111 C 168/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 12. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 400 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 30. 8. 2019 do 11. 6. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 12. 6. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno], sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 27. 4. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 12 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 30. 8. 2019 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 31. 7. 2019, žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč a měl ho zaplatit s poplatkem ve výši 2 400 Kč do 29. 8. 2019, žalovaný dosud nic nezaplatil, neučinil tak ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání a žaloby došlo dne 20. 6. 2022 do vlastních rukou žalovaného náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Byla vyhotovena několikastránková listina nazvaná Rámcová smlouva o úvěru [číslo]. V záhlaví smlouvy bylo uvedeno datum uzavření smlouvy 5. 5. 2021, na konci listiny bylo uvedeno datum uzavření 30. 7. 2019. Na místě pro podpis klienta bylo napsáno strojově [celé jméno žalovaného] a datum 30. 7. 2019 s časem 18:09 s tím, že jde o elektronický podpis. Na místě podpisu věřitele byl umístěn obrázek vlastnoručního podpisu. Dle bodu 5.1. smlouvy měly být jednotlivé smlouvy o úvěru uzavírány písemně distančně prostřednictvím elektronických prostředků a to textových zpráv SMS nebo formuláře na uživatelském účtu. Klient dle bodu 5.6.3 smlouvy měl o úvěr požádat v žádosti prostřednictvím SMS s přesně definovaným textem, úvěrující dle bodu 5.6.4 smlouvy měl na základě žádosti učinit nabídku a návrh nabídky zaslat klientovy opět SMS přesného znění, dle bodu 5.6.6 a 5.6.7 smlouvy mohl klient nabídku přijmout odesláním přijetí prostřednictvím SMS ve formátu„ [příjmení] [jméno]“. Dle bodu 5.6.8 smlouvy byla smlouva o úvěru uzavřena okamžikem, kdy včasné přijetí došlo úvěrujícímu. Dle listiny nazvané Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] měl žalovaný (fyzická osoba) jako klient získat dne 30. 7. 2019 od věřitele [právnická osoba] [IČO] úvěr ve výši 10 000 Kč poskytnutý do dvou pracovních dnů od uzavření smlouvy na účet klienta č. [bankovní účet], úrok byl sjednán ve výši 0,12 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 2 400 Kč. Úvěr byl splatný do 30 dnů. Na místě pro podpis klienta bylo napsáno strojově [celé jméno žalovaného] a datum 30. 7. 2019 s časem 18:09 s tím, že jde o elektronický podpis. Z bankovního výpisu bylo zjištěno, že 31. 7. 2019 byla na účet č. [bankovní účet] připsána částka 10 000 Kč, [variabilní symbol] (číslo na Jednotlivé smlouvě), [specifický symbol] (rodné číslo žalovaného) a poznámka„ [celé jméno žalovaného]“. Z žádné žalobkyní k důkazu předložené listiny nebyl zjištěn proces uzavření označené smlouvy, tedy SMS korespondence stanoveného obsahu. Mezi úvěrujícím (věřitelem) a žalobkyní byla uzavřena dne 3. 12. 2020 smlouva o postoupení pohledávek, která obsahovala identifikaci žalované pohledávky. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalovanému v dopise ze dne 3. 6. 2021 odeslaném poštou dne 3. 6. 2021. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem od advokáta ze dne 3. 6. 2021, žalovaný měl zaplatit částku 12 400 Kč a náklady zastoupení do tří dnů, jinak bude podána soudní žaloba. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu trvalého bydliště, uvedenou v Jednotlivé smlouvě, poštou dne 3. 6. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky byť částečně došlo.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně, byla tato dle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, protože nabytí pohledávky za žalovaným prokázala předložením smlouvy o postoupení. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla ale existence tvrzené smlouvy zjištěna. Bylo zcela na žalobkyni, aby prokázala, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru způsobem, jak jej popisovala ve svých tvrzeních. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také„ eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle zákona č. 297/2016 Sb. mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. Soud nijak nezpochybňuje, že je možné uzavřít smlouvu i prostřednictvím elektronických či jiných technických prostředků umožňujících zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby (jak má na mysli § 562 o. z.). V projednávané věci však nebyl v žádné z předložených listin obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Provedené důkazy neprokázaly uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tvrdila žalobkyně, tedy že žalovaný vytvořil dne 30. 7. 2019 prostřednictvím SMS žádost o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, že úvěrující na základě této žádosti vytvořil návrh na uzavření smlouvy, který následně žalovaný akceptoval formou SMS zaslané úvěrujícímu, popř. k uvedené kontraktaci došlo v prostředí uživatelského účtu žalovaného. Pro absenci žalobkyně u jednání nebyla tato poučena soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazy k tvrzení, že smlouva byla uzavřena. Tvrzená smlouva proto nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 10 000 Kč a žalovaný nic nesplatil, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu částky 10 000 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž předchůdce žalobkyně jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Ve zbývajícím rozsahu žalované částky byla žaloba zamítnuta. Teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 3. 6. 2021, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 8. 6. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Podle obsahu výzvy byl žalovaný povinen plnit„ do tří dnů“, tj. do 11. 6. 2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dne 12. 6. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 12. 6. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 30. 8. 2019). V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 189 Kč. Žalobkyně byla dle výsledku řízení úspěšná v rozsahu 81 % předmětu řízení, odečtením neúspěchu v rozsahu 19 % předmětu řízení jí vznikl nárok na náhradu 62 % vynaložených nákladů, z částky 1 489 Kč se tak jedná o částku 1 520 Kč.