110 C 212/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 46 599,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 346,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 346,07 Kč od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 557 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce až do úplného zaplacení, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a dále až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 9 253,53 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 648,26 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 16 514,03 Kč, co do úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 46 599,60 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 599,60 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 253,53 Kč od [datum] do zaplacení.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného [datum] Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 46 599,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 648,26 Kč za dobu od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 514,03 Kč za dobu od [datum] do [datum] (úrok se sazbou úroku smlouvy zvýšený o sazbu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti), s úrokem 9,9% ročně z částky 46 599,60 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 599,60 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizováno] Plus“ č. GNN081280134 (dále jen„ smlouva“), na základě které mu poskytla jistinu úvěru ve výši 68 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet formou 84 měsíčních splátek po 1 125,37 Kč vždy k 2. dni v měsíci a uhradit také smluvní úroky ve výši 9,9 % ročně z nesplacené části čerpané jistiny. Žalovaný řádně neuhradil splátky za měsíce prosinec 2017 a leden a únor 2018. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení se splacením více než dvou splátek, využila žalobkyně svého práva a dle všeobecných obchodních podmínek od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum], čímž se stal celý dluh splatný ke dni [datum].

2. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz čj. EPR [číslo], proti kterému podal žalovaný odpor, v němž uvedl, že nemá finanční prostředky na zaplacení celé částky a v doplňujícím vyjádření uvedl, že je nezaměstnaný, pobírá příspěvek na živobytí ve výši 1 025 Kč, má závazky vůči celé řadě dalších společností, jež splácí po 8 000 Kč měsíčně. Byl by schopen hradit dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně (viz čl. 13 a 26 spisu). Žalobkyně vyslovila souhlas s úhradou dluhu ve splátkách po 3 760 Kč měsíčně.

3. Usnesením z 15. 4. 2021 čj. [číslo jednací] vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svou místní nepříslušnost a postoupil věc níže podepsanému soudu.

4. K výzvě zdejšího soudu z [datum] doplnila žalobkyně skutková žalobní tvrzení a uvedla, že hotovostní úvěr ve výši 68 000 Kč byl žalovanému poskytnut jednorázovým převodem prostředků na jeho osobní účet mKONTO č. [bankovní účet] dne [datum], že žalovaný původně úvěr řádně splácel a uhradil celkem v rámci úvěrového vztahu 30 653,93 Kč s tím, že žalobkyně započetla na jistinu částku ve výši 16 990,37 Kč a na úroky částku ve výši 13 663,56 Kč. Dále žalobkyně doplnila, že před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným zkoumala řádně jeho úvěruschopnost, obecně natvrdila, že pokud je žalobkyně schopná určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném, příp. i jiném, účtu klienta vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení klienta o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů. Žalobkyně nahlížela též do bankovních i nebankovních registrů (BRKI/NRKI), ISIR i [příjmení] s negativním nálezem. Na základě kreditního příjmu na běžném účtu mKONTO žalovaného za posledních 12 měsíců zjistila, že má příjem od Vězeňské služby ČR, Vazební věznice Ostrava ve výši 18 741 Kč, o čemž doložila potvrzení o příjmu (viz doplnění skutkových žalobních tvrzení z [datum] čl. 55-56 spisu).

5. Žalovaný u jednání před soudem dne [datum] uvedl, že v současné době je již zaměstnaný jako elektrikář u společnosti [právnická osoba] s příjmem 24 000 Kč čistého měsíčně a byl by schopen hradit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

6. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou (§ 3024 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a § 26 odst. 1 věty druhé zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. V dané věci nebyla smluvně dohodnuta prolongační doložka, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu. Podle čl. 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v předmětné věci dána je, když žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, kdy při neexistenci volby práva provedené smluvními stranami (viz čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)), se smlouva řídí dle čl. 6 odst. 1 citovaného Nařízení právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

7. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru z [datum] (čl. 49-50 spisu), z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z [datum] (čl. 51-52 spisu) a ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizováno] Plus“ č. GNN [bankovní účet] z [datum] (čl. 47-49 spisu), soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla [datum] uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 68 000 Kč, a to jednorázovým převodem (připsáním částky úvěru) na účet [anonymizováno] č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou měsíčních splátek po 1 125,37 Kč splatných vždy ke 2. dni každého kalendářního měsíce do [datum] RPSN byla sjednána ve výši 10,37 % a výpůjční úroková sazba poskytnutého úvěru ve výši 9,9 % ročně.

