110 C 137/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu [datum] se žalobkyně domáhala po žalované úhrady [částka] s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] (dále jen„ předchůdkyně“) dne [datum] elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdkyně poskytla žalované jistinu zápůjčky ve výši [částka] převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni jistinu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky dne [datum]. Žalovaná jistinu neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena z předchůdkyně na žalobkyni.

2. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, neboť žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána podle článku 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), neboť žalovaná jako spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky podle článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků (právní zástupkyně žalobkyně se omluvila) v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud řešil v prvé řadě otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tj. okolnost, zda lze mít v řízení za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení.

5. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, který sice byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. z.“), ale je možno jej bez dalšího aplikovat i na úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který obsahuje v § 1882 odst. 1 o. z. prakticky totožnou úpravu, jaká byla obsahem dřívějšího § 526 odst. 1 obč. z. Podle výše zmíněného rozhodnutí je právní skutečností, na kterou je vázána změna osoby oprávněné přijmout plnění, mimo jiné i oznámení postupitele dlužníkovi. Až tento notifikační úkon pak vyvolá zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění).

6. Bylo tedy na žalobkyni, aby v průběhu řízení svou aktivní věcnou legitimaci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalované postupitelem o postoupení pohledávky. Přitom je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné.

7. Žalobkyně jako důkaz k prokázání své aktivní věcné legitimace označila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně části její přílohy týkající se pohledávky za žalovanou a založila do spisu notifikační úkon spolu s dokladem o odeslání žalované (který by případně mohl prokázat okolnost, že se tento notifikační úkon dostal do sféry dispozice žalované).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdkyní a žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdkyně jako postupitel je věřitelkou peněžitých pohledávek vyplývající z tzv. klientských smluv uvedených v příloze [číslo] smlouvy o postoupení, a postupuje tyto pohledávky uvedené v příloze č. l žalobkyni, tj. postupníkovi. Přílohu [číslo] žalobkyně soudu ovšem nedoložila.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] adresovaného žalované bylo zjištěno, že předchůdkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Žalobkyně soudu předložila podací arch, ze kterého soud zjistil, že dne [datum] byla žalované zaslána písemnost, zásilka RR286404084CZ bez bližšího označení, navíc s absencí skutkového tvrzení, k čemu se podací arch vztahuje, případně k průkazu jaké tvrzené skutečnosti má sloužit.

10. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně bylo zjištěno, že tato dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, jež ji vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána žalované prostřednictvím České pošty dne [datum].

11. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyni nepodařilo aktivní věcnou legitimaci prokázat, když smlouva odkazuje na přílohu, která však soudu předložena nebyla. Pokud jde o vyrozumění žalované postupitelem (předchůdkyní) o postoupení pohledávky, tento notifikační úkon učinil sice (správně) postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, avšak podle § 1882 odst. 1 o. z. se žalobkyni nepodařilo prokázat jeho doručení (odeslání) žalované, a navíc se tento notifikační úkon vztahuje k jiné smlouvě, a to, ke smlouvě o úvěru [číslo] (nikoliv tedy ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Bez splnění těchto okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení předmětné pohledávky za splněné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání své aktivní legitimace ve sporu.

12. Žaloba byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v něm plně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.