110 C 286/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení bytem adresa o vyklizení bytu <b>I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+2, situovaný ve 4. nadzemním podlaží v budově [adresa], čo. 7 na ul. [ulice] v [obec] [část obce], do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vyklizení žalovaného z bytu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že je vlastnicí předmětného bytu, že byt užíval žalovaný nejprve na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, přičemž v současnosti je byt užíván zcela bez právního důvodu. Smlouva o nájmu bytu byla uzavřena na dobu určitou, a to do dne [datum], a následně byla na základě dodatků ke smlouvě prodloužena do [datum]. Uplynutím doby určité ke dni [datum] nájemní poměr k předmětnému bytu žalovanému skončil. Po ukončení nájemního poměru žalovaný předmětný byt nevyklidil a vyklizený žalobkyni nepředal, a to ani přes výzvu zástupce žalobkyně odeslanou žalovanému [datum], která byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne [datum]. Nad rámec skutkových žalobních tvrzení žalobkyně uvedla, že ke dni podání žaloby evidovala dluh žalovaného na nájmu a zálohách na služby ve výši 35 587 Kč, a proto její požadavek na vyklizení bytu nemůže být shledán v nesouladu s dobrými mravy.

2. Usnesením ze dne 8. 12. 2021 čj. [číslo jednací] soud ustanovil žalovanému opatrovnici, jeho sestru, JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný trpí [anonymizováno] poruchou, a to schizofrenií s depresivními atakami. Opatrovnice žalovaného navrhla zamítnutí žaloby, poukazovala na to, že dluh na nájemném žalovaný zcela vyrovnal, poukazovala na to, že požadavek na vyklizení žalovaného z bytu je v rozporu s dobrými mravy, když tento je pokročilého věku, trpí fyzickým i [anonymizována dvě slova], do platební neschopnosti se dostal nezaviněně a vyklizení z bytu by pro něj představovalo značnou fyzickou i psychickou zátěž. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2909/2010 z 19. 1. 2011, v němž je zmíněna možnost vázat vyklizení z bytu na delší lhůtu, příp. na zajištění bytové náhrady, poukázala na to, že ujednání v nájemní smlouvě o vyloučení aplikace § 2285 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) považuje za neplatné vzhledem k tomu, že je v rozporu s ustanovením § 2235 odst. 1 o. z., když se nepřihlíží k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu, a dále tvrdila a doložila, že v mezidobí se pokusili s bratrem sehnat pro něj jiné vhodné bydlení, kdy se obrátili na spolek Portavita Šumbarák, na Dům s pečovatelskou službou v [obec], avšak vhodné bydlení se nepodařilo sehnat. Pokusila se také se žalobkyní mimosoudně jednat, uvedla a doložila, že žalobkyně by souhlasila s uzavřením nové nájemní smlouvy se žalovaným, avšak uzavření nové smlouvy podmínila složením kauce, notářského poplatku a náhrady nákladů řízení, na což žalovaný nemohl přistoupit, když nedisponuje finančními prostředky, je v insolvenci, a taktéž ona sama mu ze stejných důvodů nemohla vypomoci. Dále odkazovala na to, že se žalovaným měla žalobkyně pravděpodobně zájem uzavřít ještě další dodatek k nájemní smlouvě, a to dodatek [číslo] kterým by pravděpodobně došlo k prodloužení nájemního poměru na další období po [datum], a pravděpodobně na další rok tak, jak tomu bylo předchozími dodatky, čili do [datum].

3. Z nesporných tvrzení zástupců žalobkyně a žalovaného soud zjistil, že dodatek [číslo] účastníci neuzavřeli a nájemní poměr tak skončil uplynutím doby určité ke dni [datum].

4. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], lékařky [anonymizováno] ambulance se sídlem [adresa] (viz čl. 35), vzal soud za prokázáno, že žalovaný je v psychiatrické péči 17 let diagnosticky pro jednu z nejzávažnějších duševních poruch schizofrenii s depresivními atakami. Nikdy nebyl [anonymizována dvě slova], ale je osobou snadno zneužitelnou, manipulovatelnou, která si svým jednáním může způsobit újmu. Opakovaně bylo zvažováno zahájení řízení o ustanovení opatrovníka, příp. o omezení svéprávnosti, avšak sestra žalovaného tímto způsobem danou situaci řešit nechtěla. Chtěla řešit pouze insolvenci.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí (viz čl. 15 spisu) soud zjistil, že budova [adresa], v níž se předmětný byt nachází, je ve vlastnictví žalobkyně tak, jak je to uvedeno na [list vlastnictví] pro katastrální území Havířov [část obce], obec Havířov, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava.

6. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (dříve [právnická osoba]) a žalovaným dne [datum] bylo zjištěno, že nájemní poměr k předmětnému bytu byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] s tím, že aplikace ustanovení § 2285 o. z. o obnovení nájemního vztahu po uplynutí doby nájmu byla výslovně smluvními stranami vyloučena (viz bod II. smlouvy). Dále bylo dojednáno, že nájemní smlouva může být prodloužena pouze písemným dodatkem uzavřeným oběma stranami této smlouvy. Z dodatků [číslo] až [číslo] ke smlouvě o nájmu (čl. 8-13 spisu) vzal soud za prokázáno, že doba nájmu byla na základě dodatků opakovaně prodlužována vždy na dobu dalšího roku, a to do [datum], do [datum] a naposledy byla prodloužena dodatkem [číslo] do [datum], přičemž ve všech třech dodatcích smluvní strany ujednaly, že ustanovení § 2285 o. z. o obnovení nájemního vztahu po uplynutí doby nájmu se nepoužije.

7. Nespornými mezi účastníky bylo tvrzení, že ke ni podání žaloby dluh žalovaného na nájmu a zálohách na služby v souvislosti s předmětným bytem představoval částku 35 587 Kč. Dále bylo nesporným, že žalovaný doposud předmětný byt nevyklidil a nepředal žalobkyni.

8. Z výzvy a dokladu o doručení (čl. 14-14 spisu) bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval [datum] žalovaného před podání žaloby k vyklizení předmětného bytu s upozorněním na zánik nájemního poměru ke dni [datum] s tím, že byt by měl být vyklizen nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Výzvu žalovaný osobně převzal [datum].

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 109 C 426/2020 soud zjistil, že žalobkyně již v minulosti, a to [datum] podala žalobu na vyklizení žalovaného z předmětného bytu ze stejných důvodu, jako je tomu nyní, a nad rámec žalobních tvrzeních poukazovala taktéž na dluh žalovaného na nájmu a zálohách na služby ve výši 37 160 Kč. Vzhledem k tomu, že dluh byl v průběhu řízení uhrazen, vzala žalobkyně žalobu zpět a usnesením ze dne 30. 4. 2021 čj. 109 C 426/2020-23, které nabylo právní moci dne [datum], soud řízení zastavil.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 120 Nc 3316/2021 soud zjistil, že v březnu 2022 byl podán návrh na omezení svéprávnosti žalovaného.

11. Ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení z [datum] vzal soud za prokázáno, že žalovaný pobírá starobní důchod v aktuální výši 15 457 Kč (viz čl. 56 spisu).

12. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [insolvenční spisová značka] vzal soud za prokázáno, že dne [datum] byl zjištěn úpadek žalovaného, a soud povolil řešení úpadku oddlužením (viz čl. 36-37 v spisu).

13. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako vlastnice předmětného bytu uzavřela se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které byl se žalovaným sjednán ohledně předmětného bytu nájem na dobu určitou od [datum] do [datum]. Doba nájmu byla písemně, v souladu se smlouvou třemi dodatky prodlužována vždy na dobu dalšího roku, naposledy do [datum]. Na další období již nájemní poměr prodloužen nebyl. Smlouvou i všemi dodatky ke smlouvě byla aplikace ustanovení § 2285 o. z. o obnovení nájemního vztahu po uplynutí doby nájmu výslovně vyloučena. Nájemní poměr tak žalovanému skončil dne [datum]. Po [datum] žalovaný v bytě bydlí bez právního důvodu (není s ním uzavřena nájemní smlouva a nesvědčí mu žádný jiný užívací titul), předmětný byt nevyklidil a nepředal žalobkyni.

14. Právně soud posoudil shora uvedený skutkový stav podle ustanovení § 1042 o. z., podle něhož vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje, nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Žalobkyně v rámci ochrany vlastnického práva podala předmětnou žalobu, kterou soud shledal důvodnou, když žalovaný byt po ukončení nájemního poměru, tj. od [datum], užívá bez jakéhokoliv právního důvodu a tím neprávem do vlastnického práva žalobkyně zasahuje.

