110 C 80/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,5% s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společnostmi [právnická osoba] se sídlem [anonymizováno], reg. č. HRB177884B (dále jen„ přechodná věřitelka“) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novou věřitelkou. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno], reg. č. C56251 (dále jen„ původní věřitelka“).

2. Dále žalobkyně skutkově tvrdila, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které tato poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], jež měl žalovaný splatit nejpozději [datum]. [příjmení] byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod VS, který byl určen jako rodné číslo žalovaného [číslo]. Žalovaný měl uhradit kromě jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhala toho, aby v případě, že soud neuzná její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud řešil v prvé řadě otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, tj. okolnost, zda lze mít v řízení za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení.

5. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, který sice byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale je možno jej bez dalšího aplikovat i na úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který obsahuje v § 1882 odst. 1 o. z. prakticky totožnou úpravu, jaká byla obsahem dřívějšího § 526 odst. 1 obč. zák. Podle výše zmíněného rozhodnutí je právní skutečností, na kterou je vázána změna osoby oprávněné přijmout plnění, mimo jiné i oznámení postupitele dlužníkovi. Až tento notifikační úkon pak vyvolá zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění).

6. Bylo tedy na žalobkyni, aby v průběhu řízení svou aktivní věcnou legitimaci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, včetně příloh, na něž smlouva odkazuje, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky. Přitom je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné.

7. Žalobkyně jako důkaz k prokázání své aktivní věcné legitimace doložila soudu smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne [datum] a založila do spisu notifikační úkon, tedy oznámení o postoupení pohledávky z [datum] bez jakéhokoliv dokladu o odeslání postupitelem, v daném případě společností [právnická osoba] žalovanému (který by případně mohl prokázat okolnost, že se tento notifikační úkon dostal do sféry dispozice žalovaného). Za jakých okolností a jakým způsobem došlo k postoupení pohledávky z původní věřitelky, se kterou uzavřel žalovaný spotřebitelskou smlouvu, tj. ze společnosti [právnická osoba] na přechodnou věřitelku společnost [právnická osoba], ničeho žalobkyně skutkově netvrdila a v tomto směru neoznačila ani nedoložila soudu žádné důkazy.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi přechodnou věřitelkou a žalobkyní bylo zjištěno, že přechodná věřitelka jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice uzavřely tuto smlouvu o postoupení pohledávek dne [datum] s tím, že postupitelka prohlásila, že je výlučným vlastníkem pohledávek specifikovaných v příloze [číslo] která je nedílnou součástí smlouvy, a že tyto pohledávky postupuje na žalobkyni. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek vyplynulo, že předmětná pohledávka za žalovaným byla smlouvou z přechodné věřitelky na žalobkyni postoupena. Smlouvou o postoupení pohledávek shora uvedenou se tedy žalobkyni podařilo prokázat postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z přechodné věřitelky na žalobkyni.

9. Žalobkyně však soudu nedoložila postoupení pohledávky z původní věřitelky na přechodnou věřitelku a v tomto směru nenavrhla žádné důkazy. Nepodařilo se jí tedy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci ve sporu, když neprokázala, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původní věřitelky, se kterou žalovaný spotřebitelskou smlouvu uzavřel, na přechodnou věřitelku.

10. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo aktivní věcnou legitimaci ve sporu prokázat. Podle § 1882 odst. 1 o. z. nebyla splněna základní podmínka aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu. Vzhledem k tomu, že se právní zástupce žalobkyně nedostavil k jednání, zbavil se možnosti být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání své aktivní legitimace ve sporu.

11. Žaloba byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v něm plně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.