8. Z transakční historie a z tvrzení žalobkyně, jež nebylo žalovaným popřeno, vzal soud za prokázáno, že úvěr ve výši 68 000 Kč byl žalovanému poskytnut [datum] na jeho účet [anonymizováno] č. [bankovní účet] (viz č. transakce 36 transakční historie čl. 63-64 spisu). Dále vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu částku ve výši 30 653,93 Kč.

9. Na základě provedených důkazů má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet jistinu úvěru ve výši 68 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku navýšenou o sjednaný úrok formou splátek tak, jak je uvedeno v bodě 7. rozsudku. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel.

10. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) bylo na žalobkyni, aby prokázala, že zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem.

11. Žalobkyně tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z příjmu žalovaného, který byl zaměstnán ve Vazební věznici Ostrava, ve výši 18 741 Kč měsíčně. Tuto skutečnost jednak uvedl žalovaný dne [datum] v žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru, a jednak žalobkyně předložila k prokázání tohoto svého tvrzení potvrzení o výši příjmů žalovaného. Uvedenými listinami žalobkyně prokázala, že žalovaný byl zaměstnán v období od května do července 2015, tedy před uzavřením předmětné smlouvy, u Vězeňské služby ČR ve Vazební věznici v Ostravě s průměrným čistým měsíčním příjmem za uvedené tři měsíce 18 741 Kč (viz čl. 49v a 83 spisu). Žalobkyně dále tvrdila, že provedla s negativním výsledkem lustraci žalovaného v bankovních a v nebankovních registrech a v registru [příjmení]. K tomuto žádné důkazy nedoložila. Soud však podotýká, že i kdyby lustrace v rejstřících byla provedena s negativním nálezem, tato skutečnost nic nesvědčí o individuálních příjmech a výdajích žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, na výzvu soudu po doplnění žalobních tvrzení v tomto směru žalobkyně ničeho netvrdila. Soud tedy u jednání dne [datum] v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. poučil právního zástupce žalobkyně o tom, že nemá za prokázáno, že by řádně před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když netvrdila, ani neprokázala, že by zkoumala individuální výdaje žalovaného, a poučil jej, aby v tomto směru doplnil tvrzení a označil k prokázání tohoto tvrzení důkazy, a rovněž byl poučen o následcích nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu. Právní zástupce žalobkyně odkázal na doplnění žaloby s tím, že pokud ani po doplnění žalobních tvrzení (ze kterých výdaje žalovaného nevyplývají), nebude mít soud výdaje žalovaného za prokázány, navrhl, aby mu byla poskytnuta k doplnění tvrzení a označení důkazů lhůta. Soud lhůtu neposkytl s odůvodněním, že žaloba byla podána [datum], ohledně doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy byla žalobkyně vyzvána soudem přípisem z [datum]. Žalobkyně tak měla dostatek času na to, aby tvrzení doplnila a doložila důkazy i ve vztahu ke zkoumání výdajů žalovaného. Navíc se jedná o velkou kapitálovou společnost, která podává opakovaně řadu žalob s obdobnými skutkovými tvrzeními, navíc je právně zastoupena a právnímu zástupci je nepochybně známa rozhodovací praxe, jak zdejšího soudu, tak soudu druhého stupně v obdobných věcech.

12. S ohledem na tyto skutečnosti soud nemá za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se ZoSÚ, když neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno o tom, že by zkoumala jeho individuální výdaje. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a poskytla-li tedy žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.

13. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval tím, zda není prokázán důvod mimosmluvní. Žalobkyně prokázala, že žalovaný obdržel převodem na účet [datum] částku ve výši 68 000 Kč, uhradil 30 653,93 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 37 346,07 Kč byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. (plnění bez právního důvodu).

14. Splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce z [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Dle zákonné fikce byla výzva doručena 3. pracovní den po odeslání, tzn. [datum], a od [datum] je tedy žalovaný v prodlení. Od toho data je povinen zaplatit také zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., přičemž výše úroku vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a je limitován žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,5 % ročně.

15. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba jí splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

16. Jak vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., obecná lhůta pro splnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím činí tři dny. Splátky, stejně jako jiná, zpravidla delší, lhůta k plnění představují výjimku z tohoto pravidla. Při její aplikaci je soud povinen dbát jak odůvodněných potřeb dlužníků, tak také oprávněných zájmů jejich věřitelů a splátky stanovit v takové výši, aby mohly být dlužníkem pravidelně dodržovány, a aby se věřiteli dostalo úhrady jeho pohledávky v přiměřené lhůtě.

17. Z výpovědi žalovaného vzal soud za prokázáno, že je zaměstnán od června 2021 jako elektrikář u společnosti [právnická osoba] s příjmem okolo 24 000 Kč čistého měsíčně, pracovní smlouvu má uzavřenu na dobu určitou jednoho roku, přičemž mu již uplynula zkušební doba. Příjem z pracovního poměru je jeho jediným příjmem. Žalovaný je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Bydlí v rodinném domě s matkou, které přispívá na energie 3 000 Kč měsíčně a splácí celou řadu dalších půjček ve výši po 7 000 Kč měsíčně. Na jeho plat je vedena exekuce ve výši 3 000 Kč měsíčně, když nesplácel další půjčku u [právnická osoba]. Za tohoto stavu na jeho žádost mu bylo umožněno uhradit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, neboť soud přihlédl k jeho sociální situaci, jakož i ke skutečnosti, že žalobkyně je silnou kapitálovou společností a splátky dluhu, byť dlouhodobější, proto závažným způsobem negativně neovlivní výsledky jejího hospodaření. Výše splátek byla soudem navíc stanovena tak, aby jí žalobkyně byla schopna akceptovat. S ohledem na shora uvedené soud shledal důvody pro uložení plnění v měsíčních splátkách ve výši po 2 000 Kč, přičemž se jedná o minimální splátku, když nižší splátky již žalovanému vzhledem k dlužné částce nebylo možno vyměřit. Oprávněné zájmy věřitelky jsou pak chráněny uložením plnění splátek pod ztrátou jejich výhody (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2017 čj. [číslo jednací]).

18. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta právě s ohledem na závěr soudu, že úvěrová smlouva je neplatná. Neplatná jsou tedy i ujednání o úrocích a dalších poplatcích.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 53 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 6 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku ve výši 557 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit taktéž formou splátek k rukám právního zástupce žalobkyně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 9 299,45 Kč Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 864 Kč, z částky 2 000 Kč za 4 úkony odměny advokáta dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif, dále jen„ AT“), když jeden úkon činí 500 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a vyjádření k odporu). K těmto úkonům byly přiznány 4 režijní paušály po 100 Kč, tj. 400 Kč, dále byla přiznána odměna za účast u jednání dle § 7 AT ve výši 2 980 Kč, k tomu režijní paušál 300 Kč, dále náhrada za ztrátu času za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč při cestě advokáta z [obec] k jednání před soudem do [obec] a zpět, a cestovné ve výši 265 Kč za použití osobního automobilu Škoda Superb, [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět, tj. 40 km, při průměrné spotřebě 8 l benzínu Natural [číslo] km, při ceně benzínu 27,80 Kč a amortizaci 4,40 Kč/km. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátce DPH, byla přiznána také 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 6 145 Kč, což představuje 1 290,45 Kč. Pokud pak právní zástupce požadoval odměnu ještě za další úkon, a to vyjádření z [datum], soud za tento úkon odměnu a režijní paušál nepřiznal vzhledem k tomu, že má za to, že se jedná o základní skutková tvrzení, která měla být obsažena již v původním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.