111 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 64 271,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 56 921,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 104,45 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 5. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení z částky 21 762 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 4. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplatit částku 64 271,85 Kč a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 29 454,45 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 5. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení z částky 21 762 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 4. 5. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, peníze byly žalovanému vyplaceny, úvěr měl být vrácen ve splátkách, žalovaný zaplatil deset splátek v celkové výši 8 650 Kč, do prodlení se dostal od splátky splatné dne 15. 2. 2021, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 21. 3. 2021, dluh činil částku 64 728,99 Kč. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu, která byla součástí zesplatňujícího dopisu ze dne 21. 8. 2018.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, žaloba a předvolání k jednání byli žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 26. 7. 2021, datum náhradního doručení byl stanoven s využitím zákonné fikce uvedené v § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z emailové korespondence o návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na email [email] zaslala dne [datum] v [anonymizováno] [údaj o čase] hodin návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] v návrhu bylo uvedeno, že úvěr činí částku 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí činí částku 4 000 Kč, na úhradu předchozího závazku žalovaného bude vyplacena částka 10 423 Kč, žalovanému na účet bude vyplacena částka 5 577 Kč, úrok bude činit 23 % ročně, RPSN 38,64 %, splatnost bude 72 měsíců po 865 Kč, bude sjednána i možnost odkladu splátek a možnost přerušení splácení v případě nemoci či ztráty zaměstnání, celkem žalovaný splatí částku 41 157 Kč, v případě porušení smluvních povinností pak celkově bude muset zaplatit částku nejvíc 73 113 Kč. Žalovaný byl v elektronicky zaslaném návrhu úvěrové smlouvy označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, bankovním účtem č. [bankovní účet], telefonním číslem a emailem [email] Návrh smlouvy obsahoval i Přílohu [číslo] což byl dotazník k posouzení bonity žadatele. Zde bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, vzdělání nezjištěno, má 2 vyživovací povinnosti, od roku 2016 je zaměstnána v dělnické profesi u společnosti [právnická osoba] v pracovním poměru na dobu neurčitou s výdělkem 39 409 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 6 800 Kč, náklady na děti 4 000 Kč, na manželku 1 200 Kč a náklady na bydlení ve výši 0 Kč, závazky byly uvedeny ve výši 4 126 Kč měsíčně u tří věřitelů, žalovaný nevlastnil nemovitosti. Výpočtem byl stanoven měsíční zůstatek žalovaného ve výši 22 418 Kč se závěrem, že žalovaný jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Soudu předložená smlouva o úvěru byla podepsána dne [datum] sms kódem [číslo] z telefonního čísla žalovaného. Proces přidělení kódu doložen nebyl, obchodní podmínky žalobkyně účinné v době uzavření smlouvy však presumovaly podpis úvěrovaného právě tzv.„ autorizačním kódem“. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného, které předložila k důkazu s potvrzením ministerstva vnitra, že se nenachází v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet] u [jméno] [příjmení] [příjmení] za období ledna 2020, který předložila k důkazu a z něhož bylo zjištěno, že v daném období činil počáteční zůstatek částku 7 432,97 Kč a konečný 3 755,52 Kč, obrat kredit byl 53 127,52 Kč, obrat debet činil - 56 804,52 Kč. Z žalobkyní předloženého výplatního listu bylo zjištěno, že mzda žalovaného v únoru 2020 činila částku 39 409 Kč, v této byly obsaženy i příplatky za přesčasy. Žalobkyně měla dále k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku a rejstříku exekucí, v obou neměl žalovaný žádný záznam. Žalobkyně soud předložila i tzv. scoring žalovaného ze dne [datum], tj. důkaz o tom, že proběhl proces, během kterého byla prověřena schopnost žalovaného dlouhodobě splácet úvěr, žalovaný byl v segmentaci Nebankovního [webová adresa] zařazena do skupiny C, kdy existuje pět skupin a to A, B, C, D a X. Z výpisů bezhotovostní platby bylo zjištěno, že z bankovního účtu č. [bankovní účet] žalovaného byla dne [datum] na účet žalobkyně odeslána částka 1 Kč se zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“. Ve stejný den byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo] odeslána částka 5 577 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalovaného] doplatek úvěru“. Rovněž ve stejný den byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo] odeslána částka 10 423 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“. Z potvrzení o vyplacení úvěru vydaném žalobkyní dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému oznámila výplatu částky 10 423 Kč, kterou byl zaplacen jeho dluh z dřívějšího závazku (smlouva o úvěru [číslo]) vůči žalobkyni, a výplatu částky 5 577 Kč na účet žalovaného, částka 4 000 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 10. 