111 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 46 283,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 925 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení a dále částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 15 153,01 Kč, úroku ve výši 1 401,04 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 255,87 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 14 255,87 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 4 330,87 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 9 925 Kč ve výši 0,75 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, a dále v rozsahu požadavku na zaplacení částky 9 205,48 Kč, úroku ve výši 783 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 30. 3. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 25 078,01 Kč, úrok ve výši 1 401,04 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 14 255,87 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 14 255,87 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a dále částku 21 205,48 Kč, úrok ve výši 783 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou měla splatit formou 18 měsíčních splátek po 2 015 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 16 259 Kč, žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně ani včas, poslední splátka byla splatná ke dni 20. 9. 2019, žalovaná na dluh zaplatila jen 10 075 Kč, naposledy plnila dne 14. 8. 2018, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne 20. 1. 2020 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 14 255,87 Kč a na souhrnném poplatku částku 10 822,14 Kč. Uplatněný nárok dále plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou měla splatit formou 60 týdenních splátek po 377 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 10 600 Kč, žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně ani včas, poslední splátka byla splatná ke dni 31. 10. 2019, žalovaná na dluh nic nezaplatila, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne 20. 1. 2020 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 12 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 9 205,48 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání bylo stanoveno ke dni 12. 7. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se omluvila, ale nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] a smluvních podmínek bez uvedení data účinnosti bylo zjištěno, že byla sepsána mezi zapůjčitelem (věřitelem) [právnická osoba], [IČO] a žalovanou jako vydlužitelem (dlužníkem), obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 20 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 36 259 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 16 259 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, první splátka byla splatná sedmého kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 4 901 Kč a poplatku za administrativní činnost v částce 6 952 Kč. Žalovaná si ve smlouvě měla možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele, což zpoplatněno nebylo, žalovaná zvolila variantu bezhotovostního inkasa splátek, což bylo zpoplatněno částkou 4 406 Kč uvedenou rovněž ve smlouvě. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Současně bylo dohodnuto, že bude-li dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Pro případ prodloužení doby trvání smlouvy v důsledku prodlení s úhradou splátek bylo dohodnuto, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy bude jistina úročena totožným úrokem, jako v době před prodlením. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Tato soudu předložena nebyla. Z tabulky umoření soud zjistil, že částka 20 000 Kč byla čerpána dne [datum], na dluh bylo celkem uhrazena částka 10 075 Kč, zůstatek nesplacené jistiny činil částku 14 255,87 Kč.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] a smluvních podmínek bez uvedení data účinnosti bylo zjištěno, že byla sepsána mezi zapůjčitelem (věřitelem) [právnická osoba], [IČO] a žalovanou jako vydlužitelem (dlužníkem), obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 12 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 22 600 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 10 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, první splátka byla splatná sedmého kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 2 146 Kč a poplatku za administrativní činnost v částce 4 916 Kč. Žalovaná si ve smlouvě měla možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele, což zpoplatněno nebylo, žalovaná zvolila variantu bezhotovostního inkasa splátek, což bylo zpoplatněno částkou 3 538 Kč uvedenou rovněž ve smlouvě. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Současně bylo dohodnuto, že bude-li dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Pro případ prodloužení doby trvání smlouvy v důsledku prodlení s úhradou splátek bylo dohodnuto, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy bude jistina úročena totožným úrokem, jako v době před prodlením. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Tato soudu předložena nebyla. Z tabulky umoření soud zjistil, že částka 12 000 Kč byla čerpána dne [datum], na dluh bylo celkem uhrazena částka 0 Kč, zůstatek nesplacené jistiny činil částku 12 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba] [IČO] pohledávku za žalovanou z obou označených smluv. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalované postoupení pohledávek žalobkyni tímto dopisem ze dne 20. 1. 2020 odeslaným poštou dne 14. 2. 2020 na smluvní adresu žalované (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 28. 1. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhů z obou smluv před podáním žaloby ve lhůtě do 12. 2. 2021, dopis byl dne 29. 1. 2021 odeslán poštou na smluvní adresu žalované, což bylo také zjištěno z podacího lístku.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly písemnou formou uzavřeny v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých byla žalované vyplacena částka 20 000 Kč a 12 000 Kč, které měla v měsíčních, resp. týdenních splátkách vrátit, první zápůjčku nejpozději ke dni 20. 9. 2019, druhou ke dni 31. 10. 2019, obě spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 16 259 Kč, resp. 10 600 Kč, tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a odměnou za hotovostní inkaso. Žalovaná před podáním žaloby na svůj dluh z první zápůjčky ([anonymizováno] [rok]) zaplatila částku 10 075 Kč, poslední splátku zaplatila dne 14. 8. 2018, na druhou zápůjčku věřiteli nezaplatila nic. Smlouva ani jiná důkazní listina neobsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalované v době uzavření smluv, ani tzv. zákaznickou kartu. Na žalobkyni byly pohledávky ze smluv o zápůjčce postoupeny ke dni 20. 1. 2020 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovanou k plnění dluhů vyzvala dopisem ze dne 28. 1. 2021 se splatností ke dni 12. 2. 2021 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.

6. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena dvakrát smlouva o zápůjčce, která byla v obou případech uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 1879 a násl. o. z. byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalované předány, obě smlouvy se proto staly účinné. Soud však smlouvy posoudil jako absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru byly sjednány protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání každé z obou smluv platilo ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto musel zabývat tím, zda věřitel dostál své zákonné povinnosti a to, zda při uzavření každé smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem první či druhé smlouvy o zápůjčce zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům z první či druhé smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalované) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěr) s odbornou péčí. První i druhá smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť soudu předložené smlouvy jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního jednání působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního jednání nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění věřitele poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Věřiteli, a proto i žalobkyni, tak vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované plnil na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. V souvislosti s první smlouvou vznikl nárok na vrácení částky 20 000 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 10 075 Kč, tak žalobkyni již bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala a nadále dluží částku 9 925 Kč, o kterou se žalovaná obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s druhou smlouvou vznikl nárok na vrácení částky 12 000 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná před podáním žaloby nezaplatila nic, tak žalobkyni nadále dluží částku 12 000 Kč, o kterou se žalovaná obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalované prokazatelně odeslána dne 29. 1. 2021. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 3. 2. 2021, který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit do 12. 2. 2021, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinila, dostala se dne 13. 2. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 13. 2. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 9 %, resp. 9,75 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 14. 9. 2018, resp. 16. 1. 2019), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,05 % ročně i od 13. 2. 2021, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.