109 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Bouhalika ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 18 194,62 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 911,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 282,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 006,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 521,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 693,9 Kč od 21. 1. 2020 do 4. 5. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 4 782,22 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 10 693,9 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 18 194,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 006,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 521,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 693,9 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 29 % ročně z částky 10 693,9 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] dne 23. 2. 2017 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána solventnost žalované. Žalované bylo poskytnuto 14 000 Kč, tato se zavázala s částkou zaplatit kapitalizované úroky z půjčené částky ve výši 2 504 Kč, 3 608 Kč odměnu za zpracování a 6 171 Kč poplatek za administrativní činnost. Dlužná jistina, když žalovaná nehradila řádně a včas, činí 10 693,90 Kč, dlužný poplatek 7 500,72 Kč. Žalovaná celkem uhradila pouze 7 200 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 2. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, žalované bylo poskytnuto 14 000 Kč, tato měla uhradit s dlužnou částkou úrok 2 500 Kč, 3 608 Kč poplatek za zpracování doručení a flexibilní splácení a 6 171 Kč poplatek administrativní činnost. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 382 Kč.

4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její čistý příjem činí 13 133 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 8 800 Kč. Měsíční výdaje činí pouze 500 Kč splátky zápůjček. Žalovaná uvedla, že bydlí jako spolubydlící, má učňovské vzdělání, je svobodná, částku potřebuje na nečekané výdaje, není vlastníkem auta a je v domácnosti na mateřské dovolené.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, přičemž součástí postoupení byla také pohledávka postupitele za žalovanou.

6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2390 o. z. a žalobě vyhověl pouze z části. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 v souladu s ustanovením § 1879 o. z., kdy společnost [právnická osoba] jako postupitel postoupila pohledávku na žalobkyni. Původní věřitel a žalovaná uzavřely dne 23. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce. Žalované bylo poskytnuto 14 000 Kč. Tato se zavázala uhradit cellem 26 283 Kč. Jedná se však o spotřebitelský vztah a žalobkyně řádně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před uzavřením smlouvy solventnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pouze tvrdila, že takto bylo učiněno. Žalobkyně pouze předložila listinu nazvanou zákaznická karta, ze které vyplývá, že žalovaná měla vyplnit informace o svých příjmech a výdajích v žádosti o úvěr, přičemž jako jediný měsíční výdaj částka 500 Kč je zcela nepravděpodobný. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a to zejména bodu 26. však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem, že toto prokázáno nebylo, je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Na tomto závěru nic nemění ani rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020 – 97, které předložila žalobkyně. Z tohoto nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně v nyní souzené věci řádně solventnost prověřovala, když již ze zákaznické karty vyplývá, jak je již shora uvedeno, že je počítáno pouze s výdaji ve výši 500 Kč a dále odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen vycházet z daného konkrétního případu, kolik žadatel o úvěr má k dispozici finančních prostředků, jaké jsou tedy jeho příjmy a jaké konkrétní výdaje má. Nelze vycházet z nějaké fiktivní částky. Žalobkyně byla u jednání poučena o nesplnění povinnosti důkazní a žádné další důkazy nenavrhla, ani v tom směru, zda žalovaná byla prověřována v registrech dlužníků, bankovních či nebankovních sektorech či jinak byla ověřována pravdivost tvrzení žalované. Jelikož je smlouva neplatná, soud vycházel z ustanovení § 2993 o. z. a žalovaná byla zavázaná zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni částku 5 911,68 Kč. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že žalovaná uhradila částku 7 200 Kč, nicméně z předchozích tvrzení vyplývá, že žalovaná ke dni 22. 1. 2018 dlužila na jistině 10 693,90 Kč a na poplatcích 7 500,72 Kč. Z tohoto vyplývá, že dohromady tato částka činí 18 194,62 Kč. Jestliže žalovaná měla celkem uhradit 26 283 Kč (14 000 Kč jistina plus poplatky 12 283 Kč), dospívá soud k závěru, že žalovaná uhradila částku vyšší, tedy 8 088,32 Kč (26 283 Kč mínus 18 194,62 Kč). Částka 8 088,32 Kč byla tak odečtena z fakticky poskytnuté částky 14 000 Kč a žalovaná byla zavázána uhradit žalobkyni částku 5 911,68 Kč. Jelikož nelze vycházet z žádného ujednání o splatnosti dlužné částky při neplatnosti smlouvy, dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. se dnem 5. 5. 2020 dostala žalovaná do prodlení. Dne 23. 4. 2020 byla vyhotovena výzva k úhradě, 24. 4. 2020 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě, 29. 4. 2020 se dostává výzva do dispozice žalované, 4. 5. 2020 je žalovaná povinna plnit. Úroky z prodlení tak jak byly přiznány, jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.