111 C 190/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 350 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 1. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 600 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 2. 2. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplatit částku 3 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že účastníci dne 3. 1. 2017 uzavřeli smlouvu o poskytnutí služby sociální prevence, žalovaná nezaplatila smluvní závazek k úhradě částky za poskytnutí služby za dobu od ledna do března 2017 ve výši žalované částky, dluh uznala dne 3. 2. 2017, nezaplatila jej ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení neprojevila žádnou procesní aktivitu. Prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, zásilka obsahující žalobu a předvolání k jednání jí byla náhradním způsobem doručena dne 1. 7. 2022, kdy datum bylo stanoveno dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a za současné nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování přečtením listin má soud za zjištěné, že žalobkyně s žalovanou dne 3. 1. 2017 uzavřely písemnou smlouvu o poskytnutí služby sociální prevence v azylovém domu pro matky s dětmi č. [rok] [číslo], žalobkyně se zavázala žalované a jejímu dítěti [jméno] [příjmení], [datum narození] poskytnout ubytování a pomoc při zajištění stravy a vyřízení osobních záležitostí, žalovaná se zavázala za službu zaplatit 120 Kč denně. Dne 3. 2. 2017 žalovaná podpisem listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 3 950 Kč, tvořený nezaplacenou úhradou za poskytnutí služby za leden 2017 ve výši 3 350 Kč a za část února 2017 ve výši 600 Kč. Žalovaná se zavázala dluh zaplatit do 10. 2. 2017. Žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovanou k úhradě žalovaného dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 25. 8. 2021, jež odeslala poštou dne 25. 8. 2021 na adresu [adresa], která byla uvedena ve smlouvě a současně byla v době od 24. 2. 2016 do 24. 4. 2019 evidovanou adresou trvalého pobytu žalované.

4. Soud právně věc posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Dle § 1721 o. z. vznikl mezi účastníky závazek a to na základě nepojmenované smlouvy ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., která se zjištěným obsahem blížila smlouvě o ubytování dle § 2326 o. z. Smlouva o poskytnutí sociální služby je upravena v § 91 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, odst. 5 téhož ustanovení odkazuje pro uzavírání smlouvy na použití ustanovení občanského zákoníku. V dané věci šlo o poskytnutí ubytování v azylovém domě, obligatorní písemná forma dle § 91 odst. 1 cit. zákona byla splněna. Podle § 57 odst. 1, 2 cit. zákona azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení, služba obsahuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Žalobkyně umožnila žalované na určitou dobu přechodné ubytování ve svém zařízení, čemuž odpovídala povinnost žalované jí za tuto službu zaplatit dohodnutou cenu. Žalovaná svou povinnost nesplnila. Následně učinila právní jednání, které splňuje formální náležitosti uvedené v § 2053 o. z. a byla jím tudíž založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v celkové výši 3 950 Kč existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznání dluhu podle § 2053 je uznáním explicitním. Je to jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Z uznání předloženého v tomto řízení bylo zřejmé, kdo uznání učinil (žalovaná) a vůči komu směřovalo (žalobkyně), jaký peněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Tyto skutečnosti byly z předložené listiny objektivně zjistitelné. Protože žalovaná existenci dluhu v řízení nepopírala, dosud pohledávku nezaplatila a v řízení nevyšlo najevo, že závazek zanikl jinak, než splněním, soud žalované povinnost k úhradě dlužné částky uložil v tomto rozsudku a současně žalované uložil zaplatit příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná, který ve věci neuspěla, je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů, které důvodně vynaložila na uplatnění svého práva v celkové výši 5 119 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 3 000 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. činila odměna za jeden úkon právní služby částku 1 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 300 Kč za jeden úkon dle § 13 stejné vyhlášky, celkem 900 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 819 Kč.