111 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněná tvrzením, že žalovaný je vlastníkem vozidla, které nemělo v určitém období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dluží tak částku příspěvku za každý den porušení povinnosti zákonného pojištění vozidla a částku poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva. Dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci se konalo první jednání dne [datum]. K tomuto se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Žaloba a předvolání k jednání byly žalovanému doručeny nejméně 10 dnů před konáním jednání ke dni [datum] v souladu s § 17 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., kdy uplynulo 10 dnů od dodání datové zprávy do datové schránky žalovaného, aniž by se do schránky přihlásila osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. K prvnímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce, jenž se z účasti u jednání omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státní příslušník [anonymizována dvě slova], byl v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Tato konkludentní volba soudu, neboli podřízení se příslušnosti, převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 6. 1981 ve věci C -150/80 Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi, body 9–11; srov. také DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář, C. H. Beck, 2009, s. 2965). V dané věci existence prorogační doložky, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu, zjištěna nebyla. Jelikož žalovaná se k žalobě nevyjádřila a pravomoc soudu tak nebylo možno opřít o ustanovení článku 26 nařízení Brusel I bis, soud byl oprávněn přezkoumat svou mezinárodní příslušnost. Jelikož nešlo o případ výlučné příslušnosti dle článku 26 Nařízení, nešlo ani o obligatorní příslušnost ve věcech pojistných (žalovaná nebyla pojistník ani pojištěný), ve věcech spotřebitelských smluv a ve věcech individuálních pracovních smluv a nešlo ani o případ volby soudu, aplikoval soud obecné ustanovení v článku 4 Nařízení, dle něhož nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Ohledně použitelného právního řádu soud aplikoval také unijní právo v podobě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II.), protože tím, že nebyla splněna zákonná povinnost (sjednání povinného ručení), dopustil se vlastník či provozovatel vozidla civilního deliktu. Dle článku 4 odst. 1 Nařízení Řím II. je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla. V řízení byl tedy použit český právní řád.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a rovněž vyžádanými soudem a zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla [registrační značka], [VIN kód], v níž vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši [částka] na příspěvku a částky ve výši [částka] jako nákladů uplatnění příspěvku ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy s odůvodněním, že k označenému vozidlu, jehož je žalovaný vlastníkem nebo provozovatelem, nebylo v době od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy povinné ručení. Výzva byla na adresu bydliště žalovaného odeslána dne [datum] a dne [datum] byla dle potvrzení pošty příjemci doručena. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ještě upomínkami ze dne [datum] a [datum]. Naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] a doručenou uložením na poště dne [datum]. Ze sdělení [stát. instituce] - [anonymizována tři slova] soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla v době od [datum] do [datum] byl žalovaný.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu stíhá ve dle § 3 odst. 2 zákona vlastníka tuzemského vozidla nebo řidiče cizozemského vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla, přičemž zákonnou povinnost pojistit vozidlo pro účely provozu na pozemních komunikacích nesplnil. Dle § 4 odst. 1, 2 a), b) zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti, leda bylo vozidlo odcizeno. Přitom se má za to, že vlastníkem vozidla je osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, a provozovatelem osoba zapsaná v tomto registru jako provozovatel. Vedle příspěvku má žalobkyně dle § 4 odst. 4 zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odstavců 6 a 7 téhož zákonného ustanovení jsou příspěvek a náklady splatné na základě výzvy žalobkyně, a to ve lhůtě v trvání nejméně 30 dní od doručení výzvy, v dané věci byla lhůta prodloužena na dobu 60 dnů. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel a výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Denní sazba příspěvku pro přípojné vozidlo nad 750 kg do 10 t byla [částka], příspěvek tak činil [částka] (denní sazba [částka] x [anonymizováno] dnů). Výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činila [částka]. Žalobkyně ve dle § 4 odst. 6, 7 zákona vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů na uplatnění práva a žalovanému určila 60 denní lhůtu splatnosti plynoucí od doručení písemné výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Příspěvek a náklady na uplatnění práva se tak staly splatnými dne [datum]. Ode dne následujícího, tj. od [datum], byl žalovaný v prodlení se zaplacením částky ve výši [částka] a je povinen dle § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vždy k prvnímu dni prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které na uplatnění svého práva účelně vynaložila v celkové výši [částka]. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka] a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) po [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), celkem [částka], náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby vždy po [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem [částka]. K náhradě náleží i náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce [částka].