110 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 23. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu 21. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované úhrady 4 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně“) dne 23. 10. 2017 elektronicky smlouvu o úvěru, na základě které předchůdkyně poskytla žalované jistinu úvěru ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni do 22. 11. 2017. Žalovaná jistinu neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla dle tvrzení žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], a žalobkyní postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastnic v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud řešil v prvé řadě otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tj. okolnost, zda lze mít v řízení za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení.

4. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, který sice byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale je možno jej bez dalšího aplikovat i na úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který obsahuje v § 1882 odst. 1 o. z. prakticky totožnou úpravu, jaká byla obsahem dřívějšího § 526 odst. 1 obč. zák. Podle výše zmíněného rozhodnutí je právní skutečností, na kterou je vázána změna osoby oprávněné přijmout plnění, mimo jiné i oznámení postupitele dlužníkovi. Až tento notifikační úkon pak vyvolá zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění).

5. Bylo tedy na žalobkyni, aby v průběhu řízení svou aktivní věcnou legitimaci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalované postupitelem o postoupení pohledávky. Přitom je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné.

6. Žalobkyně jako důkaz k prokázání své aktivní věcné legitimace označila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], a žalobkyní dne 14. 8. 2019, a založila do spisu notifikační úkon spolu s dokladem o odeslání žalované (který by případně mohl prokázat okolnost, že se tento notifikační úkon dostal do sféry dispozice žalované). Za jakých okolností a jakým způsobem došlo k postoupení pohledávky z původní věřitelky společnosti [právnická osoba], se kterou uzavřela žalovaná spotřebitelskou smlouvu na přechodnou věřitelku [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], ničeho žalobkyně skutkově netvrdila a v tomto směru neoznačila ani nedoložila soudu žádné důkazy, a to i přesto, že byla soudem k tomuto výslovně vyzvána usnesením ze dne 25. 2. 2021 čj. 110 C 46/2021-27.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], a žalobkyní bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely tuto smlouvu o postoupení pohledávek s tím, že postupitel prohlásil, že je výlučným vlastníkem pohledávek specifikovaných v příloze [číslo] která je nedílnou součástí smlouvy, a uvedené pohledávky postupuje na žalobkyni. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z přechodné věřitelky na žalobkyni. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že by vůbec došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původní věřitelky společnosti [právnická osoba] na přechodnou věřitelku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], když v tomto směru nebyly navrženy ani doloženy žádné důkazy.

8. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo aktivní věcnou legitimaci ve sporu prokázat. Podle § 1882 odst. 1 o. z. tak nebyla splněna základní podmínka aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu. Vzhledem k tomu, že se právní zástupce žalobkyně nedostavil k jednání, zbavil se možnosti být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání své aktivní legitimace ve sporu.

9. Žaloba byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v něm plně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.