111 C 195/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 4 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 19. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplatit částku 4 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 19. 9. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že původní věřitel [anonymizována tři slova] poskytl žalovanému elektronické zařízení, které nebylo v žalobě individualizováno, na základě smlouvy [číslo] umožnil žalovanému jako účastníkovi telefonní stanice, jejíž číslo v žalobě uvedeno nebylo, aby v souladu s všeobecnými podmínkami využil služeb elektronických komunikací poskytovaných původním věřitelem, žalovaný za poskytnutí zařízení dosud nezaplatil částku 4 000 Kč, původní věřitel rovněž vynaložil náklady na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč, k zaplacení dluhu nedošlo ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, zásilka s předvoláním spolu s žalobou mu byla doručena dne 28. 6. 2021 do vlastních rukou náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaný se z účasti neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Provedeným dokazováním má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen také„ [anonymizováno]“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“) jako podnikatel a žalovaný jako fyzická osoba uzavřeli dne [datum] písemně účastnickou smlouvu [číslo] na základě které žalovaný jako uživatel telefonního čísla [číslo] byl oprávněn a právní předchůdce žalobkyně povinen z poskytování služeb elektronických komunikací a dalších nabízených služeb ve sjednaném rozsahu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]. Součástí účastnické smlouvy byla i smlouva kupní, kdy smluvní účastníci se dohodli, že [anonymizováno] žalovanému prodá koncové zařízení Huawei P9 lite 2017 - bílý (dále jen„ zařízení“) za cenu 4 489 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit cenu zařízení v částce 1 Kč s tím, v případě nedodržení doby trvání smlouvy bude povinen zaplatit poskytnutou podmíněnou slevu ve výši 4 000 Kč. Ze smlouvy ani jiného důkazu nebylo zjištěno převzetí zařízení žalovaným. Původní věřitel vyhotovil dne 18. 6. 2018 výpověď účastnické smlouvy, učinil tak z důvodu neplacení poskytnutých služeb, konkrétně žalovaný neměl zaplatit vyúčtování na 670 Kč splatné dne 20. 4. 2018 a na 1 228 Kč splatné dne 20. 5. 2018, výpověď byla podmíněna úhradou dluhu do 6. 7. 2018, jinak měla nabýt účinnosti s tím, že 30. den po doručení výpovědi by smlouva zanikla. Doklad o doručení výpovědi žalobkyně soudu nepředložila. [anonymizováno] vyúčtoval fakturou [číslo] cenu slevy v hodnotě 4 000 Kč se splatností ke dni 18. 9. 2018. Doručení ani odeslání faktury žalobkyně soudu nedoložila. [anonymizováno] postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 12. 11. 2020, postoupení bylo původním věřitelem i novým věřitelem žalovanému oznámeno v dopisech ze dne 30. 11. 2020 a 8. 12. 2020. Ve stejném dopise ze dne 8. 12. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalovaného dluhu před podáním žaloby, dopis byl odeslán dne 9. 12. 2020 žalovanému poštou na smluvní adresu.

4. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce zhodnotil následujícím způsobem. Právní předchůdce žalobkyně (žalobkyně se stala právním nástupcem v důsledku postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. občanského zákoníku – dále jen „o. z.“) je poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla kupní smlouva dle § 2079 o. z. Na jejím základě předchůdce žalobkyně měl poskytnout žalovanému předmět koupě (zařízení) a umožnit mu využití smluvních služeb. Žalovaný se zavázal za poskytnuté zařízení zaplatit kupní cenu. Žalobkyně žalobní nárok na kupní cenu zařízení v podobě podmíněné slevy odvozovala od tvrzení, že žalovaný svůj závazek k zaplacení poskytnutých služeb neplnil řádně a proto byla účastnická smlouva předčasně ukončena výpovědí původního věřitele. Tvrzená skutečnost o nesplnění povinnosti kupujícím, by byla důvodem k vyhovění žalobě, pokud by se současně prokázalo, že původní věřitel jako prodávající splnil svou smluvní povinnost. Dle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Jedná se tedy o synallagmatické právní jednání, na základě kterého se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k předmětu koupě a kupující k zaplacení kupní ceny a k převzetí předmětu koupě. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Jelikož v dané věci v době uzavření kupní smlouvy byl právní předchůdce žalobkyně podnikatelem dle definice v § 420 o. z. a žalovaný podnikatelem nebyl, jednalo se o spotřebitelskou koupi, která má speciální úpravu v §§ 2158 až 2174 o. z. o prodeji zboží v obchodě, přičemž právní praxe je jednotná v závěru, že pojmem zboží se nerozumí jen to zboží, které je prodáváno v obchodě, a pojmem obchod se nerozumí jen provozovna nebo jiný prostor, ale rozumí se tím obchod jako činnost. Podle § 2160 o. z. převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo. Z uvedeného plyne dvoufázovost převodu, tedy titul (kupní smlouva) a mód (převzetí). K předání věci kupujícímu dochází přímo při prodeji, kdy kupující zaplatí kupní cenu a věc si od prodávajícího převezme. Pokud by mělo k nabytí předmětu koupě dojít teprve po uzavření kupní smlouvy, musela by tato okolnost součástí ujednání stran, jinak by došlo ke kolizi s § 1099 o. z. Soudu předložená smlouva takové ujednání neobsahovala a neobsahovala ani ujednání o jiné době zaplacení kupní ceny, resp. akontace, než v souvislosti s převzetím zboží. Žalobkyně neprokázala, že žalovanému bylo prodávané zařízení předáno a uvedená rozhodná skutečnost nemohla být zjištěna ani prostřednictvím jiných provedených důkazů. Žaloba byla proto v rozsahu nároku na zaplacení kupní ceny zařízení nedůvodná. I pro případ, že by v řízení bylo převzetí zboží zjištěno, nedůvodnost žalobního nároku by vyplynula i z toho, že tvrzené ukončení smlouvy v řízení nebylo prokázáno. Z § 1998 o. z. plyne, že výpověď je jednostranným adresovaným jednáním. Protože jde o adresované jednání, nastává její účinnost okamžikem, kdy se výpověď dostane do sféry druhé smluvní strany, například jí bude písemná výpověď doručena nebo ústní výpověď oznámena (přednesena). Tím, že se dostane do sféry adresáta, se výpověď stane perfektní. Žalobkyní tvrzenou výpovědí k zániku smluvního závazku v dané věci nedošlo, protože nebylo prokázáno doručení výpovědi žalovanému a to ani za použití smluvní fikce dojití do sféry dispozice druhého smluvního účastníka. Jelikož teprve s předčasným zánikem smlouvy byla spojena povinnost žalovaného zaplatit poskytnutou podmíněnou slevu, nemohl by soud v dané věci přijmout závěr o vzniku povinnosti na straně žalovaného k úhradě této slevy. Žalobkyně pro nepřítomnost u jednání nemohla být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšnému žalovanému žádné nevznikly