111 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 853,45 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok , Anonymizováno, % ročně z pohledávky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku , částka, s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o kreditní kartě č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , žalovaný úvěr průběžně čerpal a řádně nesplácel, žalobkyně dluh zesplatnila ke dni , datum, , žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronického bankovnictví soud zjistil, že ji uzavřeli žalobkyně jako banka (dále také jako „věřitel“) a žalovaný jako klient dne , datum, , obě strany smlouvu podepsali, u žalovaného se jednalo o vlastnoruční podpis udělený biometricky pomocí technologie , Anonymizováno, , předmětem smlouvy bylo poskytnutí služeb telefonního a internetového bankovnictví. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě soud zjistil, že žalobkyně měla s žalovaným jako dlužníkem (fyzickou nepodnikající osobou) elektronickou cestou dne , datum, uzavřít smlouvu o neúčelovém revolvingovém úvěru do limitu , částka, opakovaně s úrokem , Anonymizováno, % ročně, minimální výše měsíční splátky měla činit , Anonymizováno, % z vyčerpané částky, nejméně , částka, . Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou, bylo zde uvedeno jen oznámení, že strany uzavřeli smlouvu elektronicky v souladu se smlouvou o elektronickém bankovnictví. Z formuláře s předsmluvními informacemi, ze žádosti o poskytnutí úvěru a ze dvou záznamů o podpisu klienta soud zjistil, že žalovaný měl podepsat předsmluvní informace o úvěr dne , datum, v , Anonymizováno, hodin prostřednictvím SMS klíče v podobě č. , hodnota, -, Anonymizováno, a žádost o poskytnutí úvěru dne , datum, v , Anonymizováno, hodin prostřednictvím SMS klíče v podobě č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Záznam o podpisu samotné úvěrové smlouvy soudu předložen nebyl. Z obchodních podmínek pro kreditní kartu soud zjistil, že byly soudu předloženy v podobě účinné ke dni , datum, . V odstavci , Anonymizováno, podmínek bylo uvedeno, že smlouva o úvěru je uzavírána v listinné nebo v elektronické podobě, pokud to , Anonymizováno, umožní, a to zejména tak, že a) klient podepíše smlouvu biometricky v souladu s příslušnými obchodními podmínkami upravujícími služby elektronického bankovnictví nebo kvalifikovaným podpisem v souladu s požadavky , Anonymizováno, a smlouva, předsmluvní i smluvní dokumentace jsou klientovi poskytnuty do internetového bankovnictví, jak jej definují podmínky elektronického bankovnictví, b) klient podepíše smlouvu elektronicky ve službě internetové bankovnictví v souladu s podmínkami elektronického bankovnictví a smlouva, předsmluvní i smluvní dokumentace jsou klientovi poskytnuty do internetového bankovnictví, c) klient podepíše smlouvu v listinné podobě a předsmluvní i smluvní dokumentace je klientovi poskytnuta do internetového bankovnictví, e-mailové schránky sdělené před uzavřením smlouvy nebo v listinné podobě spolu se smlouvou. Z informací o klientovi soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr po zjištění, že je , Anonymizováno, , jeho deklarovaný příjem je , částka, čistého měsíčně, deklarované výdaje , částka, měsíčně bez splátek úvěrů, výdaje na splátky úvěrů činí , částka, , dle metodiky žalobkyně byly výdaje definovány částkou , částka, , žalovaný měl být nezadlužený s nízkou mírou rizikovosti, platební kapacita žalovaného byla stanovena částkou , částka, , což bylo dostatečné pro splátku ve výši , částka, . Z třicetšestistránkového výpisu k účtu č. , hodnota, soud zjistil, že obsahuje historické informace o čerpání úvěru žalovaným, jehož jménem a příjmením byl výpis označen, výpis se týkal transakcí za dobu od , datum, do , datum, , za uvedenou dobu v něm byly označeny u jednotlivých dnů částky, ohledně nichž však nebylo jednoznačně jisté, zda jde o částky žalovaným čerpané či splacené a v jaké konkrétní výši. Jiný důkaz k výši čerpané a splacené částky žalobkyně soudu nepředložila. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyhotovila první upomínku ohledně dluhu ke dni , datum, ve výši , částka, , první výzvu k zaplacení dluhu ke dni , datum, ve výši , částka, , druhou výzvu k zaplacení dluhu ke dni , datum, ve výši , částka, , poslední výzvu k zaplacení dluhu ke dni , datum, ve výši , částka, a dopisem ze dne , datum, oznámila zesplatnění dluhu ve výši , částka, ke dni , datum, s lhůtou k zaplacení do , datum, . Z poštovní dodejky a záznamu pošty soud zjistil, že poslední výzvu i oznámení o zesplatnění žalobkyně odeslala žalovanému na smluvně označenou adresu pobytu , adresa, , výzva byla doručena dne , datum, osobně žalovanému (převzal ji proti podpisu), oznámení bylo doručeno dne , datum, uložením na poště. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy. Z podacího poštovního archu bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána dne , datum, žalovanému na smluvní adresu shora označenou.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Společnost žalobkyně měla dne , datum, s žalovaným jako dlužníkem, který byl fyzickou nepodnikající osobou, uzavřít smlouvu o úvěru ve výši úvěrového limitu do , částka, opakovaně. Žalovaný se měl zavázat, že úvěr bude splácet , Anonymizováno, % vyčerpané částky měsíčně, minimálně částkou , částka, měsíčně. Smlouvu měl uzavřít za majetkových poměrů v podobě , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, a výdajů , částka, měsíčně, osobní statusové poměry zjištěny věřitelem nebyly. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným. V dalších dvou důkazních listinách byl k podpisu žalovaného použit SMS kód. Výplata částky v žalované výši žalobkyní žalovanému nebyla v řízení prokázána, protože interní záznam o výplatě jako jediný důkaz výplaty nebyl určitý z hlediska zjistitelnosti kolik a kdy bylo žalovanému vyplaceno a kolik a kdy on na úvěr splatil. Předžalobní výzva vyhotovená advokátem žalobkyně dne , datum, byla odeslána téhož dne poštou na adresu bydliště uvedenou v listině o smlouvě o úvěru.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shodla na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis, splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Šlo o zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinném do 19. 9. 2016, takový podpis měl mít účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle zákona č. 297/2016 Sb. mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu (např. formou SMS zprávy), je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřel žalovaný. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. I tzv. IP adresa je jen unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Soud tedy uzavřel, že závazek ze smlouvy mezi účastníky nevznikl. To, co bylo plněno bez právního důvodu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána částka v žalované výši, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na její úkor, kdy měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalovanému vyplaceny, resp. nebylo prokázáno v jaké výši byly vyplaceny a v jaké byly žalovaným splaceny. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, v jakém rozsahu se žalovaný obohatil, což předpokládalo tvrzení o výši jemu vyplacené částky a výši částky, kterou žalobkyni po výplatě splatil. Absenci tvrzení nebylo možno obejít odkazem na listinu, jež může sloužit pouze jako důkaz k tvrzení, v dané věci z předložených listin ani rozhodná skutečnost nebyla zjistitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2024, sp. zn. 15 Co 151/2024). Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání toho, jakou částku žalovaný již zaplatil, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1765/2017, v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. a výklad ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř., a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006. V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.