111 C 185/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 10. 2019 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 30. 9. 2019, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 27. 6. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z listiny o smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jako„ věřitel“) jako zapůjčitel měla s žalovaným jako vydlužitelem (dále také jako„ klient“) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřít smlouvu o zápůjčce a to dne 31. 7. 2019, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit ke dni 31. 8. 2019 v částce 5 000 Kč a ke dni 30. 9. 2019 v částce 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí nebyl sjednán, úrok také ne. Soudu předložená nedatovaná listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalované listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve verzi označené [anonymizováno] soud zjistil, že dle bodu 3.1. klient požádá o zápůjčku prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odešle opatřený unikátním kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefonní číslo, zapůjčiteli. Dle bodu 3.2. je smlouva o zápůjčce mezi klientem a zapůjčitelem uzavřena buď okamžikem, kdy zapůjčitel informuje klienta o schválení jeho žádosti o poskytnutí zápůjčky nebo kdy klient potvrdí přijetí návrhu smlouvy o zápůjčce zapůjčitelem v případě, že tento klientovi navrhl zápůjčku v jiné výši. O provedení akceptace zapůjčitel informuje klienta v klientské zóně na stránkách [webová adresa] nebo na stejném místě klient vyjádří souhlas s protinávrhem zapůjčitele. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 31. 7. 2019 věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalovaného částku 10 000 Kč Smlouvou ze dne 19. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 3. 12. 2021 oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu [adresa žalovaného] (trvalý pobyt) dne 3. 12. 2021 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 3. 12. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. [právnická osoba], [IČO], jako zapůjčitel měla s žalovaným jako vydlužitelem uzavřít smlouvu o zápůjčce dne 31. 7. 2019, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet, jehož číslo bylo ve smlouvě uvedeno, vyplatit částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit nejpozději ke dni 30. 9. 2019 bez navýšení. Soudu předložená nedatovaná listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným. K uzavření smlouvy mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, který nebyl soudu doložen, tj. že žalovaný vyhotovil žádost a tato žádost o poskytnutí zápůjčky, či protinávrh věřitele, byl v klientské zóně žalovaného druhou stranou akceptován. Věřitel dne 31. 7. 2019 vyplatil na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalovaného částku 10 000 Kč Smlouvou ze dne 19. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi. Věřitel dopisem oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni, oznámení bylo odesláno poštou na smluvní adresu žalovaného společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně dne 3. 12. 2021.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. V dané věci si smluvní strany sjednaly okamžik uzavření smlouvy provedením akceptace návrhu, žalobkyně však její provedení neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu tvrzeného znění uzavřel. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaný v souladu s obchodními podmínkami věřitele požádal o zápůjčku prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odeslal, opatřený unikátním kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefonní číslo, věřiteli, a ten následně žalovanému doručil akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 10 000 Kč, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor původního věřitele, který měl za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalovanému vyplaceny. Z žádné soudu předložené listiny nebyl zjištěn projev vůle žalovaného, kterým označil svůj bankovní účet pro účel výplaty zápůjčky. Výplata byla doložena výpisem z účtu, přičemž číslo bankovního účtu, na který byly peníze odeslány, plynulo z obsahu smlouvy, jejíž uzavření ale v řízení nebylo prokázáno. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.