2020 první upomínku vůči žalovanému k úhradě dluhu ve výši 1 165 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] dne 20. 2. 2021 vyhotovila stejnou upomínku na částku 1 165 Kč, dne 5. 11. 2020 vyhotovila druhou upomínku vůči žalovanému k úhradě dluhu ve výši 1 665 Kč a stejnou výzvu zopakovala v upomínce ze dne 5. 3. 2021. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 21. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila sesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení částky 64 728,99 Kč do 3. 5. 2021, současně ho poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 22. 3. 2021. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že dne 23. 2. 2017 bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení a usnesení o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost úvěr, a to tak, že na úhradu předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni byla poskytnuta částka 10 423 Kč, částka 5 577 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného a částka 4 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně spojené s administrativní činností při vyřizování úvěru a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil deset splátek a celkem tak splatil částku 8 650, tj. celkem 2 600 Kč. Splátku splatnou dne 15. 2. 2021 ani další následující splátky již uhrazeny nebyly, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 21. 3. 2021.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Soudu předložená smlouva však posloužila jako záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně, protože nebylo pochyb, že souvisí s osobou žalovaného a nikoho jiného, což plynulo z provedené verifikační platby z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila dostatečně, a to jednak dle údajů, které měla od žalovaného k dispozici a dále nahlédnutím do potřebných databází. Je pravdou, že předložila soudu jednu výplatní pásku žalovaného, jakož i výpis z účtu žalovaného a současně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v rejstříku exekucí, nebankovním registru a ověřila, že se jí prokázal platným občanským a řidičským průkazem. Dle soudu však žalobkyně nedostatečně vyhodnotila schopnost a možnost žalovaného úvěr řádně splácet, neboť neměla dostatek pokladů pro toto posouzení. Zejména dostatečně nevyhodnotila pasivní stránku poměrů dlužníka. Již z výpisu z účtu žalovaného (který byl žalobkyni předložen toliko za jeden měsíc, ačkoli pro řádné posouzení úvěruschopnosti by mělo být vyhodnoceno delší časové období) je zřejmé, že výše prvotního a konečného zůstatku je marginální, žalovaný utratil více, než získal. Stejně tak nebyly řádně vyhodnoceny výdaje žalovaného za bydlení, kdy je vyloučeno, aby činily částku 0 Kč. Rovněž je zcela nejasný výdaj„ na manželku 1 200 Kč“. Není zřejmý zdroj těchto kalkulací a co částka osobní spotřeby zahrnuje. Rovněž závěr o příjmech žalovaného byl učiněn pouze z jedné výplatní pásky, v níž byla mzda navýšena o příplatky za přesčas. Pokud žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný po uhrazení všech závazků má k dispozici částku 22 418 Kč měsíčně a z této je schopen splácet úvěr ve splátkách po 865 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců, pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba šesti let je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalovaného poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopen částku splátky řádně platit. Takový závěr byl potvrzen záhy po vzniku žalovaného závazku, kdy žalovaný uhradil toliko 10 splátek a dále již nic. Navíc úvěrem, který byl předmětem tohoto řízení, byl splácen dřívější nesplacený úvěr žalovaného u žalobkyně. A navíc za stavu, kdy od skončení insolvenčního řízení žalovaného neuplynuly ani tři roky. I z těchto skutečností mohla žalobkyně vyvodit odpovídající závěry o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr v krátké době po sobě splácet řádně. Protože žalobkyně nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku 10 423 Kč jako úhradu jeho předchozího závazku vůči žalobkyni a částku 5 577 Kč poukázáním na bankovní účet žalovaného. V důsledku přijetí těchto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení o celkovou částku 16 000 Kč dle § 2991 a § 2993 o. z. Ničeho dalšího z úvěrové smlouvy žalovanému poskytnuto nebylo. Žalovaný žalobkyni před podáním žaloby uhradil částku 8 650 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 350 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalovaného). Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 7 350 Kč, a to v souladu s žalobním požadavkem ode dne 4. 5. 2021 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 21. 3. 2021 s termínem splnění do 3. 5. 2021. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně, konkrétně náklady na administrativní činnost, včetně odměny za doplňkové služby, jakož i smluvní pokutu včetně smluvního úroku z prodlení a úroku z prodlení z těchto částek byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalovanému, který byl dle výsledku řízení převážně procesně úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly.