111 C 175/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 17 571,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 295 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 295 Kč za dobu od 15. 12. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 16 276,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 276,61 Kč za dob od 15. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 1. 2024 domáhala po žalované zaplatit částku 17 571,61 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne 6. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, peníze byly žalované vyplaceny, úvěr měl být vrácen v měsíčních splátkách, žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou ke dni 15. 1. 2021, na dluh zaplatila celkem jen 14 571,61 Kč, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 9. 11. 2023, žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, zásilka s žalobou a předvoláním jí byla doručena dne 14. 6. 2024 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako spotřebitelem, datum podpisu byl uveden 6. 8. 2019, čas podpisu , Anonymizováno, hodin, podpis žalované tvořil sms kód , Anonymizováno, , jenž měl být potvrzen z telefonního čísla, tel. číslo, . Obchodní podmínky uvedené ve smlouvě popisovaly proces uzavření smlouvy v článcích , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dle nichž k podpisu došlo tím, že spotřebitel v klientské zóně odškrtl políčko „, Anonymizováno, “ a poté klikl na tlačítko „, Anonymizováno, “, tím mu měla být automaticky odeslána SMS zpráva s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo a po jejím zápisu na vyhrazené místo měl odkliknout „, Anonymizováno, “ a tím se smlouva považovala za podepsanou. Smluvně popsaný proces přidělení jedinečného kódu žalované žalobkyně v řízení nedoložila. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč tak, že částka 10 358 Kč bude uhrazena na účet žalobkyně k zaplacení předchozího závazku žalované vůči ní ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 6. 2019 a částka 5 642 Kč bude žalované vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, do pěti pracovních dnů od účinnosti smlouvy. Částku 4 000 Kč si žalobkyně rovnou započetla na náklady poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč v celkové výši 37 041 Kč do 15. 7. 2025, úrok činil 23 % ročně. Celková výše měsíční splátky činila částku 865 Kč, jak bylo uvedeno v tabulce umoření, která byla součástí úvěrové smlouvy. Smlouva obsahovala i Přílohu č. 1 k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zde bylo uvedeno, že žalovaná nemá vyživovací povinnost, zaměstnána na , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, , IČO , IČO, v pracovním poměru na dobu neurčitou s výdělkem 22 685 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou s bez toho, že údaje byly ověřeny u zaměstnavatele), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 3 800 Kč, náklady na , Anonymizováno, ve výši 1 200 Kč, náklady na bydlení ve výši 6 511 Kč, vše rovněž bez bližší specifikace, žalovaná měla splácet půjčky poskytnuté v celkové výši 41 000 Kč od celkem sedmi dalších poskytovatelů. Měsíční zůstatek byl uveden v částce 8 338 Kč (rozdíl mezi příjmem 22 685 Kč a výdajem 13 482 Kč) se závěrem, že žalovaná jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Z výpisu banky o převodu peněz bylo zjištěno, že dne 7. 8. 2019 byl zaúčtován převod z účtu žalované na účet žalobkyně částky 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, (číslo smlouvy). Z výpisu banky o převodu peněz soud dále zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 7. 8. 2019 převedena na účet žalované částka 5 642 Kč a dále byla převedena částka 10 358 Kč na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky 5 642 Kč to bylo číslo , hodnota, , u převodu částky 10 358 Kč to bylo číslo , hodnota, . Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 1. 2021 první upomínku vůči žalované k úhradě dluhu ve výši 1 165 Kč z titulu plnění ze smlouvy č. , hodnota, spolu s úhradou upomínky ve výši 300 Kč, dne 5. 2. 2021 vyhotovila druhou upomínku na částku 1 665 Kč spolu s úhradou první upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč. Obě upomínky byly žalované odeslány poštou na adresu trvalého pobytu, což bylo zjištěno z poštovních podacích lístků. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 9. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 21 4913,61 Kč do 14. 12. 2023, současně ji poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 9. 11. 2023 na adresu trvalého pobytu, což bylo zjištěno z poštovního podacího lístku. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila na svůj dluh z úvěrové smlouvy celkem 17 splátek, tj. částku 14 705 Kč (17 x 865 Kč).

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 6. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. K podpisu smlouvy ze strany žalované došlo kombinací přiděleného SMS kódu a verifikační platby z účtu žalované. Žalobkyně žalované na její bankovní účet vyplatila dne 6. 8. 2019 částku 5 642 Kč, stejného dne vyplatila žalované i částku 10 358 Kč, tuto částku jako úhradu jejího předchozího závazku. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 14 705 Kč. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 9. 11. 2023. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalované k dispozici ve výši 8 338 Kč, aniž by zjišťovala jiné výdaje žalované než na bydlení a závazky vůči dalším věřitelům, přičemž žalovaná měla jediný příjem ze mzdy v částce 22 685 Kč a měla sedm dalších věřitelů, jimž měla splácet dluhy v pravidelných měsíčních splátkách. Upomínky k úhradě dluhu i předžalobní výzva byly žalované odeslány na poštou na adresu trvalého pobytu žalované.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. V projednávané věci bylo zjištěno, že verifikační platbu na účet žalobkyně zaslala žalovaná, čímž soud považuje za zcela prokázáno, že jednání o uzavření předmětné spotřebitelské smlouvy probíhalo mezi účastníky řízení a že žalovaná uvedenou platbou rovněž potvrdila svůj souhlas se smlouvou o úvěru, jejíž číslo bylo použito jako variabilní symbol této platby, a to poté, co smlouva byla podepsána již dříve zaslaným SMS kódem z telefonního čísla, které žalovaná uvedla u sjednání úvěrové smlouvy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 87/2024 ze dne 5. 6. 2024). Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, se soud musí zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena dostatečně, a to dle údajů, které měla od žalované k dispozici. Majetkové a osobní poměry žalované byly uvedeny ve smlouvě o úvěru. Jiné zdroje informací nebyly tvrzeny ani předloženy. Žalobkyně jako věřitel kalkulovala s částkou 8 338 Kč jako disponibilním zůstatkem žalované k úhradě úvěru, šlo o rozdíl mezi jediným příjmem ze mzdy a tvrzenými výdaji. Co částky výdajů zahrnují, bylo uvedeno pouze obecně, bez konkrétní kalkulace a při absenci vhodných dokladů, např. nájemní smlouvy, jízdních dokladů, výpisu z bankovního účtu apod. Pokud proto žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná po uhrazení všech závazků má schopnost splácet úvěr ve splátkách po 865 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců, nemohlo jít o objektivní závěr. Doba téměř šesti let je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalované poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že žalovaná bude schopna částku splátky řádně platit. Takový závěr byl potvrzen po vzniku závazku, kdy žalovaná uhradila jen 17 splátek. Navíc již v době sjednání úvěru měla žalovaná povinnost splácet nejméně sedm dalších spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně proto nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku 16 000 Kč (10 358 + 5 642), v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná žalobkyni zaplatila částku 14 705 Kč. Plnění žalované je třeba odpočítat od nároku žalobkyně bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě ohledně jistiny vyhověno jen co do částky 1 295 Kč.

6. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 9. 11. 2023. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 14. 11. 2023, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do 14. 12. 2023, jelikož tak neučinila, dostala se dne 15. 12. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 15. 12. 2023 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta. Jelikož žalovaná k době plnění nic netvrdila, byla jí povinnost k úhradě dluhu stanovena v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované, která byla dle výsledku řízení převážně procesně úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.