111 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 24 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně, kdy první splátka bude splatná dne 15. 8. 2022, další pak vždy k 15. dni měsíce následujícího až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 050 Kč, úroku z prodlení z částky 21 050 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 10. 2021 do 21. 3. 2022 a úroku z prodlení z částky 4 050 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení.

III. Řízení se zastavuje v rozsahu požadavku na zaplacení částky 3 500 Kč, úroku z prodlení z částky 3 500 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 10. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 370 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 20. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 24 550 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 550 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 370 Kč. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní dne 6. 9. 2021, na základě které žalobkyně ve stejný den převodem na účet žalované vyplatila částku 20 000 Kč, žalovaná byla povinna částku se smluvním poplatkem ve výši 4 550 Kč zaplatit žalobkyni dne 14. 10. 2021, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se bránila tvrzením o neplatnosti předmětné smlouvy, jejíž uzavření s žalobkyní učinila nesporné, jako i výplatu částky 20 000 Kč, tvrdila, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřila její úvěruschopnost. Navrhla žalobě vyhovět v rozsahu nesplacené jistiny s tím, že do současné doby žalobkyni zaplatila částku 3 000 Kč, ve zbytku navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu zpět v rozsahu požadavku na zaplacení částky 3 500 Kč, úroku z prodlení z částky 3 500 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 10. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 370 Kč. Současně se ve stejném podání vzdala náhrady nákladů řízení.

4. Žalobkyně se prvního jednání nezúčastnila, byla řádně a včas předvolána, z účasti u jednání se omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Ze smlouvy o zápůjčce, formuláře o předsmluvních informacích a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 6. 9. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalované, označené i rodným číslem a adresou pro doručování, převodem na její účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala částku s poplatkem ve výši 4 550 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 6. 10. 2021. Ve formuláři ani smlouvě nebyly uvedeny osobní a majetkové poměry žalované. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 6. 9. 2021 odeslala ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] se symbolem rodného čísla žalované částku 20 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisy ze dne 21. 10. 2021, 28. 10. 2021 a 4. 11. 2021, které byly soudu předloženy, jejich odeslání ale nebylo soudu doloženo. Z opakovaných elektronických sdělení žalobkyně a z potvrzení o platbách soud zjistil, že žalovaná s žalobkyní uzavřela v době od 5. 2. 2021 do 6. 9. 2021 vždy v rozmezí jednoho měsíce sedm smluv o zápůjčkách, své dluhy následně hradila převodem z účtu v požadované výši. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 8. 10. 2021 žalovaná odeslala na účet žalobkyně částku 3 000 Kč z titulu poplatku za prodloužení splatnosti dluhu ze smlouvy ze dne 6. 9. 2021. Ze sdělení žalobkyně soud zjistil, že dne 4. 11. 2021 odeslala elektronicky žalobkyni návrh na smír k vyřešení situace s dluhem ze smlouvy ze dne 6. 9. 2021, žalobkyně následně odpověděla, že její reklamaci zamítla. Předžalobní výzvu žalobkyně soudu nepředložila.

6. Shora zjištěný skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Provedenými důkazy byla zjištěna existence tvrzené smlouvy a současně výplata částky 20 000 Kč z prostředků žalobkyně k rukám žalované. Protože jednou ze smluvních stran smlouvy byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Podle u § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel (žalobkyně) před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že provedla postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získala informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalované) a mohla tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že žalobkyně jako věřitel neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované plnila na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 20 000 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná před podáním žaloby žalobkyni zaplatila částku 3 000 Kč, tak žalobkyni nadále dluží částku 17 000 Kč. Plnění žalované je třeba odpočítat od nároku žalobkyně bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Žalovaná proto musí žalobkyni zaplatit částku 17 000 Kč. V rozsahu navíc požadované částky 4 050 Kč byla proto žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že při absenci předžalobní výzvy ohledně celé žalované částky, byla teprve žaloba první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalované prokazatelně doručena dne 14. 3. 2022. Podle § 1958 o. z. byla žalovaná po výzvě povinna plnit, tj. zaplatit žalobkyni žalovanou částku, ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“. Jelikož v dané věci se jednalo o zaplacení finanční částky v obvyklé výši, lze míti za to, že lhůtou„ bez zbytečného odkladu“ se myslí sedm dnů po doručení výzvy. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Žalovaná tak byla povinna dluh žalobkyni zaplatit ke dni 21. 3. 2022, jelikož tak neučinila, dostala se dne 22. 3. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 22. 3. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 11,75 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,5 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 15. 10. 2021). Soud proto určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,5 % ročně i od 22. 3. 2022, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení příslušenství pohledávky byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalobkyně neprokázala, že žalované byla odeslána předžalobní výzva k plnění dle § 142a o. s. ř., protože žádný doklad o doručení, popř. odeslání, obsahem spisu není, tudíž nebyla splněna zákonná podmínka pro vznik práva na náhradu nákladů řízení na straně žalobkyně, tato se rovněž náhrady nákladů výslovně vzdala.