111 C 209/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované s adresou pro doručování adresa žalované o 43 048,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 43 048,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 156,76 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 16. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 23. 6. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 43 048,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 156,76 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 16. 2. 2022 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 11. 2019, na základě které žalobkyně žalované mohla poskytnout úvěr až do výše 150 000 Kč, žalovaná vyčerpala celkem částku 49 655,03 Kč a žalobkyni uhradila celkem částku 33 500 Kč, jistinu ve výši 39 156,76 Kč a příslušenství dosud nevrátila. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k plnění žalovaného nároku vyzvala marně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 24. 7. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 13. 11. 2019 měla být tato uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou fyzickou nepodnikající osobou a to na internetových stránkách žalobkyně, šlo o neúčelový revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč, k datu uzavření smlouvy účastníci sjednali limit do 30 000 Kč splatný minimálně částkou 1 140 Kč měsíčně s úrokem 34,33 % ročně ve výši celkového plnění v částce 49 364 Kč Smluvní listina obsahovala osobní údaje žalované o výši příjmu v částce 22 400 Kč měsíčně, o výši nájemného v částce 8 000 Kč měsíčně, o existenci jedné vyživovací povinnosti, o tom, že je svobodná a samostatně žijící v nájemním bytě od 1. 1. 2019, o absenci dalších příjmů či výdajů (včetně výživného, dalších úvěrů, půjček apod.). Jiné osobní údaje listina neobsahovala, nebyly v ní ani uvedeny prameny zjištěných osobních údajů (např. nájemní smlouva, zpráva zaměstnavatele apod.), nebylo v ní uvedeno ani číslo bankovního účtu. Smluvní text byl ukončen označením klienta a zástupce žalobkyně, která měla listinu podepsat elektronicky dne 13. 11. 2019. Žalovaná měla listinu podepsat rovněž elektronicky prostřednictvím SMS kódu [číslo] dne 11. 11. 2019 v [číslo] [údaj o čase] hodin. Soudu předložená smluvní listina v elektronické podobě obsahovala u označení žalované záznam, že„ podepsal [anonymizováno]“. Stejná informace byla soudem zjištěna i z žalobkyní doloženého záznamu o vlastnostech podpisu, kdy u [celé jméno žalované] byl připojen platný podpis dne 11. 11. 2019 v [číslo] [údaj o čase] hodin a podepsaným uživatelem byla [právnická osoba] Z žádné jiné důkazní listiny nebyl zjištěn proces přidělení samotného SMS kódu žalované v podobě čísla [číslo]. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z listiny o zpracování osobních údajů bylo zjištěno, že žádná z těchto listin neobsahovala informace o poměrech žalované, neobsahovaly ani číslo bankovního účtu žalované a žalovanou nebyly žádným způsobem podepsány. Ze sazebníku žalobkyně bylo zjištěno, že kromě poplatků účinných ke dni 1. 7. 2018, obsahoval i příkaz ke zřízení inkasa, v němž bylo vyplněno jméno a příjmení žalované, její telefonní číslo a údaj pro úhradu splátek žalobkyni na účet [bankovní účet]. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že ji vypracovala žalobkyně v souvislosti se smlouvou [číslo] pro žalovanou jako klienta, žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalované a její rodný list (jejichž kopie soudu byly také předloženy), a informace z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku a registru CRIF. Dle obsahu zprávy měla žalovaná mzdu ve výši 17 205 Kč měsíčně, mateřskou, rodičovský příspěvek ani jiné příjmy neměla, u výdajů jako jsou náklady na bydlení, hypotéky, splátky úvěrů a jiné závazky (např. výživné) měla uvedeno 0 Kč. Informace měly být ověřeny z výplatních pásek, telefonátu u zaměstnavatele a výpisu z bankovního účtu. Žalobkyně ve zprávě dospěla k závěru, že rozdíl příjmů a výdajů činí u žalované částku 17 205 Kč a při měsíční úvěrové splátce ve výši 1 140 Kč je úvěruschopná. Soudu předložený výpis z bankovního účtu se týkal období pouze od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019, v němž počáteční zůstatek činil 2 270,46 Kč, příjmy činily 40 581,56 Kč (přičemž jediným příjmem na účet byla výplata mzdy dne 15. 10. 2019 ve výši 17 205 Kč), výdaje činily 42 178,93 Kč, konečný zůstatek činil 673,09 Kč. Z interní tabulky a interních záznamů žalobkyně soud zjistil, že žalované byla v době od října 2019 do července 2022 vyplacena částka 49 655,03 Kč, poplatky za výběr činily částku 699 Kč, splacena byla částka 33 500 Kč a celkový dluh činí částku 43 048,64 Kč. Zprávy byly datovány ke dni 13. a 14. 7. 2022. Z přehledu transakcí na účtu [právnická osoba] [číslo] soud zjistil, že z uvedeného účtu byla dne 13. 11. 2019 odeslána částka 30 000 Kč na protiúčet [číslo] dne 5. 1. 2021 částka 10 060 Kč na stejný účet, obě úhrady pod [variabilní symbol]. Označení majitele protiúčtu zpráva neobsahovala. Z listiny o odstoupení od smlouvy soud zjistil, že žalobkyně listinu vyhotovila dne 1. 2. 2022 a žalované sdělila, že odstupuje od smlouvy [číslo] pro prodlení žalované s úhradou závazků a současně nastala splatnost celého úvěru v neuhrazené výši 46 048,64 Kč, uhradit ji žalovaná měla okamžitě, jinak žalobkyně podá žalobu k soudu. Z výpisu poštovního archu bylo zjištěno, že dopis byl žalované odeslán dne 4. 2. 2022 na evidovanou adresu pro doručování (viz záhlaví tohoto rozsudku). Na stejnou adresu žalobkyně dne 7. 7. 2022 odeslala žalované poslední předžalobní výzvu prostřednictvím svého zástupce, vyhotovenou dne 1. 7. 2022, dluh činil 43 048,64 Kč se splatností okamžitou, což soud zjistil z předložené výzvy.