15. Ke vzneseným námitkám opatrovnice žalovaného soud uvádí, že uhrazení dluhu ve výši 35 587 Kč, vzal v potaz při rozhodování o náhradě nákladů řízení (viz bod 19. rozsudku). Nicméně je právem žalobkyně, s kým uzavře nájemní smlouvu a za jakých podmínek. Pokud pak jde o námitku opatrovnice, že vyloučení aplikace § 2285 o. z. je neplatné, soud má za to, že tomu tak není, a že právě toto ujednání vyplývá přímo ze zákona jako možnost stran upravit si rozdílnou aplikaci, než zákon stanoví, tj. takovou, že nedojde k obnovení nájemního vztahu po uplynutí doby nájmu bez písemného dodatku stran. Pokud pak opatrovnice namítala, že vyklizení žalovaného je v rozporu s dobrými mravy pro jeho duševní onemocnění s tím, že žalovaný je pokročilého věku a dostal se do platební neschopnosti nezaviněně, soud poukazuje na to, že daná situace nastala již v minulosti, kdy v minulosti již žalobkyně podala z téhož důvodu, po doplacení dluhu vzala žalobu zpět. Nyní situace nastává opakovaně a žalobkyně by tak byla znevýhodněna jako vlastnice bytu ve svém právu nakládat se svou věcí, když by opakovaně musela podávat žaloby na vyklizení žalovaného pokaždé, kdyby mu vznikl dluh. Až v současné době bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti žalovaného, a pokud soud o omezení jeho svéprávnosti rozhodne, nepochybně mu určí opatrovníka, který bude finanční záležitosti žalovaného spravovat. Doposud však takovéto rozhodnutí soudu vydáno nebylo.

16. Podle ustanovení § 160 o. s. ř. soud určil lhůtu k vyklizení delší, než je zákonem stanovená 15 denní lhůta, a stanovil žalovanému povinnost byt vyklidit do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Odůvodněnost prodloužení lhůty soud spatřuje v sociálních a zdravotních poměrech žalovaného, kterému je namístě zajistit delší čas na zařízení jiného typu bydlení, a dvouměsíční lhůtu soud považuje přiměřenou daným okolnostem.

17. Pokud soud provedl v průběhu jednání další důkazy, tyto pro nadbytečnost v rozsudku nehodnotí, a taktéž nepřipustil pro nadbytečnost důkazy navržené opatrovnicí, které by měly směřovat k tomu, že se žalovaným nebyl uzavřen dodatek [číslo] na další období, když toto se jeví bezpředmětným, neboť je nesporné, že posledním písemným dodatkem, který k nájemní smlouvě uzavřen byl, byl dodatek [číslo] nájemní poměr skončil uplynutím doby určité ke dni [datum].

18. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

19. Soud za použití ustanovení § 150 o. s. ř. nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, byť v něm žalobkyně byla plně procesně úspěšná. Soudu se v této věci nejeví spravedlivé žalovaného k náhradě nákladů řízení zavazovat. K tomu, co jsou důvody hodné zvláštního zřetele, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v usnesení ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, nebo v usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, v nichž vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení účastníku, který neměl ve věci úspěch, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí soud přihlédnout v první řadě k majetkovým, sociální, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (viz např. usnesení NS ČR ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3929/2014).

20. Ve znění shora citované judikatury soud zjistil, že majetkové a osobní poměry žalovaného souvisí s jeho špatným zdravotním stavem, kdy žalovaný prokazatelně trpí jednou z nejzávažnějších duševních poruch, schizofrenií, pro toto onemocnění je osobou snadno zneužitelnou, manipulovatelnou, která si svým jednáním může způsobit újmu (jak vyplývá ze zprávy MUDr. P. [příjmení], čl. 35 spisu), a s ohledem na své onemocnění nebyl schopen řádně nakládat s příjmem z důchodu a ze sociálních dávek na pokrytí plateb za bydlení, a dluh, který mu takto na platbách za bydlení vznikal, nezpůsoboval úmyslně. V průběhu řízení se opatrovnice žalovaného zasloužila o doplacení dluhu, a jako jeho sestra se pokusila všemožným způsobem danou situaci řešit tak, aby žalobkyni nebyla způsobena žádná újma spočívající v nedoplatcích za bydlení, a aby tato nemusela podávat další žalobu na úhradu dlužné částky a nevznikaly jí další náklady. Tento postup soud hodnotí jako vstřícný postoj žalovaného (jeho opatrovnice) v řízení. V současné době je jediným příjmem žalovaného starobní důchod v aktuální výši 15 457 Kč, přičemž tento je v insolvenci, v rámci které jsou mu prováděny srážky na další vzniklé dluhy. Pokud jde o žalobkyni, soud vzal v potaz skutečnost, že tato je silnou kapitálovou společností a nepřiznání náhrady nákladů řízení závažným způsobem negativně neovlivní výsledky jejího hospodaření a nedotkne se výrazněji jejích majetkových poměrů.