110 C 159/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 40 750,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 30 550,57 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 675,85 Kč od datum do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 14 875,85 Kč od datum do zaplacení a co do částky 933,24 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou datum (viz čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 40 750,57 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 933,24 Kč a s 29 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 14 875,85 Kč od datum do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum. Předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo s produktovým názvem ulice půjčka v hotovosti měsíční 02/ 2019 (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit, včetně poplatku ve výši 18 581 Kč, v celkové výši 38 581 Kč formou 18 měsíčních splátek po 2 144 Kč (poslední splátku ve výši 2 133 Kč). Žalovaný však uhradil pouze částku ve výši 9 800 Kč. Tato částka byla ve výši 5 124,15 Kč započtena na jistinu ve výši 20 000 Kč, která tak byla ponížena na 14 875,85 Kč, a další uhrazená platba ve výši 4 675,85 Kč, byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 18 581 Kč, které tak byly poníženy na 13 905,15 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 875,85 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12 774,72 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, a ze sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce číslo (čl. 38a-38 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovaným dne datum s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil na smlouvě svým podpisem, a žalovaný se zavázal vrátit jistinu, včetně poplatku za půjčku ve výši 18 581 Kč (představující úrok 4 901 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč, částku za vedení zákaznického účtu 4 406 Kč a poplatek za pojištění 2 322 Kč) předchůdkyni formou 18 měsíčních splátek po 2 144 Kč (poslední ve výši 2 133 Kč) s tím, že 1. splátka byla splatná v den uplynutí měsíce od data uzavření smlouvy (datum) a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období.

4. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek (čl. 40-40 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu dne datum 2 200 Kč, datum 2 200 Kč, datum 2 200 Kč, datum 2 200 Kč a datum 1 000 Kč Celkem tak uhradil 9 800 Kč.

5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne datum jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu zápůjčky vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 38 581 Kč. Žalovaný uhradil 9 800 Kč.

6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě (čl. 3v spisu) pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru (příjmení) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 15-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a příjmení) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalovaného. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalovaného. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 28 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne datum (půjčka byla uzavřena datum). V doplnění žaloby a u jednání před soudem dne datum (čl. 50-51 spisu) poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento doplnil s odkazem na písemné doplnění žaloby, že pokud jde o příjmy žalovaného, tyto byly zjišťovány tak, že žalovaný předložil pracovní smlouvu, z níž je patrné, že byl v období před uzavřením půjčky zaměstnán u právnická osoba s.r.o., jeho příjem ve výši 17 843 Kč byl ověřen z výplatních pásek za červen a červenec 2019. Vše bylo zaznamenáno zprostředkovatelem úvěru v zákaznické kartě. Navrhl, aby jako svědek byl slyšen zprostředkovatel úvěru jméno příjmení, který je schopen se přesně vyjádřit, jak příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy ověřoval.

8. Ze zákaznické karty (čl. 27-27 spisu) vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy byl žalovaný zaměstnán jako skladník u právnická osoba s.r.o., IČO, s průměrným čistým měsíčním příjmem 17 843 Kč. Byl v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy uzavřené v březnu 2018 na dobu neurčitou a pro prokázání příjmů předložil výplatní pásky za červen a červenec 2019, byl svobodný a žil s rodiči. V kartě je uveden další čistý příjem domácnosti 20 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti jsou tedy uvedeny částkou 37 843 Kč. Zdroj příjmů je uveden jeden. Výdaje jsou uvedeny v odhadované měsíční výši 6 000 Kč.

9. Svědek jméno příjmení uvedl, že pro předchůdkyni pracuje jako obchodní zástupce po dobu 8 let a uzavírá smlouvy. Ve vztahu k žalovanému, s ním uzavřené smlouvě, a k zákaznické kartě uvedl, že si vzpomíná, že smlouvu uzavíral se žalovaným v bytě, tehdy byl žalovaný zaměstnán, předložil pracovní smlouvu, což zanesl svědek do zákaznické karty a ověřil si jeho zaměstnavatele, a to, že smlouva byla uzavřena od března 2018 na dobu neurčitou. K ověření příjmu žalovaného tento předložil výplatní pásky za červen a červenec 2019, svědek sečetl čistý měsíční příjem za oba měsíce, vydělil je dvěma a tak dospěl k závěru, že čistý příjem žalovaného činil 17 843 Kč a tento údaj zapsal do zákaznické karty. Pokud jde o další zapsaný údaj ve výši 20 000 Kč jako další čisté příjmy domácnosti, jedná se o příjem rodičů žalovaného a tento údaj získal z informací žalovaného. Údaj o odhadovaných měsíčních výdajích ve výši 6 000 Kč získal svědek taktéž z informací žalovaného, které nikterak neověřil a nevěděl, zda se jedná o výdaje na nájem, inkaso, nebo jiné výdaje.

10. Na základě shora uvedeného soud dospěl ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, kterou ověřila předloženou pracovní smlouvou a výplatními lístky. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalovaného, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním v předmětné věci. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy a výslech navržené svědkyně, která jednala se žalovaným za předchůdkyni, by byl nadbytečným, a proto nebyl soudem proveden.

11. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro přiznání částky, a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu obdržel částku ve výši 20 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdil svým podpisem, a uhradil 9 800 Kč.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 9 800 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 20 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 10 200 Kč (20 000 – 9 800). Splatnost uvedené částky nastala datum na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum. Výzva byla prokazatelně odeslána na korespondenční adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne datum, a vzhledem k tomu, že do datum žalovaný dlužnou částku neuhradil, je od datum v prodlení a žalobkyni náleží od tohoto data zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., přičemž výše úroků byla přiznána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 11,75 % ročně až do zaplacení.

14. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, když žalobkyně neprokázala, že by jí na přiznání těchto nároků vzniklo právo.

15. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek z datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, účinnou od 1. 2. 2022, a přílohou ke smlouvě (v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z.).

16. Soud zamítl návrh na provedení důkazu rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021 a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020 čj. 104 VSPH 506/2020-63 pro nadbytečnost, když tato rozhodnutí se nevztahují k předmětné věci.

17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. S ohledem na shora uvedené byl v řízení procesně úspěšný žalovaný, kterému by tak náležela náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému v daném případě žádné náklady v řízení nevznikly, a tomu odpovídá rovněž nákladový výrok. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.