111 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 770,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 270,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do 9. 12. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 2 500 Kč za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 191 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 16. 2. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 2 770,75 Kč. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy, na základě které žalovaný čerpal úvěr dne 7. 2. 2019 ve výši 2 500 Kč a měl ho zaplatit do 1. 3. 2019, žalovaný nic nezaplatil, žalobkyně proto požaduje i úhradu smluvní pokuty ve výši 270,75 Kč za prodlení žalovaného s úhradou dluhu v době od 1. 3. 2019 do 16. 2. 2022. Dluh nebyl zaplacen ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 23. 5. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, potvrzení o platbě, kopie občanského průkazu, smlouvy o postoupení pohledávek s oznámením postoupení a dokladem odeslání a z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav. Mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím (dále také jako„ věřitel“) a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru [číslo] k uzavření mělo dojít prostřednictvím webové stránky věřitele [webová adresa] dne 7. 2. 2019, listina však byla současně opatřena textem, dle něhož žalovaný dne 8. 2. 2019 prostřednictvím IP adresy [adresa]. Podpis vlastnoruční ani elektronický obsahem listiny rovněž nebyl. Dle bodu 5.1 obchodních podmínek věřitele účinných ke dni 8. 2. 2019 mohla být smlouva uzavřena a nabýt účinnosti dnem akceptace jejího obsahu klientem, přičemž za akceptaci smlouvy lze považovat elektronický podpis klienta prostřednictvím klientské zóny na [webová adresa], vlastnoruční podpis klienta na písemném vyhotovení smlouvy nebo vlastnoruční podpis na tabletu. Dle bodu 6.1 obchodních podmínek věřitele měl být klientovi vytvořen přístup do klientské zóny věřitele na internetových stránkách, klientovi měla být sms zprávou zaslán údaj s přihlašovacím jménem, po jehož zadání měl být klientovi při každém přístupu vygenerován kód pro přihlášení do klientské zóny, který mu měl být následně vždy zaslán i formou sms. Dle smlouvy se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 2 500 Kč a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 863,15 Kč vrátit do 1. 3. 2019 jednorázově. Podle bodu 3.2 obchodních podmínek věřitele byla identifikace žadatele o úvěr založena na předložení jeho občanského průkazu, jiného vlastního průkazu a dokladu o příjmu. Žádný takový doklad soudu k důkazu předložen nebyl. Soudu nebyla předložena žádná komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení zmíněného přihlašovacího jména a proces akceptace smlouvy. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 8. 2. 2019 byla odeslána částka 2 500 Kč na účet č. [bankovní účet] označený jménem a příjmením žalovaného a variabilním symbolem v podobě čísla tvrzené úvěrově smlouvy se zprávou, že se jedná o úvěr [právnická osoba] Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 29. 3. 2021 smlouva o postoupení pohledávek, která obsahovala identifikaci žalované pohledávky. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalovanému v dopise ze dne 26. 11. 2021 odeslaném poštou dne 29. 11. 2021. Žalobkyně předžalobní výzvou k úhradě žalované částky vyhotovenou dne 26. 11. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 5 475,41 Kč do sedmi dnů ode dne odeslání výzvy. Zásilka byla žalovanému odeslána poštou na adresu bydliště žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce] dne 29. 11. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. V dané věci byla žalobkyně nadaná aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Tzv. IP adresa je unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Pro absenci prokázání kontraktačního procesu ve smlouvě uvedený souhlasný text nemohl být bez dalšího považován za identifikační znak žalovaného. Proto žalobkyní předložená smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků věřitele zaslána částka ve výši 2 500 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu částky 2 500 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor věřitele, který měl za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Žalovaný na částku 2 500 Kč do vydání rozhodnutí nic nesplatil. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 270,75 Kč (smluvní pokuta) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 29. 11. 2021, jak se podává z podacího archu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 2. 12. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do sedmi dnů od odeslání, tj. do 9. 12. 2021, jelikož tak neučinil, dostal se dne 10. 12. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 10. 12. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,5 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 9,75 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 2. 3. 2019), soud proto určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,5 % ročně 10. 12. 2021. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění od 1. 7. 2014 (dále jen„ a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce 189 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 90 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 % (úspěch 90 % mínus neúspěch 10 %), tj. v částce 1 191 Kč.