110 C 149/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 2 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2022 do 23. 2. 2022, ve výši 10,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 476 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 6 000 Kč s úrokovým příslušenstvím a úhrady 1 984 Kč představující souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok za dobu od 15. 12. 2005 do 14. 12. 2006). Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) uzavřela se žalovaným dne 15. 12. 2005 smlouvu o půjčce číslo na základě které mu poskytla téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem 3 984 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný uhradil 2 000 Kč, další splátky již neprovedl. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba anonymizováno s účinností ke dni 1. 7. 2015, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena následně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem.

2. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou (§ 3024 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a § 26 odst. 1 věty druhé zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. V dané věci nebyla smluvně dohodnuta prolongační doložka, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu. Podle čl. 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v předmětné věci dána je, když žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, kdy při neexistenci volby práva provedené smluvními stranami (viz čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), se smlouva řídí dle čl. 6 odst. 1 citovaného Nařízení právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků (právní zástupce žalobkyně se omluvil) v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného název soudu, oddíl anonymizováno, vložka číslo soud zjistil, že předmětem podnikání předchůdkyně v době uzavření smlouvy o půjčce, bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 15. 12. 2005 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalovanému téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s částkou 3 984 Kč (souhrnný poplatek za půjčku). Celkem tak měl žalovaný uhradit 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 190 Kč. Žalovaný uhradil 2 000 Kč (v tomto směru vzal soud za nesporné skutkové žalobní tvrzení, které nebylo žalovaným zpochybněno).

6. Smlouvami o postoupení pohledávek (viz odstavec 1.) bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

7. Soud považuje žalobu za důvodnou jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) uzavřena smlouva o půjčce, na základě které předchůdkyně půjčila žalovanému částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem ve výši 3 984 Kč, celkem se tak zavázal uhradit předchůdkyni 9 984 Kč. Stanovený souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč představuje 66,4 % celé jistiny půjčky. Poplatek sjednaný v takovéto výši soud považuje za nepřiměřeně vysoký, ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy v rozporu s § 39 obč. zák., a toto ujednání soud posoudil jako absolutně neplatné. Vzhledem ke skutečnosti, že předchůdkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku, a jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce, bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, soud dospěl k závěru, že sjednaný poplatek plnil funkci úroku jako odměny za poskytnuté peněžní prostředky, bez tohoto ujednání by předchůdkyně neměla na uzavření smlouvy zájem. S ohledem na shora uvedené, vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a je absolutně neplatné, je tedy neplatná celá smlouva o půjčce.

8. Dne 15. 2. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 23. 2. 2022. Tato výzva byla odeslána 17. 2. 2022 (viz výzva čl. 24 a poštovní podací arch čl. 25).

9. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zcela uhradil.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel finanční prostředky v rozsahu 6 000 Kč, které oproti podpisu převzal v hotovosti, a uhradil 2 000 Kč. K úhradě tedy zbývá částka ve výši 4 000 Kč. Soud proto přiznal tuto částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný se s plněním dlužné částky dostal do prodlení, soud jej zavázal v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. k povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění od 24. 2. 2022 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. rozsudku).

11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či pro plnění dluhu ve splátkách.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 66 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 32 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 476 Kč (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby dle § 14 advokátního tarifu (dále jen„ AT“), úkon po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 600 Kč, tři režijní paušály k těmto úkonům po 100 Kč, tj. 300 Kč, a 21 % DPH počítanou ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. 189 Kč 32 % z částky 1 489 Kč představuje 476 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.