111 C 192/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 49 453,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplatit částku , částka, s úrokem z prodlení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , peníze byly žalovanému vyplaceny, úvěr měl být vrácen v měsíčních splátkách, žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou ke dni , datum, , žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni , datum, , žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu. Kolik a kdy žalovaný na svůj dluh zaplatil, žalobkyně netvrdila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednání se nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, žalobou a předvolání mu bylo doručeno dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako spotřebitelem, datum podpisu byl uveden , datum, , čas podpisu , Anonymizováno, hodin, podpis žalovaného tvořil sms kód , Anonymizováno, , jenž měl být potvrzen z telefonního čísla , hodnota, . Obchodní podmínky uvedené ve smlouvě popisovaly proces uzavření smlouvy v článcích , Anonymizováno, . až , Anonymizováno, ., dle nichž k podpisu došlo tím, že spotřebitel v klientské zóně odškrtl políčko „, Anonymizováno, “ a poté klikl na tlačítko „, Anonymizováno, “, tím mu měla být automaticky odeslána SMS zpráva s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo , tel. číslo, po jejím zápisu na vyhrazené místo měl odkliknout „, Anonymizováno, “ a tím se smlouva považovala za podepsanou. Smluvně popsaný proces přidělení jedinečného kódu žalovaného žalobkyně v řízení nedoložila. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, tak, že částka , částka, bude uhrazena na účet žalobkyně k zaplacení předchozího závazku žalovaného vůči ní ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a částka , částka, bude žalovanému vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, do 10 pracovních dnů od účinnosti smlouvy. , adresa, Kč si žalobkyně rovnou započetla na náklady poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splacen v 72měsíčních splátkách po , částka, v celkové výši , částka, do , datum, , úrok činil , Anonymizováno, % ročně. Smlouva obsahovala i Přílohu č. , hodnota, k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zde bylo uvedeno, že žalovaný , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, , zaměstnaný v pracovním poměru s výdělkem , částka, (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou s bez toho, že údaje byly ověřeny u zaměstnavatele), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši , částka, na bydlení, , částka, na pravidelné finanční závazky a , částka, na sázky, vše bez bližší specifikace. Měsíční zůstatek byl uveden v částce , částka, se závěrem, že žalovaný jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Z výpisu banky o převodu peněz bylo zjištěno, že dne , datum, byl zaúčtován převod z účtu žalovaného na účet žalobkyně částky , částka, s variabilním symbolem , var. symbol, (číslo smlouvy). Z výpisu banky o převodu peněz soud dále zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne , datum, převedena na účet žalovaného částka , částka, a dále byla převedena částka , částka, na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky , částka, to bylo číslo , hodnota, , u převodu částky , částka, to bylo číslo , hodnota, . Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne , datum, první upomínku vůči žalovanému k úhradě dluhu ve výši , částka, z titulu plnění ze smlouvy č. , hodnota, spolu s úhradou upomínky ve výši , částka, , dne , datum, vyhotovila druhou upomínku na částku , částka, spolu s úhradou první upomínky ve výši , částka, a druhé upomínky ve výši , částka, . Obě upomínky byly žalovanému odeslány poštou na adresu trvalého pobytu, což bylo zjištěno z poštovních podacích lístků. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení částky , částka, do , datum, , současně ho poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne , datum, na adresu trvalého pobytu, což bylo zjištěno z poštovního podacího lístku. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. K podpisu smlouvy ze strany žalovaného došlo kombinací přiděleného SMS kódu a verifikační platby z účtu žalovaného. Žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet vyplatila dne , datum, částku , částka, , stejného dne vyplatila žalovanému i částku , částka, , tuto částku jako úhradu jeho předchozího závazku. Kolik a kdy uhradil žalovaný na splátkách dluhu, žalobkyně netvrdila. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalovanému k dispozici ve výši , částka, , aniž by zjišťovala jiné výdaje žalovaného než na bydlení a závazky vůči dalším věřitelům, přičemž žalovaný měl jediný příjem ze mzdy v částce , částka, a měl další dluh. Upomínky k úhradě dluhu i předžalobní výzva byly žalovanému odeslány na poštou na adresu trvalého pobytu.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. V projednávané věci bylo zjištěno, že verifikační platbu na účet žalobkyně zaslal žalovaný, čímž soud považuje za zcela prokázáno, že jednání o uzavření předmětné spotřebitelské smlouvy probíhalo mezi účastníky řízení a že žalovaný uvedenou platbou rovněž potvrdil svůj souhlas se smlouvou o úvěru, jejíž číslo bylo použito jako variabilní symbol této platby, a to poté, co smlouva byla podepsána již dříve zaslaným SMS kódem z telefonního čísla, které žalovaný uvedl u sjednání úvěrové smlouvy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 87/2024 ze dne 5. 6. 2024). Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, se soud musí zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dostatečně, a to dle údajů, které měla od žalovaného k dispozici. Majetkové a osobní poměry žalovaného byly uvedeny ve smlouvě o úvěru. Jiné zdroje informací nebyly tvrzeny ani předloženy. Žalobkyně jako věřitel kalkulovala s částkou , částka, jako disponibilním zůstatkem žalovaného k úhradě úvěru, šlo o rozdíl mezi jediným příjmem ze mzdy a tvrzenými výdaji. Co částky výdajů zahrnují, bylo uvedeno pouze obecně, bez konkrétní kalkulace a při absenci vhodných dokladů, např. nájemní smlouvy, jízdních dokladů, výpisu z bankovního účtu apod. Pokud proto žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný po uhrazení všech závazků má schopnost splácet úvěr ve splátkách po , částka, měsíčně po dobu 72 měsíců, nemohlo jít o objektivní závěr. Doba téměř šesti let je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalovaného poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopen částku splátky řádně platit. Navíc již v době sjednání úvěru měl žalovaný povinnost splácet nejméně jeden další spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku , částka, (, Anonymizováno, + , Anonymizováno, ). V důsledku přijetí plnění by vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., pokud by soud zjistil, v jakém rozsahu byl dluh plněn. Za situace, kdy žalobkyně neuvedla skutková tvrzení o výši splácení dluhu a z žádné důkazní listiny tato skutečnost nemohla být zjištěna, nebylo možno přiznat žalobkyni nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení. Je to právě žalobkyně, která musí tvrdit a prokázat, že se žalovaný obohatil, a o jakou částku (viz např. rozsudek Krajského soudu Ostrava sp. z. 8 Co 92/2025 ze dne 30. 5. 2025). K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného a rozsahu provedených úhrad. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalovanému, která byl dle výsledku řízení procesně úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly.