110 C 53/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 3. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu 11. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované úhrady 5 000 Kč s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba se sídlem na anonymizováno (dále jen„ předchůdkyně“) dne 21. 2. 2014 elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdkyně poskytla žalované jistinu zápůjčky ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni jistinu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky dne 24. 3. 2014. Žalovaná jistinu neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena z předchůdkyně na žalobkyni.

2. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, neboť žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v anonymizováno republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána podle článku 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), neboť žalovaná jako spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky podle článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků (právní zástupkyně žalobkyně se omluvila) v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud řešil v prvé řadě otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tj. okolnost, zda lze mít v řízení za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení.

5. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, který sice byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. z.“), ale je možno jej bez dalšího aplikovat i na úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který obsahuje v § 1882 odst. 1 o. z. prakticky totožnou úpravu, jaká byla obsahem dřívějšího § 526 odst. 1 obč. z. Podle výše zmíněného rozhodnutí je právní skutečností, na kterou je vázána změna osoby oprávněné přijmout plnění, mimo jiné i oznámení postupitele dlužníkovi. Až tento notifikační úkon pak vyvolá zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění).

6. Bylo tedy na žalobkyni, aby v průběhu řízení svou aktivní věcnou legitimaci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalované postupitelem o postoupení pohledávky. Přitom je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné.

7. Žalobkyně jako důkaz k prokázání své aktivní věcné legitimace označila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, včetně části její přílohy týkající se pohledávky za žalovanou a založila do spisu notifikační úkon spolu s dokladem o odeslání žalované (který by případně mohl prokázat okolnost, že se tento notifikační úkon dostal do sféry dispozice žalované).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené mezi předchůdkyní a žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdkyně jako postupitel je věřitelkou peněžitých pohledávek vyplývající z tzv. klientských smluv uvedených v příloze číslo smlouvy o postoupení, a postupuje tyto pohledávky uvedené v příloze č. l žalobkyni, tj. postupníkovi. Přílohu číslo žalobkyně soudu ovšem nedoložila.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 adresovaného žalované bylo zjištěno, že společnost právnická osoba (nikoli předchůdkyně právnická osoba) informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni. Žalobkyně soudu předložila podací arch, ze kterého soud zjistil, že dne 22. 1. 2018 byla žalované zaslána společností právnická osoba (nikoli předchůdkyní právnická osoba) písemnost, zásilka RR286395759CZ bez bližšího označení, navíc s absencí skutkového tvrzení, k čemu se podací arch vztahuje, případně k průkazu jaké tvrzené skutečnosti má sloužit, nebylo skutkově dotvrzeno, z jakého důvodu oznámení o postoupení pohledávky učinila jiná společnost, než předchůdkyně, a to právnická osoba (nikoli předchůdkyně právnická osoba) a nebylo dotvrzeno, z jakého důvodu bylo oznámení odesláno společností právnická osoba 10. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně bylo zjištěno, že tato dne 5. 6. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, jež ji vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 21. 2. 2014. Předžalobní výzva byla odeslána žalované prostřednictvím České pošty dne 10. 6. 2020.

11. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyni nepodařilo aktivní věcnou legitimaci prokázat, když smlouva odkazuje na přílohu, která však soudu předložena nebyla. Pokud jde o vyrozumění žalované postupitelem (předchůdkyní) o postoupení pohledávky, tento notifikační úkon učinila jiná společnost, než postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, a podle § 1882 odst. 1 o. z. se žalobkyni nepodařilo prokázat jeho doručení (odeslání) žalované, a navíc se tento notifikační úkon vztahuje k jiné smlouvě, a to ke smlouvě o úvěru číslo (nikoliv tedy ke smlouvě o zápůjčce číslo ze dne 21. 2. 2014). Bez splnění těchto okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení předmětné pohledávky za splněné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání své aktivní legitimace ve sporu.

12. Žaloba byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v něm plně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.