111 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 17. 1. 2014 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplatit částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 17. 1. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční částku, smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách věřitele, žalovaný se zavázal zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky uhradit do 16. 1. 2014, žalovaný dluh nezaplatil v termínu splatnosti, žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017, ke dni podání žaloby žalovaný dosud nic nezaplatil, tedy ani jistinu zápůjčky ve výši 2 000 Kč, žalovaný dluh neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 26. 5. 2022 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou (§ 3024 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 26 odst. 1 věta druhá zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), byl v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Tato konkludentní volba soudu, neboli podřízení se příslušnosti, převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, soud proto byl oprávněn k přezkumu své příslušnosti. V dané věci byla v článku [číslo] smluvních podmínek účinných od 10. 11. 2014 smluvně dohodnuta prorogační doložka, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu, dle které Ferratum mohla zahájit řízení proti klientovi v členském státě Evropské unie, kde má klient trvalé bydliště. Podle článku 25 odst. 1 Nařízení Brusel I bis platí, že bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Soud proto dospěl k závěru, že dle provedené volby soudu je pravomoc v této věci dána českým soudům, když žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo dle volby práva provedené smluvními stranami rovněž v článku [číslo] obchodních podmínek účinných od 10. 11. 2014 (viz čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. Řím I).

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba] se sídlem na Maltě jako věřitelem byla dne 9. 1. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 2 000 Kč splatné dnem 16. 1. 2014 včetně poplatku za poskytnutí ve výši 200 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit částku 2 200 Kč Smlouva byla žalovaným vlastnoručně podepsána, žalovaný v textu smlouvy potvrdil převzetí částky 2 000 Kč. Ve smlouvě a ani v žádné jiné důkazní listině nebyly obsaženy informace o majetkových poměrech žalovaného. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 21. 12. 2017 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, kdy v textu smlouvy (článek II. odst. 1) je uveden odkaz na přílohu [číslo] jež měla obsahovat postoupené pohledávky, žádná příloha však součástí soudu předložené smlouvy nebyla a identifikace postoupené pohledávky za žalovaným nebyla soudu doložena ani žádným jiným důkazem. Původní věřitel vyhotovil oznámení žalovanému o postoupení pohledávky v dopise ze dne 18. 1. 2018, jehož odeslání žalovanému bylo doloženo výpisem z podacího archu pošty, k odeslání došlo dne 22. 1. 2018. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem od advokáta ze dne 5. 6. 2020 se splatností do sedmi dnů od doručení výzvy, odeslání dopisu žalovanému bylo doloženo výpisem z podacího archu pošty, k odeslání došlo dne 16. 6. 2020.

5. Pokud se týká právního posouzení věci týkajícího se aktivní legitimace žalobkyně, za situace, kdy bylo dlužníku oznámeno původním věřitelem, že došlo k postoupení pohledávky, tak není důvod k doložení smlouvy o postoupení pohledávky. Oznámení o postoupení pohledávky bylo vyhotoveno postupitelem, přičemž žalobkyně doložila výpis poštovním podacím archem České pošty odesílatele [právnická osoba], že toto oznámení bylo podáno na poštu. Judikatura i právní teorie se ustálila v právním názoru, že účinnost adresných jednostranných úkonů předpokládá, že takovýto projev vůle je doručen adresátovi, a že se tedy dostal do jeho sféry dispozice (NS ČR 26 Cdo 2988/2011). Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla proto žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Ve věci samé byl požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky opřen o ustanovení § 2390 o. z., podle kterého se smlouvou o zápůjčce vydlužitel zavazuje, že zapůjčiteli po čase vrátí věci stejného druhu. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány. Vrácení peněz žalovaným zjištěno nebylo. Podle obsahu písemně uzavřené smlouvy byl žalovaný povinen plnit do 16. 1. 2014. Jelikož tak neučinil, dostal se dne 17. 1. 2014 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva v celkové výši 1 489 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce 189 Kč.