111 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 1,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalobkyní dne [datum], na základě které žalobkyně ve stejný den převodem na účet žalovanému vyplatila částku [částka], žalovaný byl povinen částku se smluvním poplatkem ve výši [částka] a úroku ve výši [částka] zaplatit žalobkyni dne [datum], žalovaný nic nezaplatil, žalobkyni tak vznikl nárok i na smluvní poplatek z prodlení požadovaný jako smluvní pokuta, žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni [datum] dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému, označenému i rodným číslem a adresou pro doručování [adresa žalovaného], převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit částku [částka] a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka] vrátit žalobkyni nejpozději do [datum] Smlouva neobsahovala podpis žalovaného v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani jeho elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s osobou žalovaného, v textu smlouvy bylo vytištěno pouze jméno a příjmení žalovaného a k němu připojeno prohlášení učiněné prostřednictvím IP adresy [číslo], že souhlasí se zněním smlouvy. Všeobecné obchodní podmínky nebyly součástí smlouvy, dle obsahu smlouvy byly všechny smluvní podmínky součástí samotné smlouvy. Způsob podpisu smlouvy nebyl uveden ani ve formuláři o předsmluvních informacích ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne [datum] odeslala ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] (stejný, jako v listině o uzavření smlouvy o úvěru) se jménem a příjmením žalovaného částku [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], které byly soudu předloženy, jejich odeslání ale nebylo soudu doloženo.

4. Po provedeném dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav. Mezi účastníky měla být dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím webové stránky žalobkyně, dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému převodem na jeho účet vyplatit částku [částka] a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka] vrátit žalobkyni nejpozději do [datum] Smlouva neobsahovala podpis žalovaného v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani jeho elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s osobou žalovaného, v textu smlouvy bylo vytištěno pouze jméno a příjmení žalovaného a k němu připojeno prohlášení učiněné prostřednictvím IP adresy [číslo], že souhlasí se zněním smlouvy. Všeobecné obchodní podmínky nebyly součástí smlouvy, dle obsahu smlouvy byly všechny smluvní podmínky součástí samotné smlouvy. Soudu nebyla předložena komunikace mezi účastníky, z níž by bylo možno zjistit podmínky nepochybné identifikace smluvních subjektů. Způsob podpisu smlouvy nebyl uveden ani ve formuláři o předsmluvních informacích ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dne [datum] odeslala žalobkyně ze svého účtu na účet žalovaného částku [částka]. Žalobkyně měla žalovaného vyzvat k úhradě dluhu čtyřmi upomínkami v době od [datum] do [datum], jejich odeslání nebylo soudu doloženo. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě částky v žalované výši, byť částečně, došlo.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také„ eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shodla na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis, splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Šlo o zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinném do 19. 9. 2016, takový podpis měl mít účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle zákona č. 297/2016 Sb. mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo, provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši [částka], soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Jelikož žalovaný dosud nic nezaplatil, musí žalobkyni zaplatit částku [částka]. V rozsahu navíc požadované částky [částka] byla proto žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve samotná žaloba byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně doručena dne [datum]. Podle § 1958 o. z. byl žalovaný po výzvě povinen plnit, tj. zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to ve lhůtě sedm dnů po doručení výzvy. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Žalovaný byl proto povinen dluh žalobkyni zaplatit ke dni [datum], jelikož tak neučinil, dostal se dne [datum] dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož ke dni [datum] činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni [datum]), soud určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně od prvního dne prodlení. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.