaná dosud uhradila 3 850 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 6. 2018 soud zjistil, že účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu, žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, tato se zavázala zaplatit úrok 3 500 Kč, poplatek za zpracování doručení úvěru 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 2 200 Kč. Dluh měl být uhrazen v 60 týdenních splátkách po 295 Kč.

4. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl jen z části. Žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, toto prokazovala listinou ze dne 27. 6. 2018. Žalobkyně však netvrdila a ani neprokázala, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala solventnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně prověřování solventnosti netvrdila, pouze předložila evidenční kartu klienta, ze které soud zjistil, že žalovaná má být svobodná, není majitelem vozu, není majitelem nemovitosti, nebyla stíhána soudně ani trestně, u žalobkyně měla úvěr. Žalovaná má být zaměstnána a její čistý měsíční příjem má činit 17 835 Kč. Jako výdaje jsou uvedeny nájem 4 420 Kč, jiné výdaje 2 000 Kč a výdaje na jiné úvěry 1 300 Kč. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a to zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem, že toto tvrzeno a prokázáno nebylo, je tak smlouva dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalobkyni bylo poskytnuto 10 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná z této částky uhradila 3 850 Kč. Byla proto zavázána zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami a to tedy 6 150 Kč. Jelikož je smlouva neplatná, soud nemůže vycházet ani z žádných ujednání o splatnosti. Proto soud vycházel z výzvy k úhradě dluhu bez uvedení data, která byla dána k poštovní přepravě 30. 4. 2020. Dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. je žalovaná povinna 11. 5. 2020 plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění, byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěšnější žalované byl ve větší části, teto však nevznikly žádné prokazatelné náklady řízení.