111 C 126/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12 775 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 275 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 8. 9. 2017 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 18. 3. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 12 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 275 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 8. 9. 2017 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní dne 16. 8. 2017, na základě které žalobkyně převodem na účet žalovanému vyplatila částku 7 000 Kč, žalovaný byl povinen částku se smluvním poplatkem ve výši 2 275 Kč zaplatit žalobkyni dne 7. 9. 2017, žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti ani později nic, žalobkyni tak vznikl nárok i na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 8. 9. 2017 do 17. 3. 2022 ve výši 3 500 Kč, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, předvolání k jednání s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 10. 6. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce (nebyla označena číslem) prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému, označenému i rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a adresou pro doručování [adresa žalovaného], převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 2 275 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 7. 9. 2017, úrok výslovně sjednán nebyl. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce neobsahovala podpisy v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s podepisující osobou. Na konci textu smlouvy bylo vytištěno jméno a příjmení žalovaného a k němu připojen PIN kód [anonymizováno]. Podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 1. 12. 2016 pojem„ identifikátor“ znamenal unikátní kód, který věřitel odešlo klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace. K uzavření smlouvy mělo dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Soudu předložené obchodní podmínky byly na konci textu rovněž označeny PIN kódem [anonymizováno]. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 16. 8. 2017 odeslala ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] (stejný, jako v listině o uzavření smlouvy o zápůjčce) s variabilním symbolem rodného čísla žalovaného částku 7 000 Kč. Ve stejný den byla z účtu č. [bankovní účet] odeslána na účet žalobkyně částka 1 Kč. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 16. 8. 2017 dopisem ze dne 14. 9. 2017, 21. 9. 2017 a 28. 9. 2017. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že advokát žalobkyně vyzval dopisem ze dne 11. 1. 2019 žalovaného k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy ze dne 16. 8. 2017 ve výši 13 913 Kč do tří dnů, jinak bude podána žaloba. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému dne 11. 1. 2019 odeslána na adresu [adresa žalovaného]. V řízení nebyla soudu předložena listina, či navržen důkaz, z něhož by bylo možno zjistit, jaké osobní a majetkové poměry měl žalovaný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem žalobkyně ověřila schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Po provedeném dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav. Mezi účastníky měla být dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému, označenému i rodným číslem a adresou pro doručování, převodem na jeho účet vyplatit částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 2 275 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 7. 9. 2017 Smlouva o zápůjčce neobsahovala podpis žalovaného v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani jeho elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s osobou žalovaného, v textu smlouvy bylo vytištěno pouze jméno a příjmení žalovaného a k němu připojen PIN kód, což dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 1. 12. 2016 byl unikátní kód, který věřitel odesílá klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace a k uzavření smlouvy mělo dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Soudu nebyla předložena komunikace mezi účastníky, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního PIN kódu, resp. identifikátoru. Dne 16. 8. 2017 odeslala žalobkyně ze svého účtu na účet uvedený v předložené smlouvě o zápůjčce (variabilním symbolem bylo rodné číslo žalovaného) částku 7 000 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tvrdila její uzavření v písemné formě. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla.

6. Protože jednou ze smluvních stran smlouvy byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Podle u § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel (žalobkyně) před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že provedla postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získala informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohla tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že jako věřitel neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na účet částka ve výši 7 000 Kč, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor věřitele, který měl za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalovanému vyplaceny. Výplata byla doložena výpisem z účtu, přičemž číslo bankovního účtu, na který byly peníze odeslány, plynulo z obsahu smlouvy, jejíž uzavření ale v řízení nebylo prokázáno. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. negativně, kdy nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran, protože plně procesně úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.