4. Po zvážení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout disponibilní úvěrový limit ve výši 30 000 Kč splatný po minimálně 1 140 Kč měsíčně, maximální úvěrový limit byl dohodnut na částku 150 000 Kč. Soudu předložená listina datovaná dnem 13. 11. 2019 nesoucí záznam smlouvy o úvěru ohledně žalované neobsahovala žádný vlastnoruční podpis ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou jako podepisující osobou. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem„ kód“. Kód měl být použit jako podpis klienta na smlouvě. V předložené smlouvě je na straně žalované uveden kód v podobě konkrétního čísla, soudu však nebyla předložena komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení takového unikátního kódu. Pro absenci prokázání procesu přidělení proto uvedený kód nemohl být bez dalšího považován za identifikační znak žalované. Z elektronického záznamu podpisu plynulo, že podpis u žalované provedla sama žalobkyně. Výplatu úvěrových prostředků žalobkyně dokládala záznamem z vlastních interních zdrojů, které nebyly nijak objektivně autorizovány. Z jediného autorizovaného zdroje výplaty, a to výpisu transakcí od [anonymizována dvě slova] byla zjištěna jen výplata dvou částek ve dnech 13. 11. 2019 a 5. 1. 2021 v celkové výši 40 060 Kč, ovšem na účet, který nebyl nijak spojen s osobou žalované, protože jeho číslo nebylo v žádné smluvní listině uvedeno, navíc i číslo účtu, z něhož byly peníze vyplaceny, bylo jiné, než číslo účtu, na který měla žalovaná zavést inkasní platby splátek, jak bylo uvedeno ve vyplněném, ale nepodepsaném inkasním příkazu. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 žalobkyně oznámila, že od smlouvy odstoupila pro prodlení žalované s úhradou splátek. Dopis současně obsahoval předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu ve výši 46 048,64 Kč, v předžalobní výzvě ze dne 1. 7. 2022 následně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu v nižší výši 43 048,64 Kč. Dopisy byly poštou na smluvní korespondenční adresu žalované odeslány dne 4. 2. 2022 a 7. 7. 2022.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. V dané věci si smluvní strany sjednaly okamžik účinnosti smlouvy uzavřením smlouvy, žalobkyně však uzavření neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách byly vyplněny její registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaná smlouvu tvrzeného znění uzavřela. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaná v souladu s obchodními podmínkami požádala o úvěr prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odeslala a žalobkyně následně žalované doručila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy.

6. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalované byla z prostředků žalobkyně zaslána na účet částka ve výši 49 655,03 Kč, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na její úkor, kdy měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalované vyplaceny. Z žádné soudu předložené listiny nebyl zjištěn projev vůle žalované, kterým by označila svůj bankovní účet pro účel výplaty úvěru. Jednotlivé tvrzené výplaty pak byly doloženy pouze interním záznamem žalobkyně. Předložený výpis z bankovního účtu ohledně tvrzené transakce se pak týkal účtu, který neměl spojitost s žalovanou.

7. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované v řízení žádné náklady nevznikly.