111 C 169/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 7,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplatit částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 7,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení a z částky částka ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná opakovaně cestovala linkami hromadné dopravy provozované žalobkyní, aniž by zaplatila stanovené jízdné a po provedených přepravních kontrolách ji byla uložena povinnost zaplatit přirážku.

2. K nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, žalovaná nikoliv. Zásilka, obsahující žalobu i předvolání k jednání, byla žalované doručena dne datum, kdy datum náhradního doručení bylo stanoveno dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Protože soud měl za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.

3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaná cestovala dne datum na autobusové lince číslo dne datum na tramvajové lince číslo. Šlo u linky patřící Dopravnímu podniku právnická osoba V průběhu přeprav byla kontrolována přepravním revizorem, kterému se neprokázala platným jízdním dokladem. O kontrolách byly sepsány dohody s cestujícím a to č. anonymizováno a číslo. Totožnost žalované byla při kontrole zjištěna vždy z průkazu totožnosti, dohody jsou vlastnoručně podepsány žalovanou. Žalovaná na místě neuhradila cenu jízdného v částce částka a částka, ani přirážku k jízdnému, která byla stanovena částkou částka a částka. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem ze dne datum, jenž byl žalované odeslán poštou následujícího dne.

4. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník soud jízdu uskutečněnou do 31. 12. 2013 po právní stránce posoudil dle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť předmětem řízení byly jiné právní poměry než osobní, rodinné a věcné, a tyto vznikly přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., přičemž strany si neujednaly, že jejich práva a povinnosti se budou od 1. 1. 2014 řídit zákonem č. 89/2012 Sb. Jízdu uskutečněnou v roce 2016 soud právně posoudil dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek žalobkyně, došlo mezi nimi ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě. Na základě této smlouvy vzniklo žalované právo, aby ji dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaná nemohla prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po ní částku částka, resp. částka, jako přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a to za každou neoprávněnou jízdu. Dle § 558 obč. zák. došlo u jízdy v roce 2011 ze strany žalované současně k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaná se zavázala dluh zaplatit. Dle § 2053 o. z. došlo u jízdy v roce 2016 ze strany žalované také k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaná se zavázala dluh zaplatit. Právní jednání žalované tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Protože žalovaná existenci dluhu v řízení nepopírala, dosud pohledávku nezaplatila a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, než plněním závazku, byla jí tímto rozsudkem povinnost k úhradě dluhu uložena. Soud proto žalované uložil, aby žalobkyni žalovanou částku uhradila do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se s úhradou dluhu ocitla v prodlení vždy po uplynutí 15 dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná, která nebyla ve věci procesně úspěšná, je povinna zaplatit žalobkyni náklady, které účelně vynaložila na uplatnění svého práva. Celková částka částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a částkou částka jakožto paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně dle § 137 odst. 1 o. s. ř. za dva úkony a to sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.