111 C 187/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 15 985 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 30. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 5 985 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 275 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 17. 2. 2022 do 29. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 2 275 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 30. 1. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 1. 3. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 15 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní dne 17. 1. 2022, na základě které žalobkyně převodem na účet žalovanému vyplatila částku 10 000 Kč, žalovaný byl povinen částku se smluvním poplatkem ve výši 2 275 Kč zaplatit žalobkyni do dne 16. 2. 2022, žalovaný do podání žaloby nic nesplatil, žalobkyně uplatnila i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do 23. 2. 2023 ve výši 3 710 Kč, žalovaný na dluh v žalované výši nic nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 3. 7. 2023 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav. Mezi účastníky měla být dne 17. 1. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému, jako nepodnikající fyzické osobě, označenému i rodným číslem a adresou pro doručování, převodem na jeho účet vyplatit částku 10 000 Kč bez uvedení účelu a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 2 275 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 16. 2. 2022 Smlouva o zápůjčce neobsahovala elektronický podpis žalovaného a ani žádný jiný, který by byl jednoznačně spojen s osobou žalovaného, v textu smlouvy bylo vytištěno pouze jméno a příjmení žalovaného a k němu připojen PIN kód [číslo], což dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 21. 11. 2018 byl unikátní kód, který věřitel odesílá klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace a k uzavření smlouvy má dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Soudu ale nebyla předložena komunikace mezi účastníky, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního PIN kódu, resp. identifikátoru. Dne 17. 1. 2022 odeslala žalobkyně ze svého účtu na účet žalovaného částku 10 000 Kč, vlastnictví účtu žalovaným k uvedenému dni potvrdil název účtu sdělený příslušnou bankou. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu elektronickými dopisy ze dne 23. 2. 2022, 2. 3. 2022, 9. 3. 2022, 18. 3. 2022 a 2. 4. 2022, jejich odeslání nebylo soudu doloženo. Předžalobní výzvou od zástupce žalobkyně ze dne 23. 1. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného uhradit částku 19 597 Kč a náklady právního zastoupení v částce 800 Kč ve lhůtě„ do tří dnů“, výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 23. 1. 2022 na adresu trvalého bydliště žalovaného. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný žalobkyni na žalovaný dluh cokoliv zaplatil.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také„ eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shodla na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis, splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Šlo o zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinném do 19. 9. 2016, takový podpis měl mít účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle zákona č. 297/2016 Sb. mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo, provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama v obchodních podmínkách označila za kontraktační proces. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 10 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Žalovaný na dluh nic nezaplatil. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do částky 10 000 Kč. Ve zbývajícím nároku ve výši 5 985 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 23. 1. 2023, jak se podává z podacího archu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 26. 1. 2023, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do tří dnů, tj. do 29. 1. 2023, jelikož tak neučinil, dostal se dne 30. 1. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 30. 1. 2023 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 11,75 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 17. 2. 2022), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 11,75 % ročně i od 30. 1. 2023, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku a nákladů uplatnění byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 2 000 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad nebyla požadována. V souvislosti s otázkou posouzení procesního úspěchu a neúspěchu je nutno uvést, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky či úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Žalobkyně měla částečný procesní úspěch vyjádřený výrokem I. rozsudku (součet jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu, tj. 10 000 Kč + 727,40 Kč jako úroku z prodlení 11,75 % ročně z 10 000 za dobu od 30. 1. 2023 do 26. 7. 2023, celkem 10 727,40 Kč), v rozsahu částek uvedených ve výroku II. rozsudku (součet jistiny 5 985 Kč a kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tj. 1 367,23 Kč jako úroku z prodlení 11,75 % ročně z 12 275 za dobu od 17. 2. 2023 do 29. 1. 2023 + 165,48 Kč jako úroku z prodlení 11,75 % ročně z 2 275 za dobu od 30. 1. 2023 do 26. 7. 2023 + 2 500 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, celkem 10 018 Kč) byla neúspěšná. Předmětem řízení byla částka 15 985 Kč (součet nezaplacené zápůjčky 12 275 Kč + smluvní pokuta 3 710 Kč). Náklady celkem činily částku 2 000 Kč, žalobkyně byla úspěšná v částce 10 727,40 Kč, neúspěšná v částce 10 018 Kč, tj. v poměrně nepatrné části předmětu řízení, proto jí žádná náhrada přiznána nebyla.